na další stranu
Bořek Mezník
HNUSNEJ KONEC KRÁSNEJCH IDEÁLŮ
Je to už nějakej čas
Co jsem stával
Před fastfoodama
A varoval před těma jejich
Šlichtama
Krvavá stolice
Pro vaši rodinu
A protestoval
Jak se chovaj
V deštnejch pralesích
A říkal si
Že nikdy nebudu podporovat
Tydle bastardy
Teďkonc po dvaceti letech
Lítám károu
Z jednání do jednání
A z času se občas můžu
Posrat
Takže někdy
Lezu do tý jejich
Kukaně
A jak ten kokot
Bezmyšlenkovitě
Hltám
A žeru
UŽ SE NIKDY NEPOTKÁME
Zastavil jsem na semaforu
A čekal
Vedle stál trolejbus
A můj pohled se na chvílu spojil
S očima člověka sedícího uvnitř
Usmáli jsme se na sebe
Bylo to pár vteřin
Padla zelená
Pokynuli jsme si na rozloučenou
Troleják se rozjel a já taky
Bylo to příjemné setkání
PTÁM SE
Určitě je to on
Kdysi obtěžoval
Moji přítelkyni
Při jízdách v autoškole
Neměl šanci
Jenom nás pěkně nasral
Je to už skoro dvacet let
A ejhle
Teď jsem ho objevil
V adamovským lahváč baru - cukrárně
Kde se schází místní duchny
Bejvalí soudruzi Adastu
A ožírají se tam žalem
Po starejch časech
A taky ho potkávám
Pravidelně v nedělu
Ráno když jdu s čoklem
Kolem hřbiťáku
Chodí na nějakej hrob
Zapalovat svíčky
Asi mu umřel někdo
Koho měl rád
Proč je na světě nenávist
Když nehladí žádnej smysl?
JEDNODUCHÉ
Dnešní ráno
Mi vylepšil
Nádhernej úsměv
Našeho bezzubýho popeláře
SEBEREFLEXE V PRAXI
Mám tajnej recept
Na elixír
Mám tajnej recept
Na štěstí
Nesmím ho říct
Prostě je to tajný
A přitom hrozně
Jednoduchý
A neuvěřitelný
Proto se sluší mlčet
Občas propadám
Halucinacím
O své vlastní
Důležitosti
A smutku
|