Lukáš Trejbal

(*1967)

žije v Nymburce, kde se před lety narodil. Po gymnáziu vystřídal mnohá zaměstnání (například tranzitér na dráze, trafikant, těstař, zelinář, popelář, kontrolor automobilových dílů, operátor, zprávař a moderátor v rádiích, atd.). Od roku 2006 pracuje jako novinář v Nymburském deníku.
Poezii publikoval ve sbornících Stíny plesu (Rozevlátá palice, 1993), Cesty šírání (Triton, 1996), Kam až došel, to tam našel (Triton, 2008) a několikrát v almanachu Reví Mítink. Dále vydal: To je skoro básnička (spolu s Miroslavem Salámem Jilemnickým, Rozevlátá palice, 1997), tři knížky o bigbítu na Nymbursku. Zpíval v rockových kapelách Oliverova Dálka a Práva Pupku.
Knížka Na dnešek jsem spal líp je jeho první samostatnou básnickou sbírkou.
Obsahuje texty (i písňové) z let 2003 až 2013, s občasnými odskoky do let dřívějších. Oddíl Ztráty jsou povoleny pochází z roku 1988 (mírně upraveno 2012).

Sbírka Na dnešek jsem spal líp vychází začátkem června, ve formátu A5, vazba brožovaná, 154 stran. Cena se bude pohybovat okolo 130 korun. Knížku ilustroval Martin Bohm, vychází v nakladatelství Vega-L.
K dostání bude v knihkupectvích na Nymbursku (Nymburk, Poděbrady, Lysá nad Labem), a v e-shopu literárně-výtvarného serveru Mlha - www.mlha.gr.
Samozřejmě také na autorských čteních. Například na třech slavnostnějších uvedeních sbírky (8. června, Kolín; 14. června, Nymburk, kavárna U Strejčka; 15. června, Praha, Žižkovský suterén). Případným zájemcům autor sbírku rád pošle. Kontakt: l.trejbal@seznam.cz.

Vybrané básně ze sbírky Na dnešek jsem spal líp

JSI…

Jsi mrkací panenka
pravá belgická pralinka

Jsi punčový zákusek
i dravá lady vamp
Věř mi že i v Bruselu
prší nejvíc
kolem rozsvícených lamp

Píšeš esemesku pod konferenčním stolem
svému miláčkovi z hotelu
Umíš pohladit i zpražit pohledem
podle pravidel úhlu pohledu

KAŽDÝ MRAK MÁ STŘÍBRNÉ LEMOVÁNÍ

Každý mrak má stříbrné lemování
slova jsou olemovaná
Výkřik i tiché věnování
jsou a nejsou jenom slova

Jiskry v očích čerti rohatí
na den či týden díkůvzdání
Jsme chudí a vlastně bohatí
každý mrak má stříbrné lemování

Pocity emoce lemují slova
někdy vysílají varování
Signály pichlavý a to doslova
každý mrak má stříbrné lemování

Zlatý je obzor Nick Cave svatý muž
neklid se mění v sladké rozjímání
Krvavá balada jiskřící nůž
každý mrak má stříbrné lemování

XXX

První vlak
fabrikant

Autobusy
jsou soudruzi

Tramvajenka
lehká holka

Lehkou chůzí
mizí hrůzy

MRAKY NAD BAREM (VŠUDE KAPŘI)

Sám jako poslední kapr
z žehuňského rybníka
ve vlastním obětí
doháním
co zaspávám po rumu

sesbírám noční puzzle rozumu

Dostal jsem od kámošky
karibský rum
v herně u nádraží
bývala tu vojenská správa
dnes bar

S tou holkou se míjíme
jako ve střihovém klipu
mladičké superstar
co vylétne jako
Remek do vesmíru
a zhasne stejně rychle

Míjíme se na ranžíru
kde se štosují nákladní vlaky
pohlcující mraky

Ženou se nad barem
nad vojenskou správou
dáváme si pohov
když nad naší hlavou
kapři vyplavou

Parkuji na
prázdném parkovišti
u polikliniky
směrem do polí
jestli dovolíš…

V tuhle dobu připomíná
zamrzlý rybník
prohání se po něm
Captain Beefheart
a experimentuje se
zvukem nožů
na bruslích

Do háje zatr…
místo hlavy kapr

Rozvážím hudební ceny
z jedné ankety
místních novin
hledám basáka za tratí

Potratím rodinnou selanku
těsně před štědrým dnem

Uškrtím vázanku

„Ty vole, já myslel,
že snad neseženu kapra.
Ráno mi řekli, že už maj jen z Žehuňáku.
Ale ty já nemusím,
jsou cítit.“

OKRÁJÍM PLÍSEŇ Z CHLEBA

Okrájím plíseň z chleba
jíst je prostě někdy třeba
Cítím zas finanční tíseň
tak okrájím z chleba plíseň

Jednou možná lépe bude
snad z něj něco zbude

CHVÍLI TO VYDRŽÍŠ

Nevím jak mám ti říct
že noční půlměsíc
snad ještě dřív brzy
vysuší tvé slzy

Tvé slzy na krku
jsi jimi protkaná
je hodina vlků
černá a nutkavá

To ještě chvíli vydržíš
beze mne v polštářích
beze mne na růžích
ustel si v zadním pokoji

To ještě chvíli vydržíš
než hvězdy vyžene sníh
a děti na saních
nechaj ve sněhu podkovy

POŘÁD JSEM NA CESTĚ K TOBĚ

K vínu se vinu
pak s tebou splynu
necítím vinu

Pořád jsem na cestě k tobě

Možná jsi blíž
když tu vůbec nejsi
Na kuráž dej si
sladkobolná skrýš

Pořád jsem na cestě k tobě

Cítím tě všude
a čtu pozpátku love
Už to tak bude
miluji beze slov

Pořád jsem na cestě k tobě

V ústech se lámou
konečky vlasů
Jsi hippie mámou
jak za lepších časů

Pořád jsem na cestě k tobě

DEN JAKO KORÁLEK

Den jako korálek
za okny sídliště
Kachny jsou pershingy
co rozráží vzduch

Mazanec k snídani
s nočním aroma bradavek
Vyháním z bramboříku
semeniště much

XXX

Jsem hladový po životě
bufetový jedlík
Na nebi visí měsíc
jak chlupatý knedlík

XXX

Ještě nemám papíry v prádelně
ještě vlastně ani ty na hlavu
tlumené světlo na podatelně
nemám náladu

Drhne to nějak všechno v mém životě
už týden se lekám že mi dobilo srdce
tak ještě další den a pak v minutě
zajedu v rakvi do kremační pece

Hrobník mi navlékne košili bílou
u krku se popere s knoflíkem
asi má výčitky když myslí na milou
která ještě předevčírem
spala s nebožtíkem

KDYŽ SEDÍŠ VE VLAKU…

Když sedíš ve vlaku
po směru jízdy
jedeš vždycky domů

Zády pak míříš
někam do tunelu

Písknul a máchnul rukou
jako by zahajloval
„To pískáš na Spartu, viď?“
smáli se chlapi z vlaku

„No jasně“
nechal je při tom průvodčí
a budil maníka
co ji měl jak z praku

Zastávka Praha – Vršovice
Mnichovice
Kráska obtiskuje
na zadýchané sklo
své malé ruce

Náhle zdá se mi
jako bych ztratil směr
Čtyřkoly
Senohraby
a další hajlhitler

Když sedíš ve vlaku
po směru jízdy
jedeš vždycky domů

XXX

Nočním stínem vrak
egomaniak

SUNDAY MORNING

Neděle ráno
vymalováno

Zbavit se prokletí
a v uších Velveti

XXX

Klid zaplavil krajinu andělskou
heřmánek s mátou voní v kuchyni
Klid mívám vnímám s tou
jež kotví ve švu krajiny

KOMUNIKACE SE V ZIMĚ NEUDRŽUJE

Chtěl bych s tebou mluvit
jenže
Komunikace se v zimě
neudržuje

Musíš počkat do jara
pak rozvážu jazyk
Vždyť víš že
Komunikace se v zimě
neudržuje

XXX

mívám vidění
že jsi tu se mnou
tiše mlaskáš ze spaní

já musím brzy vstávat
na ranní

NENÍ TO VYHRANÝ

Prach se ježí na praktikáblech noci
Není to vyhraný
U benzinky tankují
plnou jen napůl
Válka je vůl

Chci se prokřížit s tvou kůží
Není to vyhraný
Vykradený verše
kopíruju na stěnu
Filmový zpravodaj
nic nic jen milodar

Můžu být ostražitý
ale mé srdce ostražité není
Není to vyhraný
v neděli v úterý
Dny mi pění pění dny

NEJSEM ŽÁDNEJ HIPÍK

Nejsem žádnej hipík
spíš neurotik se srdeční vadou
Kvaltuju s tebou pod mostem
a nezdrhnu na reverz
navíc nemám triko s Abbou
ale s The Plastick People of the Universe

Nejsem žádnej hipík
nesmíš dát holka na výlohu
Kvaltuju s tebou před Svazarmem
lehce prochladlí obracíme se na oblohu
s vypnutým alarmem

KLENOTNICE Z JMELÍ

Všechno se tvoří
a vlastně dávno se děje
Do městečka přijel
Cirkus Bene

Od pátku do neděle
korálkový svět
Hvozdeckým kopcem
projdem
do šedesátých let

Kolem zámeckého rybníka
slunce se ukáže a cestu velí
Je v rukávě ruka
na pařezu klenotnice z jmelí

TÓKOLÓŠEK

Tókolóšek
bůžek rodinného štěstí
dostane tě z kleští
opláchne sprškou vody
a nehledí
zda se ti to hodí nebo ne
rozdává nestranně

Vrátnej s výrazem vědmy
karbaník vedle reprobedny

Stojíš tu majestátně
v zrcadle kyvadla nástěnných hodin
hlídací pes dětí
z rozmlácenejch rodin

Tókolóšek
bůžek štěstí
nedává dokupy
ženichy nevěsty

Jen moudře ví
a klopí oči
a sem tam
do nás vkročí

VYPÍNÁM TELEFON

Po ránu stmívá se
jen tichý cinky linky tón
Pivo dnes snídá se
vypínám telefon

Všechno mě drtí
propadám se do náměstí
dupu jako slon
Fialovej prášek proti smrti
vypínám telefon

Ani ten vývar od Jarušky
mi nechutná
Padám na zem
vstávám ze země
ani ten vývar
když nesedíš vedle mě

Krizi vlády zažívám na sobě
věčný upachtěný shon
Už pátý den nevím nic o tobě
vypínám telefon

Nádražka s náručí otevřenou
rádio hlučí jak přes amplion
Náladu kořalkou naředěnou
vypínám telefon

Našel bych tě i poslepu
zatím srkám
ten jejich poblijón
Mý vlaky končí
pravidelně v depu
vypínám telefon

XXX

Posíláš mi z očí blesky
do fernetu se nehodí stesky

Prší hřmí ať do mě uhodí
do fernetu se stesky nehodí