literární časopis založený v roce 1964

Daniel Razím

PORTRÉT PAŘÍŽE

(neexistující píseň volně přeložená z francouzštiny)

Paříž
v ozdobné
dóze od Fauchona,
Paříž
za mřížemi
Lucemburské zahrady,
Paříž
v oprýskaném
zrcadle Seiny,
Paříž
u nohou
schodů k Sacré-Coeur.

Poslouchej, co se zpívá
o jedný ulici,
kde žila
bída ve stínu krále Slunce.
Hoď peníz do klobouku
tomu chlápkovi,
co ti tu na rohu tancuje
a troubí na trumpetu.
Sedni si na lavičku
a dívej se jak auta
míjejí dnem i nocí
fasády paláců a stolky kaváren.

Rozběhni se
třeba na Ile St-Louis
nebo na Trocadéro.
V aleji platanů
na Rue de Medicis
se zastav u výlohy.
V jejím skle
uvidíš
tvář

Paříže,
co právě spěchá
z trhu do kina,
Paříže,
která si vrásky
zakrývá pudrem Marie Antoinetty,
Paříže,
co se pyšní
zbořenou Bastillou a bulvárem Champs-Elysées,
Paříže,
která si před spaním
vyklepává z bot prach a písek Tuillerií.
Metro tě zaveze
ke hřbitovu,
kde leží mrtví umělci.
Jak žili, uvidíš v muzeu,
na plakátech anebo v obrazárně.
Hrobky se tolik podobají domům,
jakoby hřbitov byl jen
další z mnoha čtvrtí,
kam se chce jednou
každej přestěhovat.

Opij se
u navlhlých zdí kašny Neviňátek,
kde dávají si schůzky
mladí Pařížané,
opij se vínem z malého krámku
naproti Café de Flore.

Podívej!
Na šedých schodech
kostela Saint-Denis
šedivě prší
do tvého průvodce

Paříží,
která se zamilovaně
ohlíží po černoškách,
Paříží,
která když chce tak dovede
být Degasovou baletkou
anebo smutnou květinářkou v pasáži des Princes,
Paříží,
která má ráda
noc a snění,
Paříží,
co se ti
v cokoli jen chceš,
změní.

SVATEBNÍ PÍSEŇ Z KRKONOŠ

I

Krkonošské vesnice
jsou obydleny figurkami
z Betlémů
a jejich mechanickými pohyby.

Sekyra roztíná ozvěny varhan
kladiva a cirkulárky.
Roubení chaloupek
mluvívá místy německy.
Ve svazích mezi větvičkami trnek
se procházejí kozí úsměvy.

II

Moje láska
v minulém životě navlékala korálky
a tkala plátno ze lnu,
dřela se v papírně anebo v porcelánce,
usínala na seníku
mezi čarovnými bylinkami a kořením,
a za muže
měla šichtmajstra železárny v Arnoštově.

Teď
prodává v kině popcorn a coca-colu,
studuje personalistiku, obchodní management
a je nešťastná.

Vezmeme se?

III

Na cestu z hospody
modravě svítí televizní obrazovky.
V trámoví lomenic
pavouci soukají hedvábí
z první světové války.

Na maminčinu fotku v kuchyni
se spouští
závoje babích let.

Tma dělá venku ptačí stopy.
Jeleni a laně před spaním pokleknou
a usínají s nohama pod sebe něžně složenýma
jako v kolíbce.
IV

Strejda je zedník a myslivec.
Vyřezává ze dřeva
křídla tetřívků, kančí kly a paroží,
vyrábí domácí tlačenku a slivovici,
a staví tetě dvacet let
novej barák.

Na stěně visí flinta
a lovecký tesák hraběte Harracha
s rukojetí vyřezanou od strejdy.

V

Mandele ulovených ptáků
se kdysi prodávaly na trhu.
Kvíčala sedne na lep,
ale může i vletět
do otevřené klece,
když se jí hezky zazpívá.

Dáme si kafe a panáka!

Tma jezdí kolem domu na motorce
a láska hřeje víc a víc.
Kdo by se nezamiloval
do tepla domova?

Zítra budeme obracet seno a hlídat děti ségře.
Sestřenici se narodilo miminko.
Pojedeme se na něj podívat!

VI

Maminka už je dost opilá.

Jakpak se vůbec žije v Praze?
Musí to tam bejt hrozný!
Tam bych žít nemohla
a hlavně nechtěla.

Rodina má být veliká
a musí držet pohromadě.
Becherovka nám vypráví pohádky.

VII

Jednou si pořídím kozí stádo
a starodávnou dřevěnou almaru.
Na jejích dvířkách
je harfenistka a lesmistr.

Každý na jednom křídle dveří
společně střeží svoje štěstí,
schované do tmy kredence
a uzamčené klíčkem.
Kdyby se dveře někdy otevřely,
namalovaný pár by byl rozdělen.

Červotoč ve skříni hraje na harfu
a dělá do lesmistra dírky
jako od flinty.

VIII

Láska v peřinách vší silou objímá sama sebe.
Drtí se v náručí,
je sladce krásná,
a nejdůležitější na světě.
Hoří.
Nemůže bez sebe
ani chvíli žít.

Přikládá zběsile do ohně
aby ve stisku objetí
neudusila
svůj vlastní žár.

Chybíš mi!
Jak dlouho se zdržíš?
Kdy zas přijedeš?

Na nebi svítí hvězdy z rozkrojených jablíček.
Láska si pro dnešní noc
bere podobu koláče
tisíce barev a chutí.

Tma trhá v zahradě ovoce,
dlaněmi dotýká se plodů,
ze stromů padají ptačí slzy,
a na vrchol Sněžky se v nosítkách
nechala vynést
jakási šlechtična.

Když první turisté došli až k prameni Labe
poručili si po cestě
kozí syrečky, placky a pálenku.


IX

Maminka slzí,
manželství se jí moc nevyvedlo.
Táta je trochu divnej.

Oknem je vidět Boží Umučení
povalené do lopuchu.

Maminka usnula.

Pod stromem se rozpadá:
poloshnilá nůše,
hromada písku, kabely, dráty, umyvadlo,
rezavá škodovka, kus ohrady z plechu,
tetiny tepláky a okapová roura
igelit, cihly, dříví,
a kočka.

Žárovka u garáže na to všechno svítí.
Pes leží ve dveřích záchodu
a vrčí.
Je čas jít spát.

X

Na cestu
modravě svítí televizní obrazovky.

Láska tiskne sama sobě horkou dlaň,
choulí se tváří k svému rameni,
ovíjí si ruku kolem svého pasu
a po každých pěti krocích se zastaví,
aby se sevřela v náručí,
přivoněla si k sobě a dlouze se políbila.

Sama sebe se nikdy nenasytí.
Má ráda požár touhy,
hroty na vrcholcích štěstí,
bolest, sny, závratě
a sněžnou slepotu.
Rozdala by se,
tam, kde si může všechno vzít.

Všichni se ptali,
kdy tě přivedu ukázat.

Zvuk našich kroků
plaší žluť čížků, bříška hýlů,
potokem proudí vítr
s vůní pleti a listí.

Ticho se bojí v lese.

Z tmy větví svítí
vycházející slunce jablíček
a za každým plotem se vzteká pes.

Koupíme si spolu chaloupku?

XI

Až ruku v ruce překročíme práh
zatopíme si teplem domova.
Kolem manželské postele
si sedne maminka
a strejda.

Po stěnách rozvěsíme jeho parohy a flinty.
Maminčin stesk
v modravém světle televizní obrazovky
bude na stole
u láhve kořalky
tázavě krájet jablíčka
a na zamčených domovních dveřích,
co nikdy nikam nevzlétnou,
přestože mají dvě křídla,
lesmistr
za doprovodu harfenistky
bude tiše
zpívat…

XII

Boudy a hřebeny,
chvojí a srnci v hrnci
barokní andělé,
trny a políčka,
rokle a balvany,
kleče a senoseče,
prkna a šindele,
Zvědavá ulička.

Bály a hasiči,
písmáci, ochotníci,
houby a paseky,
fořti a sejkory,
šišky a jehličí,
radnice v Jilemnici,
fajfky a borůvky,
kyselo, bandory.

Laviny lyžařů,
vleky a kombinézy,
Černý důl, Obří důl,
grogy a griotky,
hotely z panelů,
rolby a sněžný frézy,
Krakonošova hůl,
hospodský záchodky.

Mlhy a svítání,
barvy secesních sklíček,
kořeny, krmelce,
jámy a Rýchory,
mráz v sadu poraní
krajkoví paraplíček.
Ovečka zaběhla
do šera obory.

Třpytivé pláně,
duchna těžká,
lyže a sáně,
Pec
a Sněžka.