na další stranu
Bořek Mezník
MÁ KRÁSNÝ VOČISKA
má rozkošný nožiska
má úžasný pasisko
má ladný krčisko
má vlající vlasiska
má dudatý koziska
má hluboký vočiska
má tvarovaný ručiska
má roztomilý prstiska
má příjemný hlasisko
a pak si sundá respik
a do píči
je po lásce
říká Jarin
je to starej vůl
HOLKY SI TO MOC NEUMIJOU
říct na rovinu
promiňte dámy
chlapský party
maj taky svý mouchy
ale holky jsou
tak nějak víc
pletichářský
některý se tady
nemaj rády
usmívaj se na sebe
a pak se pomlouvaj
my kořeni to máme
jinak
když nás někdo sere
řeknem si to
jsme na jedný lodi
hele vole
netřískej těma dveřma
nekopej do odpadkáča
nevotvírej furt to vokno
nepouštěj v noci rádio
jdi do sprchy
páchneš
a nebo si z něj
děláme prdel
a jsme rádi
že máme z koho
ženský tohle moc neumijou
a
v partě
se faleš netrpí
nemáme to rádi
když už na to dojde
a
vždycky je jeden z nás
terčem vtipů
a jede to třeba celej den
a druhej den
se to votočí
a ten největší smíšek
je za vola
a všichni
se mu chlámem
a
jen málokdy
si ublížíme
nejsme tak
kousaví
a každej ví
že je to sranda
holky tohle moc neumijou
klevetijou
za zádama
maj nachystanou kudlu
kterou
občas
použijou
ale pořád tam je
cosi
co se u nás v partě netrpí
a vždycky to odhalíme
nemá to cenu
lhát si
máme se rádi
a cítíme
a víme
že humor
je cesta ven
TEĎ JAK VŠICHNI
nosijou roušky
určitě si uvědomujem
jak dokážou bejt
oči krásný
přestaneme
se opájet krásou
dalších částí těla
kór když je zima
holky
maj překrásný voči
ujíždím na nich
a vyžaduju od každý
oční kontakt
nahrazuje mi to sex
každou musím dostat
než sundá roušku
jako kdybych
musel každou mít
ještě
už
než sundá kalhotky
ZAČÍNÁ TO ARYTMIÍ
pak mi začnou
škubat svaly
pak se mi udělá
blbě od žaludku
začnu mít pocit
že se mi svírá
hrudník
jako kdybych
byl velká želva
v malým krunýřu
pocit
jako kdyby mě
někdo mačkal
v lisu na ovoce
a ze mě stříká
veškerá
šťáva
veškerá energie
pak přijde
pulsování
v hlavě
slabost
malátnost
a pocit
rozšláplýho hovna
který
páchne
na každým
s kým
přijdu
do styku
všem jsem na obtíž
všem jsem na obtíž
všem jsem na obtíž
klape mi v hlavě
pořád
zabij se
někdo mi říká
nedokážu
neumím
už snad ani nejsem
Nekonečno
zastav tohle utrpení
zastav tohohle
hajzla
nic neumí
nic neudělá dobře
nikdo z něj
nemá radost
všechno je
zkriplený
na co šáhne
to posere
zastav tuhle
zbytečnou existenci
brní mě nohy
srdce dovnitř
krvácí
i mozek
a všechno
je v prdeli
tohle je úzkost
která není vidět
není slyšet
nedá se nahmatat
ani pohladit
ani obvázat
a
když jsem jezdil
na obchodní jednání
autem
kolikrát jsem to chtěl
někam napálit
kolikrát jsem si říkal
že už na tu přetvářku
nemám
šanci se z toho
vyvlýct
musím se soustředit
musím se usmívat
a šířit pozitivní náladu
na schůzce
kde potřebuju
zjistit
jak někoho zaujmout
jak získat něčí srdce
a hlavně důvěru
jak ho přesvědčit
a co mu říct
aby si to koupil
právě ode mě
lidsky
a racionálně
udělat rychlou kalkulaci
v hlavě
improvizovat
a prezentovat
moje stanovisko
a výhodnost koupě
a skvělost
našich produktů
v tomhle stavu
šílenej výdej
energie
a pak zas nasednout
do auta
a jet na další jednání
a pak zase
a pak zase
stovky kilometrů domů
nejím
nejde to
žiju na kafi
cole
vodě
a cigaretách
a úzkosti
a všechno mě ničí
všechno
šéf mě potom
poplácá po zádech
dá mi odměnu
peníze
který nefetuju
a nepřináší mi
uspokojení
je to jenom
prostředek
jak zaplatit
složenky
účty
a jídlo
fetuju lásku
a štěstí doma
a klid doma
a láskyplný pochopení
a k tomu ti řekne
dobrý
fakt dobrý
ale příští rok
máš plán
dalších
deset procent navíc
a ty nevidíš
žádný uspokojení
žádnej konec
koloběhu
a úzkosti
zhoršuje to ten pocit
beznaděje
a nekončícího
proudu nároků
a očekávání
a nutnosti
někomu něco dokazovat
to tě zase zatlačí
do další deprese
a úzkosti
že budeš muset
zase lítat jak idiot
a nikdy z tebe nikdo
nebude
mít uspokojení
jseš hovno
jseš nula
nikdy neděláš nic
dost dobře
nebo toho děláš málo
jseš sračka
a z tohodle kruhu
není cesta ven
chceš se zabít
přišly sestry
Terezka jim zavolala
PŘIŠEL NOVEJ KLUK
jmenuje se Pepík
říká
že trpěl
těžkou amnézií
a trpí
paranoidní
schizofrenií
a teď se léčí
dlouho byl na oddělení
pro těžký případy
na kurtovačce
a pak na kovidáriu
a teď ho dali
k nám
říká
že má přítelkyni
a že je to
ta nejlepší
holka na světě
každej den
si volaj
ona volá sem
a ptá se
jak to s ním vypadá
a říká
že ju miluje
a ona miluje jeho
a že na něj
věrně čeká
až ocaď vyleze
a musí se vyléčit
a že se potom vezmou
a založí rodinu
a budou spolu
šťastní
říkám mu
že děti jsou
to nejlepší
co ho v životě
může potkat
a dodal jsem
že není na co čekat
a na co se připravovat
a že někteří
se tak dlouho
připravujou
a spekujujou
a plánujou
a budujou zázemí
až se jim pak
nepostaví
oba jsme se
tomu zasmáli
do prdele
jak má mu tu lásku
závidím
ale nejsu si jistej
jestli je Pepa
už zdravej
ZDÁLO SE MI
že jsem
na vojenským letišti
V Jamolicích
už poté
co tam přestali
lítat
a už to bylo
rozbořený
i to cvičiště
co tam bylo
a chlastal jsem tam
s vojákama
ještě na začátku
devadesátejch
jsme tam byli
s kámošema
na chatě
a bylo tam
pár vojáků
tak pět šest
jeden z nich byl velitel
a všichni tam
brutálně kalili
a jeden večer
přišli za náma
na chatu
a kalili s náma
a k ránu
šli zpátky
na tu jejich
jednotku
a dneska
se mi o tom zdálo
akorát že jsem
kalil s nima
na tý posádce
a nemohl jsem se
odtama vyhrabat
pořád jsem měl strach
že když odejdu
dostanu absťák
a nebudu schopnej
ani chodit
a bude mi blbě
probudil jsem se
a bylo mi hrozně ouzko
a pak jsem zase nějak usnul
a zdálo se mi
že jsem jel
stopem kamiónem
přes Vysočinu
a ten kamioňák
zastavil v nějakým lese
a pařili jsme spolu
měl v kamionu chlast
a šli jsme do lesa
hlouběji a hlouběji
a najednou se tam
objevili
nějací jeho kámoši
a on mi povídá
že jsem naletěl
a obrali mě
o všechny doklady
a karty
a řekli mi
že jim musím
říct všechny
přístupový údaje
k účtu a tak
a jinak že mě
zabijou
chtěl jsem jim utýct
ale nemohl jsem utíkat
měl jsem jakýsi
paralyzovaný nohy
jako kdybych měl
obrnu
a oni mě chytli
bylo jich tak sedum
osum
a pak říkali
že podle toho
kolik mám na sobě jizev
a kolik nemocí jsem prodělal
tak podle toho poznaj
jak moc jsem bohatej
a všichni mě zaklekli
na zemi
protože jsem se vzpínal
a pak tam přišli
nějací doktoři od nich
byli asi tři
a měli skalpely
a nože
a když už mě
chtěli začít
prohlížet
řezat
a otvírat
tak jsem se probudil
a měl jsem kurevskou
úzkost
ale kurevskou
a říkal jsem si
že tuhle noc
už nebudu prostě spát
už nechcu další utrpení
chvílu jsem ještě ležel na posteli
pak jsem chvílu seděl na posteli
a pak jsem šel za sestrou
byly čtyři ráno
ale ona byla ochotná
a všechno jsem jí řekl
byla soucitná
jako všechny tady
a já si vzal
z pokoje notebook
abych kluky nerušil
a vzbudila se
v tu chvílu
i Janča
ta co má obličejíček
krásnej jak obrázek
a šli jsme si spolu zapálit
a teď sedím
v jídelně
a píšu
a přepisuju
a piju čaj
a pilulka štěstí zabrala
a mám pocit
velké úlevy
KAŽDÁ DRUHÁ
holka
mi přijde
že má trauma
tuhle znásilnil
otec
tuhle zase
děda
tamtu brácha
další
matčin
nalitej přítel
nebo kamarád
některý zas
učitel
nebo
kněz
vedoucí
kroužku
jinejm
zase matka
pod pohrůžkou
dohazuje chlapy
třeba svoje
bejvalý
svět je
do hajzlu
pěkně úchylnej
je mi z toho
na zvracení
ty holky jsou
kolikrát
ve věku
mejch dcer
beru je skoro
za svoje vlastní
je to v prdeli
to jsme se
všichni
už úplně
zbláznili
chlapi
ženský
a není cesta
z toho ven
jsou to rodinný prokletí
mnohý z nich
se tady řežou
kdečím
co najdou
žiletkama
hrníčkama
brejlema
plastovejma
věcma
dokonce
i špendlíkama
z nástěnky
a
mlátěj rukama
a hlavama
vo zeď
a pak
se zase vrátěj
zpátky
do těch sraček
k té
zakurvené famílii
matce
fotrovi
a není pro ně
cesta ven
z těch všech
hovadskejch
sraček
a
kdybych měl
miliony
chtěl bych jim
postavit
azylovej dům
kde by mohly
v klidu bydlet
a nikdo by je neotravoval
žádní predátoři
jako já
a ony by si mohly
samy najít svoju cestu
životem
láskou
a soucitem
LIBOREK
je úplně sám
všichni mu umřeli
žije sám
v bytě
v Žabinách
jedinej
s kým se stýká
je jeho sousedka
se kterou
učila moje máma
čvrtstoletí na lidušce
Brno je malý
a přitom velký
nejlepší
město na světě
a Liborek
v něm nemá
žádný kámoše
a ani nikde jinde
sedí doma
čumí na telku
nebo do zdi
a přemejšlí
o pičovinách
a sebevraždě
přišel o hoknu
díky covidu
majitel firmy
musel zeštíhlovat
flotilu aut
a on celej život
nic jinýho nedělal
než se motal kolem kár
a pak se mu zesralo
celý zdraví
všichni to víme
že když se něco
pokurví
tak pak všechno naráz
a
byli jsme spolu
a s princem Honzou Mirkem
měsíc
na jednom pokoju
a pak dva měsíce
na stejným oddělení
a zažili toho spolu
hodně
na to
že v blázincu
toho není zrovna moc na prácu
ale sdílení pocitů
a osudů
a vzájemnej soucit
nás dal dohromady
jak nikoho
nakonec
když stama vyšel
měl najednou
tři dobrý kámoše
mě
Plukovníka
a Ivánka
a furt si píšem
máme skupinu
Hlavně
že vídí kůň
kurva
páč jsme se
u týhle scénky
od Tarantina
hodně nasmáli
ale vůbec to s ním
teď není dobrý
je to v hajzlu
jak jsem napsal
Liborek už teď
někoho má
nás tři kámoše
ale sedí doma
je v kruhu
a my nevíme
jak mu pomoct
a tak si aspoň píšem
skoro denně
a snažíme se smát
Liborek
je paralyzovanej
svejma představama
že je na hovno
a že nesežene prácu
a nikdo ho nemá rád
ale on se plete
pro každýho
na světě je místo
pro každýho
na světě svítí
slunko
jenom je někdy
pod mrakem
jak moc bych mu
chtěl pomoct
ale nemůžu
jsem furt na psychině
a nemůžu
ho ráno tahat za nohu
z betle
a dokopat ho
aby si našel
psychoterapeuta
a věci se daly do pohybu
aby zašel na nějakou
organizaci
kde mu poradí
co s životem
a nalijou mu
optimismus do žil
my se sice můžem
smát v naší partě
ale nic to neřeší
Liborek
se musí zaktivizovat
nevím jak
to udělat
nevím
opravdu nevím
a sám mám problém
a tak se těžko pomáhá
jak vylezu ven
půjdu ho navštívit
i přes zákaz
a proplesknu ho
jak to v chlapskejch
partách chodí
a budu nad ním stát
dokud si nenajde
pomoc
a pak
ho na tu schůzku
za ruku dotáhnu
a budu mu sem tam volat
aby se dal do pořádku
a až bude zase
kultura
v provozu
sejdem se celá
naša skvadra
a půjdem na nějakou
prima párty
s mladejma
vyladěnejma kočičkama
a budem kolčit
až do vykýblování mozku
aby si hezky odpočal
a budem se smát
a budem si střílet
radost přímo do trubek
a budem se svíjet
na parketu
jako kdyby
to byl
náš poslední den
v životě
IVÁNEK
je tu s náma
protože
to taky chtěl zabalit
má kardiostimulátor
vynechávalo
mu srdce
a má nádor na nose
v nosohltanu
na ledvině
a na mozku
je to hrozně
hodnej chlap
jsme spolu
na pokoju
a furt
mi něco nabízí
čokolády
jídlo
pití
džusy
pašovanou
kačenu
kuře
řízky
játýrka
často
odmítám
a on se vždycky zeptá
„a proč?“
a já mu to
nedokážu vysvětlit
a
jenom
se mu snažím
nalít
optimismus
že rak
se dá porazit
že jsem toho důkaz
a
včera jsem seděl
na kuřárně
a pil kafe
a on přišel
a začal brečet
do háje
kus chlapa
co kdysi boxoval
a dělal ostrahu
v utečeneckým táboře
v Rajchu
a já na něj koukám
a ptám se ho
„Ivánku
do prdele
prosím tě
co se děje?“
a on jenom
beze slov brečel
a tekly mu slzy
jak hrachy
„Ivánku
do prdele
co se děje?“
a
pak to z něj
začalo padat
že
kdysi výhodně koupil
v Hurghadě
byt
asi za jeden a půl mega
a dal ho
do pucu
velkou terasu
s bazénem
hnedka u pláže
luxusně vybavenej
ukazoval mi fotky
no
a
volala mu
jeho bejvalá stará
že ten byt chce
prodat
nějaký svojí kamarádce
za půl melounu
a na to jsem mu
včera
řekl
že je to snad
nějaká píčovina
a nebo s ním chce vyjebat
a dát mu půlku
a pak to s kamarádkou
prodat za víc
a podělit se
no a dneska
zase sedím sám
na kuřárně
a přišel s brekem
že mu ta
smrdutá
kudrnatá
kunda
řekla
že pokud na to nepřistoupí
a nepodepíše jí plnou moc
tak už nikdy neuvidí
svoje děcka
a poštve je
proti němu
a ta kráva
moc dobře ví
jak je Ivánek miluje
a udělal by pro ně
cokoliv na světě
a já čuměl jak puk
a nedokážu to
rozdejchat
on
do hajzlu
milující táta
bojuje
s rakovinou
a depresema
a úzkostma
je v blázincu
z nádoru v hlavě
je polohluchej
a bojuje
a všichni kamarádi tady
se ho snažíme držet
nad vodou
i když má svý mouchy
jako každej z nás
tady na psychině
ale tohle
ta svině
vážně posrala
a za celejch
9 měsíců
co je po špitálech
za ním
ani jednou nebyla
nikdy mu ani nic
nepřivezla
a nenechala na vrátnici
nula nula nic
a já mám dneska
fakt zlost
motlitby
nepomáhaj
a já to
těžce nedávám
těžko to
rozdejchávám
Update, než bylo publikováno: Ivánek nás opustil...
NECHLASTÁM
protože bych už
nezastavil
nechlastám
protože by mě
žena mých dětí
od nich odstřihla
nechlastám
protože bych zas
po nějakým
firemním večírku
dostal padáka
nechlastám
protože nemám záklopku
nechlastám
protože už nechcu
zažívat
ty náběhy na delirka
a absťáky
nechlastám
protože už nechcu
lidem dávat
nereálný sliby
ze kterejch su pak v depresi
že je nemůžu splnit
nechlastám
páč nechcu
pětkrát do roka
kupovat nový brejle
nechlastám
páč jsem pak měl
kolikrát
dost hnusný kecy
a pak mě to trápilo
pokud jsem si je pamatoval
nechlastám
páč nesnáším
ten studenej pot
třesot těla
a psychický halucinace
úzkost z nich
a depresi
nechlastám
a stejně mám
živý sny o tom
že leju
a nemůžu přestat
a mám strach že mi bude blbě
když vystřízlivím
a pořád někde
hledám láhve
nechlastám
a stejně mám kurevský bažení
a chuť se napít
a omlouvám se všem
že musím odejít
když se někde pije
a já to nezvládám
promiňte
mám vás rád
nechlastám
ale cítím
že to v sobě
ještě nemám vyřešený
relaps je možnej
su ve fázi nesmím
a chcu do fáze nechcu
bude to běh
do konce života
po čtvrtstoletí
těžkýho kalení
to není jednoduchý
nechlastám
a prosím vás
nenabízejte mi alkohol
říkáte
jedno pivo tě nezabije
ale o tom to není
jedno pivo mě nevytrhne
vždycky bych
nejraději jel do mrtva
a cítil každej den
tu vyprázdněnost
od emocí
deprese a úzkostí
a druhej den
zažívat zmrtvýchvstání
pařil jsem za hříchy
nechlastám
a je mi z toho smutno
že jsem to dopracoval
takhle daleko
a už není cesta zpět
a že ten cejch na mně
bude celej život
co nadělám
nechlastám
protože jsem tím rozbořil
plno vztahů
a přátelství
a už nepůjdou napravit
nechlastám
protože jsem po sobě
v zápisníku
pak už nemohl
nic přečíst
a luštil jsem to
jako grafolog
nechlastám
už jsem nemohl
už to nešlo
ráno jsem potřeboval
doušky
abych mohl začít fungovat
a přestaly se mi třepat ruce
a přestala se mi třepat duše
po jízdě na smrtícím tobogánu
nechlastám
a vybudoval jsem si
jistou sociofobii
a já vím
že to není dobře
a přicházím
o kontakt s lidma
a musím to nějak
překonat
aby ze mě nebyl samotář
zalezlej ve svý bublině
a trápil se v ní
nechlastám
a vy to určitě pochopíte
a kdo ne a bude se mě
snažit přesvědčovat
že cesta je kontrolovaný pití
a že je to pohoda
budu mu muset
říct
ne
opravdu ne
neumím
není to můj styl
vždycky ve všem jedu
do plnejch
a chcu všechno
nebo nic
jsem prostě takovej
neznám se
v tohoto určitě ne
a
kompromisy
mi dělají problém
nechlastám
abych se mohl
každej den ráno
podívat do zrcadla
a říct si
jo
další den za sebou
bez chlastu
jseš dobrej
a další den před sebou
dáš taky
věřím ti
ty starej čuráku
a abych si trochu napravil
sebevědomí
který jsem si chlastem
vybuzoval
a pak totálně rozflákal
na sračky
nechlastám
a je to už několik let
ale pořád málo
v léčebně
jsem potkal chlapa
co spadl zas po 15 letech
začal nealko pivem
pak osmičkou
pak desítkou
pak dvanáctkou
pak přidal panáky
a za dva tejdny
byl zase v hajzlu
prostě nikdy
to nebude dost dlouho
nechlastám
a můj démon
se ve mně zlobí
zlobí se na mě
je zalezlej v mozku
a jak vidí chlast
začíná křepčit
a našeptává mi
napij se
nikdo to nezjistí
ožer se jak dobytek
bude to v cajku
je prolhanej
je úskočnej
je zákeřnej
a chce mě ovládnout
a chechtat se mi do ksichtu
zase jsem tě dostal
ty nulo
ty sráči
ale můžeš si
za to sám
já su nevinnej
nechlastám
a musím se tak
postavit dalším
běsům
který jsem chlastem
omlžoval
ale pak se vrátily
ještě silnější
a já s nima musím
pracovat
a přemluvit je
ke spolupráci
a otočit je
v něco pozitivního
a zatím hledám cestu
hledám cestu
hledám
a zatím si připadám
slepej
a nemohoucí
a paralyzovanej
nechlastám
a mám tady na oddělení
špicovýho
pana psychologa
pan magistr
je přímej chlap
někomu se jeho přístup
nelíbí
a raději by ťuťu ňuňu
pofoukat bolístku
ale mně to vyhovuje
říká věci
na rovinu
a doberem se tak
skvělejch výsledků
no skvělejch
hodně to bolí
a někdy se mi chce brečet
a tak brečím jak kráva
a jindy se i zasmějem
i přes tu jeho
jistou tvrdost
ho mám fakt rád
a bude se mi po něm stejskat
a navedl mě na plno věcí
děkuju vám
pane magistře
po letech bych vás
zase chtěl potkat
a říct
nechlastám
a to
už ani
traumata
a strasti
NĚJAK JSEM SE CÍTIL
rozhozenej
přejetej emocema
za celej den
a na konci tejdne
tak jsem si zašel
za sestrama
je tam ta moje
oblíbená
prohodili jsme
pár slov
a vydala mi
zabijáka úzkosti
jsem feťák
nedokážu
to bez nich překonat
mnozí z nás
už nechcou brát
antidepresiva
a je jim z tý představy
divně
že už je budou muset
brát asi celej život
pak půjdou ven
a budou se třeba
cítit fajn
a řeknou si
tak už je nepotřebuju
zvládnu to
a přestanou je brát
a za pár dnů
nebo tejdnů
se to vrátí
s obrovskou silou
a oni po nich zase
šáhnou
je to chyba
antidepresiva
nezabírají hned
ale až po nějaký době
takže se v tom budou
těžce patlat
několik dnů
nebo tejdnů
a mezi tím se
třeba jejich stav
zase dočasně zlepší
a oni je zase vysaděj
a takhle to jde
pořád dokola
a pak skončej zase
v blázincu
dovezou je tam blízcí
nebo rychlá
nebo
si něco udělaj
protože ten život
pro ně nebude mít smysl
pořád se vybíhat
do dobré nálady
a pak zase padat dolů
do pekla
už je to bude
unavovat
budou citově
vyčpělí
otupělí
a nedůvěřiví
hlavně sami k sobě
a takhle
pořád dokola
já jsem se s tím smířil
někteří
kamarádi mi říkaj
občas se ožer
a upusť píst
ale já vím
že tohle není cesta
ne pro mě
já jsem se s tím smířil
že budu muset
žrát klepky
asi celej život
a nebudu smět vysadit
aby výkyvy nebyly tak
drsný
a tak
jak
jsem byl na sesterně
a pak šel na pokoj
otevřel jsem okno
a
lehl jsem si
do betle
dal nohy nahoru
a zahájil dechový cvičení
to mi pomáhá
čerstvá
krev do mozku
a pustil jsem si
Pink Floydy
Animals
moje oblíbený album
dělá mi
moc dobře
ROZCHODY S ŽENSKEJMA
mě vždycky zničily
ale mohl jsem
si za to sám
každej z nich
mě vždycky
vrazil kudlu
do zad
a já se z toho
pak nemohl dostat
poslouchám
Amy
a je mi fajn
a zase je to ženská
asi bych měl
poslouchat
nějakou
maskulinní
patriarchální
a sexistickou hudbu
jinak se z těch holek
fakt nevyhrabu
proč
krucipísek
proč
jsou
můj osud
JE MI DNESKA ZLE
a kluci to cítí
a vidí
a ví
a chápou
a objímají mě
a já brečím
jak stará bába
když čumí
na Esmeraldu
je mi dneska zle
a komunita
to cítí
a ví
a třeba
Jura sám
s rozbitým člunem
mě
drží nad vodou
a pomáhá
a já to cítím
nejsem na to sám
a děkuju
naše
tajná komunita
postrach všech psychologů
DNESKA JSEM SI CHTĚL ZAKOUŘIT
a stál jsem s cígem
u altánku kam chodíme
hulit a skoro všechno
a šla kolem
doktorka Maruška
pacientka
z našeho oddělení
hrozně hodná holka
a hrozně zbožná
a má v sobě cosi
hrozně pozitivního
a ráda se směje
a tak vůbec usmívá
a dává nám na večeři
a na oběd a snídani
čerstvou zeleninu
co jí sem rodina
posílá v balíku
obejde všechny stoly bláznů
s talířem plným čerstvých dobrot
a všechny nechá
ať si nabídnou
s krásným úsměvem
a já si vždycky vezmu
a taky se usměju
no a jak jsem teda
u toho altánku
a kouřím
a ona jde kolem
tak si jí ptám
a vím odpověď
„Jdeš do kaple?“
a ona
„jo
jdu
jdeš se mnou?“
potřeboval jsem
trochu
duchovní útěchy
sic buddhista
jsem řekl
že jo
že půjdu na chvilu
duchovního rozjímání
na místo k tomu určený
takže mě
Maruška
po letech dotáhla
do kaple
a předtím
mě Maruška
vedla
ke křtu
Maruška
je jedna moje
dobrá kamarádka
Maruška
je moje
milovaná dcera
Maruška
porodila
Ježíše Krista
a já si dneska zase
uvědomil
její symboliku
Panna Maruška
je symbolem čistoty
té čistoty
ze které
se narodil Ježíš
a pokud budeme
mít čistotu v srdci
a mysli
narodí se i v nás
v našem srdci
to děcko
to ticho a klid
bez špatných úmyslů
a zákeřností
a v tom se ve mně
zase protlo
moje pokřtění
a moje přijetí
útočiště
v Buddhovi
Dharmě
a Sanze
|
