na další stranu
Jiří Žáček
JÁ A TY
To slunce, z něhož tryská gejzír lásky,
jsem já, má lásko, to jsem já.
To zrcadlo, v němž hledáš první vrásky,
má lásko, to jsem také já.
Ty bílé šaty, jež ti tolik sluší,
jak lehce uhádneš, jsem já.
Ta stužka, co ti vlaje kolem uší,
jsem samozřejmě také já.
Ta tráva, která ve tvých stopách vstává,
kdo by to tak byl, když ne já?
Ten vlahý vítr, svěží jak ta tráva,
jsem já, tvou láskou nabitý.
Ale ta píseň, kterou zpívám,
jsi ty, má lásko, to jsi ty.
MOJE SPORTOVNÍ KARIÉRA
Začínal jsem hraním kuliček,
skákal přes švihadlo kvůli malé holce,
pokračoval krasojízdou na tříkolce
labyrintem čarodějných uliček,
strpěl vybíjenou, čutal fotbálek,
na běžkách si v zimě huntoval své tělo,
aby sílilo a hned tak neumdlelo,
až mě bude touha vábit do dálek.
Ale že má život větší grády,
přesedlal jsem na lety a pády –
při karambolech mi velmi pomohou!
Konec kariéry? Ale kdeže –
ve špitále cvičím pěkně vleže,
nonšalantně kroužím palci u nohou.
MOJE INŽENÝRSKÁ KARIÉRA
Moje krátká inženýrská kariéro
v Bene u Pr, jsem ti na stopě!
Až se rozpomenu, zrezaví mi péro.
Nejblbější inža v celý Evropě!
Staří kanálníci ze mě měli srandu;
udělovali mi lekce komiky.
Bohémové dřepí u vínečka v Grandu,
a já abych tahal flinky z putyky.
„Práce nemá nohy, ta nám neuteče!“
Bůh je milosrdný – živí povaleče,
proč bych zrovna já měl dělat Godota?
Pověsím se hrdě na nejbližší skobě?
Narodím se znova ve šťastnější době?
Nejkrásnější roky mého života!
|
