na další stranu
Dominik Lipner
PŘEDCHVĚNÍ
Pod nánosy písku
u řeky
tisíc mrtvých psů
cenili zuby
a holčička si na pláži
nerušeně hrála
jako by nic
Pštrosí vejce
všude kolem
děs
a tisíce barev
To zas smrtelný hlas
zlomil předposlední vlas
a déšť vzal za své
i když chtěl by víc
SOBOTNÍ DOPOLEDNE
Procházím městem
v ruce mám
starou lampu bez knotu
Zpívám o tom
že sto let
je vzdálenost z chodníku na chodník
Přes ulici
napřáhla ruce staletí
a sklo s cihlami
nemohou dotknout se
své podstaty
Lampa se kymácí do rytmu kročejů
a lidé zatím jdou
odnikud nikam
PROSBA
Někdy mám dojem
že vše se točí v kruhu
cáry ušmudlanejch pruhů
jsou fangle
zdobící cesty světa
na pozadí
děravýho nebe
jak smutné
vidíme i sebe
Klečíme a prosíme
o milost svá srdce
a ptáme se
kdo má právo nás dusit
když ne my
světla aut
a ranní prázdno
člověče tak to rozetni
ať verše nejsou ojedinělé
ve virtuální próze života
Máme vše rozděleno na etapy
podle plánu
(ach jak podlé)
roztříštěné duše na střepy
jsou oděny v černém hávu
a ve snaze porozumět druhým
nerozumíme sobě
topíme se
propojeni a chyceni v sítích
navzájem
člověče tak to rozetni
ať nezvítězí nezájem
o barevné sloky lásky
|