na další stranu
Lukáš Trejbal
(*1967)
žije v Nymburce, kde se před lety narodil. Po gymnáziu vystřídal mnohá zaměstnání (například tranzitér na dráze, trafikant, těstař, zelinář, popelář, kontrolor automobilových dílů, operátor, zprávař a moderátor v rádiích, atd.). Od roku 2006 pracuje jako novinář v Nymburském deníku.
Poezii publikoval ve sbornících Stíny plesu (Rozevlátá palice, 1993), Cesty šírání (Triton, 1996), Kam až došel, to tam našel (Triton, 2008) a několikrát v almanachu Reví Mítink. Dále vydal: To je skoro básnička (spolu s Miroslavem Salámem Jilemnickým, Rozevlátá palice, 1997), tři knížky o bigbítu na Nymbursku. Zpíval v rockových kapelách Oliverova Dálka a Práva Pupku.
Knížka Na dnešek jsem spal líp je jeho první samostatnou básnickou sbírkou.
Obsahuje texty (i písňové) z let 2003 až 2013, s občasnými odskoky do let dřívějších. Oddíl Ztráty jsou povoleny pochází z roku 1988 (mírně upraveno 2012).
Sbírka Na dnešek jsem spal líp vychází začátkem června, ve formátu A5, vazba brožovaná, 154 stran. Cena se bude pohybovat okolo 130 korun. Knížku ilustroval Martin Bohm, vychází v nakladatelství Vega-L.
K dostání bude v knihkupectvích na Nymbursku (Nymburk, Poděbrady, Lysá nad Labem), a v e-shopu literárně-výtvarného serveru Mlha - www.mlha.gr.
Samozřejmě také na autorských čteních. Například na třech slavnostnějších uvedeních sbírky (8. června, Kolín; 14. června, Nymburk, kavárna U Strejčka; 15. června, Praha, Žižkovský suterén). Případným zájemcům autor sbírku rád pošle. Kontakt: l.trejbal@seznam.cz.
Vybrané básně ze sbírky Na dnešek jsem spal líp
JSI…
Jsi mrkací panenka
pravá belgická pralinka
Jsi punčový zákusek
i dravá lady vamp
Věř mi že i v Bruselu
prší nejvíc
kolem rozsvícených lamp
Píšeš esemesku pod konferenčním stolem
svému miláčkovi z hotelu
Umíš pohladit i zpražit pohledem
podle pravidel úhlu pohledu
KAŽDÝ MRAK MÁ STŘÍBRNÉ LEMOVÁNÍ
Každý mrak má stříbrné lemování
slova jsou olemovaná
Výkřik i tiché věnování
jsou a nejsou jenom slova
Jiskry v očích čerti rohatí
na den či týden díkůvzdání
Jsme chudí a vlastně bohatí
každý mrak má stříbrné lemování
Pocity emoce lemují slova
někdy vysílají varování
Signály pichlavý a to doslova
každý mrak má stříbrné lemování
Zlatý je obzor Nick Cave svatý muž
neklid se mění v sladké rozjímání
Krvavá balada jiskřící nůž
každý mrak má stříbrné lemování
XXX
První vlak
fabrikant
Autobusy
jsou soudruzi
Tramvajenka
lehká holka
Lehkou chůzí
mizí hrůzy
MRAKY NAD BAREM (VŠUDE KAPŘI)
Sám jako poslední kapr
z žehuňského rybníka
ve vlastním obětí
doháním
co zaspávám po rumu
sesbírám noční puzzle rozumu
Dostal jsem od kámošky
karibský rum
v herně u nádraží
bývala tu vojenská správa
dnes bar
S tou holkou se míjíme
jako ve střihovém klipu
mladičké superstar
co vylétne jako
Remek do vesmíru
a zhasne stejně rychle
Míjíme se na ranžíru
kde se štosují nákladní vlaky
pohlcující mraky
Ženou se nad barem
nad vojenskou správou
dáváme si pohov
když nad naší hlavou
kapři vyplavou
Parkuji na
prázdném parkovišti
u polikliniky
směrem do polí
jestli dovolíš…
V tuhle dobu připomíná
zamrzlý rybník
prohání se po něm
Captain Beefheart
a experimentuje se
zvukem nožů
na bruslích
Do háje zatr…
místo hlavy kapr
Rozvážím hudební ceny
z jedné ankety
místních novin
hledám basáka za tratí
Potratím rodinnou selanku
těsně před štědrým dnem
Uškrtím vázanku
„Ty vole, já myslel,
že snad neseženu kapra.
Ráno mi řekli, že už maj jen z Žehuňáku.
Ale ty já nemusím,
jsou cítit.“
OKRÁJÍM PLÍSEŇ Z CHLEBA
Okrájím plíseň z chleba
jíst je prostě někdy třeba
Cítím zas finanční tíseň
tak okrájím z chleba plíseň
Jednou možná lépe bude
snad z něj něco zbude
CHVÍLI TO VYDRŽÍŠ
Nevím jak mám ti říct
že noční půlměsíc
snad ještě dřív brzy
vysuší tvé slzy
Tvé slzy na krku
jsi jimi protkaná
je hodina vlků
černá a nutkavá
To ještě chvíli vydržíš
beze mne v polštářích
beze mne na růžích
ustel si v zadním pokoji
To ještě chvíli vydržíš
než hvězdy vyžene sníh
a děti na saních
nechaj ve sněhu podkovy
POŘÁD JSEM NA CESTĚ K TOBĚ
K vínu se vinu
pak s tebou splynu
necítím vinu
Pořád jsem na cestě k tobě
Možná jsi blíž
když tu vůbec nejsi
Na kuráž dej si
sladkobolná skrýš
Pořád jsem na cestě k tobě
Cítím tě všude
a čtu pozpátku love
Už to tak bude
miluji beze slov
Pořád jsem na cestě k tobě
V ústech se lámou
konečky vlasů
Jsi hippie mámou
jak za lepších časů
Pořád jsem na cestě k tobě
DEN JAKO KORÁLEK
Den jako korálek
za okny sídliště
Kachny jsou pershingy
co rozráží vzduch
Mazanec k snídani
s nočním aroma bradavek
Vyháním z bramboříku
semeniště much
XXX
Jsem hladový po životě
bufetový jedlík
Na nebi visí měsíc
jak chlupatý knedlík
XXX
Ještě nemám papíry v prádelně
ještě vlastně ani ty na hlavu
tlumené světlo na podatelně
nemám náladu
Drhne to nějak všechno v mém životě
už týden se lekám že mi dobilo srdce
tak ještě další den a pak v minutě
zajedu v rakvi do kremační pece
Hrobník mi navlékne košili bílou
u krku se popere s knoflíkem
asi má výčitky když myslí na milou
která ještě předevčírem
spala s nebožtíkem
KDYŽ SEDÍŠ VE VLAKU…
Když sedíš ve vlaku
po směru jízdy
jedeš vždycky domů
Zády pak míříš
někam do tunelu
Písknul a máchnul rukou
jako by zahajloval
„To pískáš na Spartu, viď?“
smáli se chlapi z vlaku
„No jasně“
nechal je při tom průvodčí
a budil maníka
co ji měl jak z praku
Zastávka Praha – Vršovice
Mnichovice
Kráska obtiskuje
na zadýchané sklo
své malé ruce
Náhle zdá se mi
jako bych ztratil směr
Čtyřkoly
Senohraby
a další hajlhitler
Když sedíš ve vlaku
po směru jízdy
jedeš vždycky domů
XXX
Nočním stínem vrak
egomaniak
SUNDAY MORNING
Neděle ráno
vymalováno
Zbavit se prokletí
a v uších Velveti
XXX
Klid zaplavil krajinu andělskou
heřmánek s mátou voní v kuchyni
Klid mívám vnímám s tou
jež kotví ve švu krajiny
KOMUNIKACE SE V ZIMĚ NEUDRŽUJE
Chtěl bych s tebou mluvit
jenže
Komunikace se v zimě
neudržuje
Musíš počkat do jara
pak rozvážu jazyk
Vždyť víš že
Komunikace se v zimě
neudržuje
XXX
mívám vidění
že jsi tu se mnou
tiše mlaskáš ze spaní
já musím brzy vstávat
na ranní
NENÍ TO VYHRANÝ
Prach se ježí na praktikáblech noci
Není to vyhraný
U benzinky tankují
plnou jen napůl
Válka je vůl
Chci se prokřížit s tvou kůží
Není to vyhraný
Vykradený verše
kopíruju na stěnu
Filmový zpravodaj
nic nic jen milodar
Můžu být ostražitý
ale mé srdce ostražité není
Není to vyhraný
v neděli v úterý
Dny mi pění pění dny
NEJSEM ŽÁDNEJ HIPÍK
Nejsem žádnej hipík
spíš neurotik se srdeční vadou
Kvaltuju s tebou pod mostem
a nezdrhnu na reverz
navíc nemám triko s Abbou
ale s The Plastick People of the Universe
Nejsem žádnej hipík
nesmíš dát holka na výlohu
Kvaltuju s tebou před Svazarmem
lehce prochladlí obracíme se na oblohu
s vypnutým alarmem
KLENOTNICE Z JMELÍ
Všechno se tvoří
a vlastně dávno se děje
Do městečka přijel
Cirkus Bene
Od pátku do neděle
korálkový svět
Hvozdeckým kopcem
projdem
do šedesátých let
Kolem zámeckého rybníka
slunce se ukáže a cestu velí
Je v rukávě ruka
na pařezu klenotnice z jmelí
TÓKOLÓŠEK
Tókolóšek
bůžek rodinného štěstí
dostane tě z kleští
opláchne sprškou vody
a nehledí
zda se ti to hodí nebo ne
rozdává nestranně
Vrátnej s výrazem vědmy
karbaník vedle reprobedny
Stojíš tu majestátně
v zrcadle kyvadla nástěnných hodin
hlídací pes dětí
z rozmlácenejch rodin
Tókolóšek
bůžek štěstí
nedává dokupy
ženichy nevěsty
Jen moudře ví
a klopí oči
a sem tam
do nás vkročí
VYPÍNÁM TELEFON
Po ránu stmívá se
jen tichý cinky linky tón
Pivo dnes snídá se
vypínám telefon
Všechno mě drtí
propadám se do náměstí
dupu jako slon
Fialovej prášek proti smrti
vypínám telefon
Ani ten vývar od Jarušky
mi nechutná
Padám na zem
vstávám ze země
ani ten vývar
když nesedíš vedle mě
Krizi vlády zažívám na sobě
věčný upachtěný shon
Už pátý den nevím nic o tobě
vypínám telefon
Nádražka s náručí otevřenou
rádio hlučí jak přes amplion
Náladu kořalkou naředěnou
vypínám telefon
Našel bych tě i poslepu
zatím srkám
ten jejich poblijón
Mý vlaky končí
pravidelně v depu
vypínám telefon
XXX
Posíláš mi z očí blesky
do fernetu se nehodí stesky
Prší hřmí ať do mě uhodí
do fernetu se stesky nehodí
|