na další stranu
Jiří Žáček
NOC PŘEDZVĚST
Klaksony sanitek pod mými okny vyjí
a budí ve mně instinkt neandertálce.
Předčasná předzvěst příštích tragédií!
A jakých? Jsme snad vážně ve válce?
Vyhubí nás mor, který ničí mozky?
Zemětřesení? Hrůzná povodeň?
Přiletí asteroid a změní Zemi v trosky,
svět shoří jako obří pochodeň?
Prý pouhý blackout? Beznadějná šance:
Voda a elektřina už víc nebudou.
Lidé se začnou vraždit pro kus žvance.
Dějiny lidstva skončí ostudou …
Že hloupě straším těmi třesky plesky?
A že vám vnáším zmatek do duší?
I já mám radši smích než pláč a stesky.
Co přijde zítra, nikdo netuší.
FOTO BÁSNÍKA Z NY
Vypadá jako lupič z banky,
a přitom je to expert na říkanky,
ale co píše pro kus žvance,
osloví leda ztroskotance.
Zoufalství na mě zírá z fotky,
jako by právě vypil moře vodky,
jako by právě skočil z mrakodrapu –
kdybych byl on,
tak dávno hrůzou zkapu…
EXULANT
Léta jsi snášel úděl exulanta,
každý den přežil volný pád,
odvážný jak syn kapitána Granta,
a teďjsi svobodný -
a nemáš o čem psát.
Jako ty dávnévzbouřenecké lodě –
přečkaly bitvy, požáry i strach,
s jásotem davů pluly ke svobodě
a v cíli náhle
rozpadly se v prach.
|
