na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně
05.12.2024 - Nemocnice Litoměřice získala babybox nové generace
Přípitek Tradičně na Mikuláše 5. prosince ve 12 hodin představil Zdeněk Juřica - MONTE... Více »
29.11.2024 - Requiem za Danielu Hodrovou v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně
... Více »
28.11.2024 - Píše mi Ondráš, autor knihy Malé dějiny valašskéj dědiny
Milý Lu,
posílám Vám pár vět ke knížce Malé dějiny valašskéj dědiny. Jde o několik ... Více »
26.11.2024 - V Nemocnici Litoměřice instaloval Zdeněk Juřica babybox nové generace.
Původní bedýnka zřízená v roce 2010 má mimořádnou vlastnost. Za 14 let do ní nebylo o... Více »
Slovo úvodem
S 65. číslem Divokého vína se pojí několik příjemných okamžiků. Jeden z nich jsem prožil, když mi Jiří Žáček poslal kratinký mail s následujícím textem:
Milý Lu, posílám jeden utajený, snad ho nikdo nerozluští... Ji
Moje erotická kariéra
(podléhá utajení 1. stupně)
Pylo stxru nívmi deni vsytwyměro,
čmyavoňu lvpo vsyna núcurch x muro,
sy vyanyču vo xvim aňomni,
čo rív fomí vovas gy somňi.
Pylo gtají nívmi deni lurí tivi,
wi po vipi fisni či dupdivi,
vogpmtiv po gtvřo yloni,
ič po tyččjixuňi gydoni.
Vvofmě pylo nívme deně m vxowa,
loluk wxíťo, woni, lpóri ac vu snowa,
xúp lor logry - margi rocodo.
Mníwuň lvop lo gximtiw wtumtíw gorro,
iňo síť now ač lvop xotré vxylú čoro -
myrofřo po pí loř sty vodo.
Přečetl jsem text nejprve zběžně, pak pečlivě, pak nahlas. Teď se jej učím zpaměti. Ti z vás, moji milí, kteří výše uvedené verše Jiřího Žáčka nechcete recitovat, přečtěte si je alespoň nahlas. Nebudete litovat.
Udělalo mi radost, že Jirka mě poprvé nejen oslovil Lu, jako to činí spousta mých dalších přátel, ale dokonce se i podepsal „Ji“. Třeba Dušan Spáčil, ten mi píše jako „Du“. Jak je to praktické, oslovovat se pouze dvěma písmeny! Jak srozumitelné a jak milé!
Další mimořádnou chvíli jsem prožíval při čtení článku Milana Nakonečného, svého učitele psychologie z Fakulty sociálních věd a publicistiky, který se do Divokého vína vrátil jako dobrý holoubek po více než čtyřech desítkách let. Tehdy psal ovšem především o psychoanalýze a o magii. Tentokrát jej rozladil názor táborského historika na roli Edvarda Beneše v českém státu a politice vůbec. Otiskl jej regionální tisk. A já Nakonečného kritiku Edvarda Beneše – upozorňuju, že je dost drsná – pouštím do světa v plném rozsahu: Je mi ctí publikovat názor svého učitele, moudrého muže, univerzitního profesora a velkého českého psychologa.
Chcete jistě vědět, kdo další mi udělal radost. Tedy Vilém Stránský, majitel internetové aukční síně www.artbohemia.cz, když mi poslal k publikování celou galerii obrázků francouzského malíře. Georges Braque byl mým oblíbencem od dob gymnaziálních studií, kdy jsme s Mélou Machálkem byli pravidelnými návštěvníky expozice moderního francouzského umění v Národní galerii.
Prostřednictvím internetu jsme se seznámili s Rudolfem Dundrem, lovosickým veterinářem. Oba jsme potomci staré alsaské rodiny Dondoir, jež byla vypovězena po vzpouře stavů z politických důvodů z Francie. Carlos Dondoir opustil rodný hrad a usadil se v Lotouši u Slaného. Dodnes se jezdím dívat na rodinný statek nesoucí v obci číslo 1. Jméno Dondoir se v různých podobách vyskytovalo ve slánských archivech od roku 1597, až nalezlo svoji dnešní podobu Dundr. S Rudolfem se oslovujeme „bratranče“. Z naší četné korespondence jsem svému bratranci vytvořil stránku v Divokém víně.
Svými verši mě potěšil nymburský Lukáš Trejbal, a tak přináším anotaci jeho nové knížky. Zrovna tak letitý botanik z Průhonic a ekolog Pavel Kovář. Průhonickou oboru mám rád jako on, projezdil jsem ji v sedmdesátých letech v koňském sedle křížem krážem. Krmil jsem totiž v Osnici krávy a do obory jsem to měl od kravína jen pár set metrů. S hrůzou zjišťuju, že bych známou cestou už neprojel – obora je obklopena barokními sídly českých podnikatelů.
L. H.
|