na další stranu
Karel Sýs
NUCENÝ VÝSEK KRÁSY
Druhá část z knížky Karla Sýse Apokalypsa podle Joba
(První úryvek byl publikován v Divokém víně 67)
Jsem maso všech
Neštítím se cizích úst
Jsem rád když křičí: Repete!
Nejsem ničím
budu dán za potravu vším
budu hodovat na mase jepic
Rozhrabali jste očistné ohniště
nad nímž se opékal starý podlý svět
právě když se bílkoviny srazily
a on začal mít ucházející kůrku
Návrat nežádoucí?
Ani návrat ztraceného syna?
Ještě jednou se vrátíme
důvěřoval Antonín Sova
Jednou se ještě vrátíme
říkám já
Nekamenujte proroky
Vstup volný!
Vstup zakázán soukromý majetek
i atlas je privátní i ostrovy zabrané v restituci
Hříchy se nezmenší tím že jsou starodávné
Teď ještě ne až za chvilku až zhasnou světla v baru
Milenci umírají v páru
stromy a pyje vestoje
Ani Hospodin v Sodomě nešel pod pět spravedlivých
Najde-li se jich jenom pět
musí prchnout z okrsku zkázy právě jen těch pět
a stejně zbudou čtyři
neboť žena se ohlédne za bývalou ctí
Nic tu už není jak bylo
ať si bylo co bylo tady nic nezbylo
Já myslím na 1000 + 1 věc – musím mít uzavřené soubory
Ach kéž bych měl overal
abych nepromokavým plátnem potáhl své smysly
objektivy broušené pro jinou přírodu
Je strašné v kůži dítěte pohybovat svraštělýma rukama
s chutí Gargantuy promítat na zeď suchary
U Scvrklého žaludku obsluhovat utahané ledviny přímo od pípy
hltat zrakem maturanta děvčata s osmdesátiletým vrabčákem na střeše
a nejhorší odpovídat číšníkovi na otázku Co si to tam píšete:
Jsem advokát ex offo a sepisuju si poslední vůli
Bože ty jenž podmítáš národy jako neplodná stébla
nenašel jsi pro mne komůrku v níž bych ukryl tvůj omyl – slepé střevo
ani koutek pod vlastním uzavřením v zastrčené galaxii
koutek bez křižáků bez udavačů bez krámů
kde se verš neplatí tak ani tak!
Text je milosrdný svěrák
co lze napsat na hranicích mezi Hrabalem a Haškem
Básníkovo nadšení otřásá světem
a jeho ztišení krotí vesmír
Každý si chodí kudy chce
jen já musím chodit kolem dokola Kostelce a Písku
propiska klapne ale nezapíše
hrot zajde inkoust dojde
Donutili nás žít pozpátku život Vítězslava Nezvala
o kolik let ho už přežívám?
o 9 nebo o 55?
Ale ten s kým bych chtěl slavit
ten už tady není
ten je odvedený
Tatáž s hříbky
Kejřová
Jsou to vůbec moje prsty? Jen jestli!
To chce klid! Poslední bitva vzplála…
Ach ty blahé chvíle kdy ještě vládla prvočísla!
Ani za dva melouny bych neodstoupiiíl!
Nevaž se na tradice odvaž se!
šťasten kdo je odvázán kdo je mlád
Pohádka svádí mějme Colu rádi
šťasten ten kdo ji má
Nikdy se nevrátí pohádka mládí
ze všech tývý pohádek ta nejpohádkovatější
Je tu první máj
ale než se rozkoukám už je tu listopad
jenže ne sedmý!
Ach proč ten krásný čas…?
Svět opuštěného v lásce i víře se smrskne na kubánské vyslanectví
na ostrůvek v Botiči
na mrtvou poštovní schránku
na Otavskou 1791
na balkón
na Planetu tří sluncí
na 42palcový monitor
a když všechno zradilo nebo je zabráno
obsazeno dobyto a dobito
když se slunce schovalo do černé díry
zbude ještě kousek srdce
k němuž se plíží zákeřná kroupa tuku
I Homér tu a tam vidí
„Podívejte se na své ruce a na svůj obličej“
obhlídla mě kolegyně v Artcentru
„jste slepenej z anděla a čerta!“
„V jednom se mýlíte – jsem takový už vcelku
jako římský císař sešroubovaný ze dvou státních převratů!“
Teď jdu ještě nakrmit a podojit šeříky
Teprve bolest dne přehluší bolesti nočního srdce
Je to jasné
Bůh si ji vybral aby mne zas trápil
jedna báseň denně patří pánbíčku!
A pak přijdou všichni co s ní spali
a vysypou mi špínu do sklepa
Ta moje měla nulku mohla dát každýmu!
CIF píča FOB poklopec
Jsem nejrohatější paroháč
Běhám po českém lese jako Canio po sicilském jevišti
a bečím po nevěrné samičce
Obkružuji tě jako pohřební ústavy nemocnici
Hele maj srdce na smetaně!
Já ho mám ztracené a ty v něm provozuješ hodinový hotel
a ty ho nemáš vůbec
Jinak jsem v koncích
Tvůj věrný rytíř Smil
Až nebudu žárovkou v tvé lampě
objímka bude naprázdno objímat
do prázdna bude tiše probíjet
blesk opuštěný hromovládcem
zatímco na mrazu zrezne
železná zásoba lásky
Automatické psaní
Jsi automat? Jsem
Miluješ ji? Ano
Vezmeš si ji? Ne
Vydržíš to? Nevím
To jsi toho dnes moc nenapsal
Proč vypadáš tak zachovale?
Protože jsem toho moc neprožil
Ale vždyť jsi měl každou minutu plnou?
Ne byly tam mezery
A co jsi dělal v mezerách?
Myslel jsem na tebe
No proto!
Nakonec skončím v rakvičce se šlehačkou
Ale na tebe řvu jak zvíře před porážkou
Chci položit jazyk – rudého rejnoka – na tvůj poštěváček
Samoprašný obalený pylem
poražený císař Vilém
vrhám se na pobřeží obnaženým kýlem
pobřeží nepřijímá stáhne kleště
Sevřený řvu Ještě Ještě
a do vraku dští slané májové deště
Darmo vycvičená paměť přídě
fyzikální vzorce dřímající v křídě
Kdo ptáku takému zhaslému majáku útěchy jaké dá
Daleká cesta Marné volání
První vyhnání z kapsy vyhání
Zahřívací kolo to je ono
být bez lásky Cui bono?
Širé jaro vylidněné prérie
touha rozšiřuje nozdry a arterie
jasmínem rozjitřené chřípí
smysl pro jedy tříbí
Let č. AF 3672
jen mžik oka výseč z dortu věčnosti
duralové smítko zaváté nad oceán
A naše láska?
Hory nepřenesla
aniž přeskočila doliny
Nepili jsme spolu tátotvorné víno
Za pět pesos věštkyně svěří leda to že zemřeš
subtropická míšenka z Kuby
s míšeňskými zuby
zubařka Dra Olga Zulueta
Cirujano Dentista
že dozajista nebudeš penzista
U nás je teplo u kamen
já běžím na hurikán ven
havanský toulavý pes
Pevnost ční nahoře bez
Od radnice vítr nese Dvořákův Nový svět
zatímco toužím po starém
Jsem ukazovátkem boha Pana
ručičkou bez záchranného lana
„Neštvi mě nebo bude pršet!“
strašil Lojza v kostelecké Ponorce
Vstupovat do hospod
psovod bez psů
osamělejší než Sámo
Pozor na vše co pochází z jediného pramene
Tajemství – tvé jméno je lazebník
Ve vzduchu visí alergie
ruče natékají pyje
pyje poupata a pupeny
mužů bez ženy
Ráj se nevyplatí
Vyplatí se nakupovat v Penny
a lehat k ženským/mužským do postele
když se přinatrefí okase
Jsem červ spásající vysoké napětí
Denně se vyptávám: Je to zapnuté?
Přepneš mě na dálkový přenos?
Chcete se stát ovcí?
Klikněte na ikonu Idiot!
Internet za vás všecko vyslepičí…
Já jsem protestantka matičko drahá
vždycky se mi líbil pečený Hus!
České husičky plují do Kostnice a liška ryšavá si hvízdá
třeskutě levná jízda
Přesto myslím že busem je to levnější
Napsal Milligan Spike
Shakespeare 1640
Božská labuť z Avonu!
V našich vodách jaký div by to byl
kdyby tvůj lesk se znovu objevil
a vznášel se nad břehy Temže
jako Elza a náš Jakub tamže
Napsal Johnson Ben
K poctě Jeho královské výsosti
Charlesu Philipovi Arthuru Georgovi
princi z Walesu hraběti z Chestru vévodovi z Cornwallu
vévodovi z Rothesay hraběti z Carricu a baronu z Refrew
Pánu Ostrovů a princi a nejvyššímu sudímu Skotska
blahé paměti sdělal a vydělal Skřivánek
To máme celkem dvacetkrát překročení paragrafu na ochranu autorství!
Nebuď labuť!
Jsem malý ale staronový masturbátor
Robinzon a jeho páteční píča
Dějiny nejsou akné
aby z nich v půlhodině vyrašila čepička
vymáčkla se a frčíme dál…
Dějiny kvasí jako kameny a skály
budoucnost kysne opodál
A hospody hospody
obsazené nepmany s vysokofrekvenčními šófary u uší
vzduch prošpikován shetlandskými vlnami
jako laboratorní zajíc slaninou
Třeba je to všecko jen mamutí NEP
Neštěstí spočívá v tom že jsme jedlíci jablek
Dětství jsme prožili v rajské krabičce
v níž choval nízkého člověka vysoký bůh
a konal na něm pokusy pro radost i pro vědění
Jablka ze stromu poznání způsobila
že jsme rozeznali papundekl okolo
ona klamná nebesa
o nichž hovořil Rimbaud
i peklo nahých žen tam dole
„Pojď si se mnou zamrdat!“
„?“
„Piš jak slyš“
Svlékám se do vany a vidím Krista v kosteleckém kostele
s rameny jako housle
s propadlým fialkovým hrudníkem
s hovězí konzervou v podpaží
Rožmitálský krchov je sklad zkamenělých nul
ale Rybu pohodili za zeď
„Bude to sličná kniha“
– jako když promluví šnek!
Po silvestru přepadne mne novoroční smutek
Dárky rozdány
Spasitel narozen
začaly všední dny křesťanské evoluce
Existuju na heslo
Možná zní „Bída“
ale já křičím „Nouze“!
Anno dazumal i krásněji pršelo
Déšť šuměl za okny jen tak
a tys ležel a nemyslel na přežití
a nebál se že ti voda odplavuje zisk
neboť ti pršelo štěstí
Když nastanou zlaté deště
vily rostou jako houby po dešti
To raší panské hřiby
ale kdo ubytuje lišky kuřátka a babky?
Jsou dějiny polévkových potentátů
a dějiny v Maggiho kostkách
velké dějiny malých lidiček
Blahoslavení jedlíci oukropu
nevlastníci akcií Antikristovy církve!
Oukrop za ropu!
„Havla lékaři dostali z nejhoršího“
„Škoda že nechcíp“
„Nerouhej se moh by přijít ještě někdo horší“
„Po Čertíkovi Bertíkovi by mohl přijít Lucifer
s princem uherským Salámem
s globálními satany nejsou žerty!
Salam alejkum a zlý pryč!“
Jezevec splnil úkol mouřenína
a vrací se do nevyvětraného pelechu
Jelcin se vypravil do palírny v zaplombovaném vagónu
Damned! Ta perestrojka nezačíná nejlíp
Tisíc bizonů v prdeli!
Rubles non olet
ani juany nesmrdí
Jsem nevinný jako vzduch
do něhož dosud nevytrčely věžáky
z nichž za deset patnáct let (stačí jeden převrat!) vyskočí muž
a bude padat zatímco já budu psát báseň
a další nájemník vyskočí
zatímco se budu koupat v čerstvě zdražené vodě
Nevinný jako Nuselské údolí
které dosud neroztáhlo železobetonová stehna
z jejichž smekavé kůže se budou sypat zoufalci
Tunely se kvůli mně sestehovaly v rukáv
Jezdil jsem v břiše velblouda a dupal v lebce slona
pobíhal po plicích slona a dupal v lebce švába
Podomní prodej Kapsy:
„Od těhletěch pánů já nic neberu“ (Kutná Hora)
„My jsme křesťanské knihkupectví“ (Písek)
„Já nemám rád tuhle střední generaci“ (Praha)
„Ti autoři jsou pasé“ (Praha)
„On ještě vychází? Oni ještě nechcípli?“ (Praha Strossmayerovo náměstí)
„Vlak metra se zastavil“
„To si tam lehl na koleje nějaký komunista“
„To oni dělají vždycky
a když si tam lehne 100 000 komunistů
doprava mezi Můstkem a Muzeem se dočista zastaví“
Buďme svoji
dokud nás metro nerozdělí!
Žádné co jsme si to jsme si
Sestupte z této galéry!
Chcete brzy spatřit sv. Petra?
Hlaste se u MUDr. Rubáše!
Žít bokem
pro elektriku si chodit s kýblem do statku!
Ke štěstí nepotřebuju video
nýbrž klid a mír na vnitřním monitoru
Před bohem je a bude každý sám
Dejte mi domek se zahrádkou a pohnu nebem i zemí
Přes zimu ujídáte lůj sýkorkám
Pod škraboškou z dovozu kulisy samodomo
Teď ještě zdaníte sebevraždu
Zavedete lístkový systém na pohřby
ale můžete prodat krev a mízu jako nebožtíci v Lodži!
Chceš si odplivnout? Zaplať!
Chceš se zabít? Zaplať!
Uprd ses a nezúčtovals prd? To ti přijde draho!
Tedy byl Hitler jen kypřící prášek do pečiva?
Žmolek kvásku? žurek? kyselo?
Elektrárny zprivatizoval Řád teplářů…
Proto křičím do houstnoucí mlhy
Udělali jste ze světa prasečák
chlív s klonovaným hnojem
Rozsévali tajfun krmili mé ovečky jedem
malovali čerty na zeď straky na vrby
na Hladovou zeď vytetovali Trepifajksla
na Červíčkovu vrbu havrana
Svět se nesměje jen konzumuje
přeplácí uplácí a podplácí
Rozhoduje vejvar
a hřebejci osedlaní oscary
a jen pár pošahanejch píše tiskne a čte knihy
Majakovského obluzovala romantická mha
dnes básníka obsírají prorežimní fidlovačky
zlatému teleti nestačí podestýlka
Přímo z chcanek
spadneš do čítanek
Nové lži se poslouchají snáz než staré pravdy
Dobrá věc se nepodařila
Láska k mamonu zvítězila nad nenávistí ke zlodějně
Zle matičko zle…
Česká knížecí republika
vedoucí úloha církve
husité na hanbě
znásilňovali jeptišky jako Hašek a jeho rudí melodyboys
„Já mám peněz dost vaše drobné nepotřebuju!“
bafá kníže z Gottwaldovy dýmky
„Hlavně že jsme porazili komouše“
Jen si vzpomeňte! Neztrácejte paměť!
Nebyly kočárky maminky nás nosily v síťovkách
nebyly šicí stroje jehly nitě
v SSSR zakázali balet
Maja Plisecká tančila kápům v gulagu
Nesměli jsme se válet u koryt
Komunisti vymýtili chřest
ale v kuchařkách ho lstivě uváděli
s výstrahou že je to buržoazní plodina
Zahučaly lesy započaly hrátky VV:
„My jsme mládež mládež nová my jsme mládež knížetova!“
Bába s dědkem ať chcípnou sázíme na svazáky
Mládí do první linie
Fakt jste věřili že Ježíšek se narodil i pro vás?
Ani náhodou!
Svobodné volby zpitoměných obyvatel
nezaslouží urnu ale truhlu
Prima jízda do Debilie
„Přece nebudeme volit bradavici!“
Po volbách se změní vyžírka ve vyžírku
Babička si libovala že mám důlek v bradě jako pan prezident Gottwald
paní domácí se líbilo Brežněvovo obočí
Co si ale představí u čírového dědka?
Že se s ní vyspí na Orlíku nebo na schůzi!
Jak dlouho platí legitimace disidenta?
Ani ne do příštího převratu!
Nikdo se neoháněl dary naší země
tenkrát ještě bylo skoro všechno naše!
Tatry ani Krkonoše nebyly z papírmaše
Hip hop
nezáleží na osobnostech ale na jejich tržní síle
mínil pretendent trůnu Švejnar
jenže tržní hodnota Česka spadla k nule
Rozkradeno i co bylo přibito
i vody co se milióny let ukrývaly pod žulou
i vzduch ačkoli uprchl do stratosféry
rozparcelovali na emisní dluhopisy
Šuk lze zaplatit šekem
leč tržní síla dámy každým šukem klesá
silikonový eura se jí házejí až na pupek jak utahanej flundře
Jsou země plné rud a země plné slitin
pět centimetrů pod povrchem je však země všude stejná
jako kostry svlečené z masa
Jsem jenom kovový plátek
který bůh tepe v nadoblačné Tule
ale vy jste pouhé podložky
Bledý jako plátek liptovského sýra
spěchám k Mackintoshi jako k výlevce
Mojžíš ladí superhet úmluvy
svrbí ho ruce s Desaterem
raší mu rohy a levité brousí nože
Je krásné myslet v recitativech
ještě krásnější v áriích!
Nakonec vyšumí nahrávky milostných křečí
na nichž pode mnou sténaly A. E. I. O. U. a Y.
Hláskovaný člověk to zní dutě
Našel jsem za předsádkou brok
Už jsou zde lvi!
Nikdo si nemůže být jist
když si na Tajuplném ostrově
Pencroff vylomí stoličku o kulku z pekari
Hu olověná nádivka!
Tato kniha nebude mít konce ani zvonce
Ta zničující touha
aby naše věci vydržely déle nežli my
ztrácíme sekundy pro jalové vteřiny
A tak ničím ruce abych ušetřil
rukojeť nože topůrko kladiva ostří břitvy
madla koně kůži koz ucho tašky!
Sekyra je za dva zlatý topůrko za tolar lidská kůže za šesták
Kameny hnijí milióny let…
Ó vyschlé knihovny zbavené knihomolů!
Ó domy podseklé metrem jak čela postelí červotočem!
Kdy se tygr spojí s beránkem? Když má hlad
Kdy se spojí beránek s tygrem?
Až bude tygr vykleštěn a zbaven zubů?
Až mu stvořitel prodlouží střeva
aby mohl žrát byliny a seno?
Bude to pak ještě tygr?
Je beránek užitečný?
O užitečnosti beránkově není pochyb
ale je užitečný tygr?
Až bude v roce šedesátém šestém už dávno všude hic
nebudou ženy vyžadovat kožichy
na kůži jim vyroste tetování…
A kdyby uhodily mrazy přijdou beránci
svléci rouno na zakrytí obnažených beder
A až budou geneticky upravení
a mikrobi z nich opadnou jak zářijové listí
nebude třeba tygrů
aby vyjídali nemocné kusy
Teprve pak se budou beránci povalovat po nebeských stepích bez obav
A co meče? Překují je v rádla?
Přestane nářek stoupat k nebesům?
Odkud víme že hlína nedýchá?
Proč ji kypříme a proč kameny uvězňujem v prstenech?
Co žije pomalu nežije zbytečně
Nerosty mají paměť
karbonské šutříky se smějí mladohorním stopám člověka moudrého
Homo sapiens! Slyšíte řehot morén
když se trpělivě tisíce let tlačí do údolí
aby na vlastní zkamenělé oči spatřily dvounohou štěnici?
Pterodaktylus přežil v minerálním albu
vlípla ho tam čiročirá náhoda
Jožin přežil v bažinách
Ikarovo křídlo v báji
Báje – to jsou ovšem lidská skaliska!
Skály snímají naše podoby
portréty bílkovin odsouzených k shnití
Hliník se stokrát odstěhuje do Humpolce
ale Křemík se udrží na hrazdě
za beránka sejme hříchy světa
Jak dlouho budou řinčet rádla blýskat meče
rubající brázdy v nastoupených setninách
vrzat vojenské marše
poletovat oštěpy kladiva a koule
jak dlouho poteče krev s mízou bříz smolou borovic olejem oliv?
Jak dlouho bude zrno drceno na prach
z něhož vzejde upocený chléb náš vezdejší?
Jak dlouho budou držet hubu ryby?
Jak dlouho nás budou obskakovat žáby?
Jak dlouho budou perlorodky rodit naše šperky?
Jak dlouho si nechá hlína v Kimberley dloubat nežidy?
Jak dlouho strpí rudy že z nich dojíme bronz?
Jak dlouho chceme odstřeďovat smetanu Mléčné dráhy?
Jak dlouho budem zapřahovat brízu do plachet
Kdy se vzbouří samumy pasáty a monsuny?
Nepřijde jim na pomoc severák tajfun a orkán?
Až se spojí větry sfouknou nedomrlou svíčku zeměpásů
prskavku jež drze plivá na vánoční stromeček
Jak dlouho stromeček zakryje mrzké dary
jimiž kadíme Ježíškovi vydanému na kříž?
Jak dlouho ještě bude děloha přijímat slizkou mrdinu
aby v retortě čpící po treskách uklohnila neviňátko?
Běda těm kdo jsou pozváni k večeři beránkově
a přišli nažraní bez ubrousků krkají a prdí…
Kam vstoupí básník zůstane nesmrtelná stopa
Jiřino skoč mi pro noviny!
A pro které? Tlusté tenké naducané?
Pro Obrys-Kmen!
Jsem diluviální motýl z povídky
zašlápneš mne a vymažeš abecedu
Postavil jsem dvacet domů
a právě v duchu stavím jednadvacátý
|
