na další stranu
Karel Sýs
***
Léto skončilo končí i začátek podzimu
nepřipravil jsem srdce na zimu
snad na jaře
zašité srdce se samo rozpáře
Pánbůh s námi a zlý pryč
srdce se od řetězu samo odváže
Marnost nad marnost
leč povinnostem učinil jsem zadost
Hovět si na balkoně zevlovat z okna
dolce far niente
lenost na entou
cestovat prstem po Africe
a muchlat se s domorodci za plentou
Těch nemám slov
těch nemám vět
a chci oslovit i slovit svět
Letos studánka do notýsku mlčí
když hlad – tak vlčí
když krása – tak mučí
v pootevřeném snáři
zlé sny s dobrými se páří
pere se Holan s Nezvalem
o do trávy zapadlý šém
šém nepatří všem
Cyklista nevypustí duši
svíčkovou nenahradí suši
král Lávra si neutrhne uši
samum Madoniny slzy nevysuší
Sonáty zlenivěly
Nenapovídej! Nepovídej!
Patetická usnula s bubnem pod hlavou
Mám hlavu v zenitu
a díru v nadiru
Narodil jsem se v nadhlavníku
v kraji běliček a mníků
a živořím v podnožníku
Povídej ale nedopovídej!
Básničko ty máš jen dvaašedesát veršů
a já si tě odnesu
do vambereckých pralesů
Kolik schodů vede do věže ze slonové kosti?
Místo hostiny se postím
zapisuji si i čísla náhodou spatřených kol
Kolik kroků do Davidovy věže?
Už jsme nahoře? Kdeže!
Balady se píšou vleže
básnici umírají vestoje
Jsem divoženkami vařen pečen dušen nebo už sněden
v zahradě ETA Eden?
Nikomu nejsem odpověden
Ženami dražen a vydražen?
Večer v noci si zasmažíme
ráno to smažem
Tůň je nad plavuň
plavuň zvítězila nad tůní
člověk vyrostl mezi přesličkami
po přeslici přeslička
po meči trilobit
Mílař už neví v kolikátém je kole
jde mu hlava kolem
a vím snad já v kolikátém jsem letokruhu
za zatáčkou tuším kostkovaný praporek
neodmávnou mne?
Dobří špionážní holubi se po finiši nevracejí
Jsou lípy češtější než Říp?
Kdo by to věděl líp
zeptáme se Čecha nebo Lecha?
Zase po roce se vnořím
do obou kosteleckých moří
Budu ještě týden dítětem
Já teču ty tečeš
já tobě neuteču
ty mně neutečeš
ale děcko z toho neupečeš
Páříme se podobojí
dokud nás smrt neodpáře
Vodvodím si všecko z jedný vody načisto
tytéž notýsky tatáž hejna veršů
ale nic na světě se nezmění
teprve k půlnoci kdy vylétají sovy
jedna se k uchu nakloní
a jeden verš ti napoví
Až budou všechna kola na baterky
a milenec olízne poslední známku
zatímco i-polibek už dorazil k adresátce
zatímco e-mailové pokyny
předepíšou sex jen břichem vzhůru
zatímco nad Atlantidou nezůstane ani stopa po azuru
a rozbřesk i soumrak budou na příděl
zbylí básnici se sejdou
u hranice tam na břehu Rýna
a vzplanou místo vyhubených světlušek
Notýsku notýsku kams dal linky?
básně mi přece musíš nalinýrovat
jsem příliš starý abych psal do kopce
a psát z kopce to je konec
Celý život hledám kosti skopce
kterého Hospodin přinesl Abrahámovi místo Izáka
možná dodnes vězí za rohy v trní
Pane nechytej mne na červa
obětuj na mne třpytku
aby se za mnou v poslední chvilce aspoň zablesklo
Rybářům stojí čas
ale sotva podeberou štiku
vyvrhnou slova
– také božího tvora
čas se jako za trest rozběhne
Tiché blázny má Pánbůh rád
jejich oběti nenatropí hluk
neslyší výčitky žadonění prosby o milost
ani poslední skřek
Ryby dal přece těm kdo se postí
nemůže na ně ledaže
je tu a tam udáví kostí
Stav tuku na českých bocích?
Hlavou jim vedou cyklostezky
bez ohledu na stesky trávy
Tady je Jordán udělej rasově ideové salto
Zde vládnou lvi
staň se myší
Někdo je pastýř
někdo jen pasák slov
žene slova na jatka
cestou pod sekyru slova řvou
z tučných slov je nejlibovější sonet
hubené honoráře seškrtané plány
Sto herců básně smrt
|
