na další stranu
Karel Sýs
CO DĚLAT?
Někdy je třeba léčit bolák mastičkou
ale někdy je nutné hnis vytlačit
A Čechy jsou jeden velký bolák
Kdo mlčí souhlasí
podepisuje si vlastní úmrtní list a ještě k tomu nečitelně!
Do zapomnění se kráčí po tichých stezkách
Trojtečky zámlky jinotaje vroubí sestup do pekel
Je čas mlčet čas hovořit čas křičet na lesy
Čas
ukazuje prstem na každého z nás
„Vesel bývá člověk z příhodné odpovědi úst svých;
neboť slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!“
Kdo se bojí sere v síni
nesmí ani do lesa na houby
Hlas volajícího na poušti se udusí v písku
ale volat na poušti nevyžaduje odvahu
Je třeba řvát v ulicích nacpaných ovcemi
Žerete vlasy chlupy drápy peří
rozemleté brouky a zplesnivělé sliby
Co je šeptem to je čertem
a čert zná i abecedu hluchoněmých
O mlčící Hospodin nedbá
odmítá odečítat ze sevřených rtů
Morseovka se nepřijímá.
Zdražili vám benzín?
Jezděte na vlastní žluč!
INSPIRACE
Je takové místo kde mne denně zasáhne
koňská dávka básnivého záření
pár kroků od Hlavního nádraží
uprostřed Sherwoodského lesa
mezi 1. a 2. šípem Robina Hooda
POSLEDNÍ SLOVO
Jedna slabika se zapaluje od druhé
jedna souhláska hlásí druhé: Pozor!
zatímco samohlásky světí siestu
až se náhle vznítí celá báseň
supernova v souhvězdí Velké Oplodněné Medvědice
Když tělo umírá hlady
ještě si udrží tuk v dlaních
Když končí báseň
do posledního verše
drží čestnou hlídku rým
Když oněmí oheň
poslední slovo má dým
ROK BEZ MAMINKY
A je to zas on
je to zas Kostelec
a všecko je tu cizí
za polárním kruhem je snad tepleji
tělo se už devětkrát přestavělo
po matečných buňkách ani památky
Jedině hrob je náš
a i ten je cizí
nenese ani naše příjmení
jen Šarapatků a Dolanů
co nás mazaně předběhli
Maminko byl jsem tady dnes a budu zítra
moje má večernice už už svítá…
POSLEDNÍ PŘÁNÍ
Začínám kupovat věci co se rychle kazí
po nalezeném ráji budeme chodit nazí
Kdyby byla k mání
Lhotákova Scéna v parku
nekoupil bych ji ani
Nač přetěžovat zeď
Básníci jsou křehcí
viď můj otakárku
Ódy vázané v kůži nevydrží do soudného dne
jen nesvázané verše jsou bezedné
Ať tedy mé verše nejsou plané
to a měkké přistání si přeju pane
ZVEDNI TO!
Jsem zase v parku kde začala Kapsa
a ani dnes nemám hluboko do kapsy
píšu už čtvrtou báseň v jediném dni
co na tom že je to den skoro pohřební
Není pohřební je popohřební
Hle verš
spadl pod lavičku
tak ho zvedni!
NĚKTERÁ MÍSTA
Některá místa některé parky některé lavičky
fungují jako černé díry
usedneš a vesmír se začne sbíhat
do matečného středu
do pradělohy kde sperma Velkého Masturbanta
třesklo o vajíčko Velké Ovulující Pramáti
A ještě dnes – i když jsme vykázáni z partitury sfér
zaslechneme pláč kosmického miminka
JEDNOU TO BUDE
I když se už tisíce let šeří
tygr s beránkem nevečeří
Jak by to bylo krásné
ne právě biblické – to je kniha krve –
ale krásné
kdyby se beránek skamarádil s tygrem
nemusí spolu hned večeřet
stačí když budou snídat
Bude to krásné!
|
