na další stranu
Miroslav Mácha
MALINCÍ
Je sto padesát hodin
napapáme se a spíme
Mezitím kdy odblikáváme do noci
jako světlušky v pecích
ukryl kdosi všechny lampy
z obavy před oslepnutím
Je den po mezičasí
vstáváme a zazíváme
Ve chvíli kdy se náš prvotní vzdech
řítí krajinou nedospánků
ulétávají z květů včely
do vlasů
mlsat
mládí
PÁTKY
Zamávám ti čertovou prackou
bezdeše skloníš kolena níže
přepral jsem Ďábla a s děravou dvackou
zvu tě na Chateu a na lanýže
Nečekej omluvu
za rtoma setřený vosk včel
neuletíš k domovu
jak málo jsem ti pověděl
omýváme svit příštího rána
vran křik ohanbí dechu
žmouláme vstupenky do lesa
-vůní dvorana
pak čtvero bradavek v mechu
Oh moci NEBE sát !
Vynechejme objímání
jak málo jsem ti pověděl
čerti když nejsou k mání
zrazuje Anděl
|