na další stranu
Silvie Gadulová
MALOVÁNÍ
Maluji si tě tužkou pod víčky
sám, probdělý až do rána.
Ještě mi tiše doznívá
ta melodie zpívaná,
která jako nespoutaná síla
mi tvou věčnost písničky
v jediný moment slila.
Maluji si tě tužkou do spánku.
Tak nedočkavě...
chtivě...
tak nepravdivě, jak jen může
roztoužený muž
dobývat
své dobyvačné nitro muže.
Maloval bych tě tužkou
na plátno.
Má ruka šátek svírá.
Tím pevným sevřením cítím,
jak jsi do mne celá proproudila.
Maloval bych tě tužkou na plátno.
Kdybys tady byla…
ZLOBA
Zlá, zlá, zlá
A bolí ta zloba
pláče a šílí
že nemá šanci
že nemá prostor
vříská a kvílí
že pravda je lež
a lží je všechno…
Od nebe pod zem
a od pekla k ráji
A přitom tají
ta zloba závistivá
že pravda…
ať je jakákoli…
je záludná
a chtivá
V HARMONII
Jen chvíli znít
a v harmonii tónů
a v harmonii citů
a v harmonii žízeň mít
a dávat klid
a dávat blaho
a u srdce hřát
ať si může každý vzít
z mé potrhané duše
z mých snů
z mé bolesti
ať vezme si každý
co kdo chce
po čem touží
u čeho se zalyká
že až oči mhouří
|
