|
na další stranu
Václav Bárta
EROTIKON
Začíná muzika z nahrávky. Postupně přicházejí muzikanti, přidávají se. Playbeck mizí, muzika hraje živě, do toho vchází zpěvačka. Zpívá.
MÁM ZÁVRAŤ
1.
Nad obzor vzhůru stoupá
náš horkovzdušný balón
Říkám si: holka hloupá
Co se to s tebou stalo?!
Ty, známá strašpytelka
Jsi dneska za odvážnou
Bezmotorová včelka
Davy pod tebou žasnou
Míjíme kopce, stromy, věže
mám tisíc chutí volat kněze
Náš balon nad střechami Čech
nese tvůj žár a horký dech
Skrze příznivé vzdušné proudy
Míříme dál od rodné hroudy
Já jsem ta, co se odváží
Ohodit stud a závaží
Náš balon vzal správnou dráhu
Míří nad matičku Prahu
nad Újezdem, Nebozízkem
letí k zemi pytle s pískem
Odhazuju kabát, sukni
Líbím se ti? jen se jukni
2.
Nad obzor vzhůru stoupá
náš horkovzdušný balón
Říkám si: holka hloupá
Co se to s tebou stalo?!
Ty, známá strašpytelka
Jsi dneska za odvážnou
Bezmotorová včelka
Pod tebou davy žasnou
Zatímco můj obraz vzdušný
zvěčnil Botticelli v mušli
unesen mým hrudním košem
ty jsi k mléčné dráze došel
Tak stoupáme vstoje, vleže
K nadnebeské stratosféře
Jsem povznesená až mám závrať
Nestojím moc o brzký návrat
V hájemství lásky je mi lehce
A zpátky na zem se mi nechce
Dobrý den, dobrý večer. Dřív, než podniknu cokoli dalšího, musím vám připome-nout, že jste zcela dobrovolně přijali roli diváků a spoluaktérů pořadu Erotikon a současně s tím vám chci představit Kateřinu. Kateřina má totiž v našem Erotikonu velice důležitou roli. Kromě jiného přispívá…zpívá…přispívá zpěvem písničkových příběhů, ke kterým má blíž než já. Jako třeba hned k tomu prvnímu. No, to by snad na na úvod stačilo. Brzy si povíme víc.
MILÁČKU TEĎ NE!
Máš chlapství v exilu
Přikryté kloboukem
Po klání divokém
sotva ti smekne
Máš chlapství v exilu
Přikryté kloboukem
Netlačím na pilu
Miláčku teď ne…!
Počkám si na ráno
Ráno jak Cyrano
odhodíš klobouk…
Poletí jako pták
Potom jak bumerang
vznese se do oblak
Počkám si na ráno
Vykroutí oblouk
(mezihra?)
Máš chlapství v exilu
Jak je to s kloboukem?
Po klání divokém
Obletěl Ještěd
Netlačím na pilu
Máš chlapství v exilu
Jak je to s kloboukem
Vznáší se ještě?
Nad ránem počkám si
(myslím tak ve čtyři)
Z exilu zamíří
k údolí potěch
Zavřu park oddechu
Potom si poslechnu
Až ráno ohlásí..
Zavřu park oddechu
Potom si poslechnu
Až ráno ohlásí
Kačenko, postřeh!
Poněkud zvláštní situace a chvíle pro představení Kateřiny. Dřív než vás se svou mladší přítelkyní Kačenkou seznámím, neodpustím si reakcí na pointu předešlé písničky z pohledu ženy poněkud zkušenější, a tedy i poněkud odrzlejší.
TAK UŽ SE ZMUŽ
Tak už se zmuž
A neříkej že není kam spěchat
Tak už se zmuž
a neblafuj
že lásky čas chce svý
Tak už se zmuž
máš dneska zvláštní den
Ty chlapík ženami oblíben
prej dravá šelma
jsi jako medvěd brtník
před usnutím
Tak už se zmuž
A nekoukej jak potrefená husa
Tak už se zmuž
a neříkej
že slyším trávu růst
Tak už se zmuž
mý přání vážně vem
nemíním rozšířit zástup žen
který se lásky
dočkají jednou v roce
na vánoce
To bylo řečí To bylo slibů
na čestný slovo. Na holej pupek
Zkus v zájmu věci napravit chybu
kdy darmo řečníš A skutek utek
Tak už se zmuž
Já vím, že víš už svý
milostný praktiky nevyšly
Co kdybys zkusil
když už máš s tantrou utrum
kámásutru
To bylo řečí To bylo slibů
na čestný slovo. Na holej pupek
Zkus v zájmu věci napravit chybu
kdy darmo řečníš A skutek utek
Tak už se zmuž
a neváhej už dýl
pochopíš hochu, žes objevil
úžasnou ženskou
Tak už mě chlapče netrap
buď chvíli chlap
Myslím, že už neodkladně přišel čas dát slovo a mikrofon avízované Kateřině. Pro tu očekávanou situaci musím poodejít a připravit jí patřičné antréé. Malou chvíli strpení (odchází stranou, muzikanti hrají fanfáru, Zpěvačka se vrací na střed, bere mikrofon)
Koukám, že na mě koukáte s jistým podezřením, že tu na vás něco zkouším. A máte pravdu. Správně jste mě prokoukli, Jsem to já pěknej vykuk. Ano… To, na co teď právě koukáte, je avizovaná Kateřina. Kateřina, Kačenka, Kačka, Káča, Káťa…. jak si vyberete. Pořád a zase a jenom já. Jinak řečeno, aby se vám to nepletlo, Kateřina je moje druhé Já. Možná vám to přijde trochu zašmodrchaně, ale já myslím, že v takové situaci nejsem sama. Že já, dneska už žena středního věku, se občas cítím jako mladá holka? Jistě mi přiznáte, mé vrstevnice středního věku-a vlastně všechny příslušnice našeho rodu-že některé ženské záležitosti nejsou omezeny věkem. Pak si některé zážitky můžeme užít nebo připomenout já i vy. V mém případě Já i Kateřina. Možná užít, možná okomentovat, možná i zazpívat. Zvlášť, když je to písnička o přírodě, letním dni a milování (začíná předehra, přichází muzikant, předává zpěvačce list papíru)
Co to je?
Muzikant:
Něco o té přírodě, a nakonec i o tom milování. Malý letní příběh do předehry.
(Zpěvačka čte)
Potkal mladík v lukách dívku.
Dívka hořce plakala.
Že ztratila odstředivku
sama hovor začala.
Oči se jí lesknou okrem.
Dívka stojí jenom tak.
Že má všechno prádlo mokré.
Kdo osuší její zrak?
Mladíka ten smutek mrzí.
Osušit je třeba slzy!
Mladík ale netroufá si
Dívka pláče z plných plic
Utěšuje mladík dívku:
Copak o tu odstředivku
Mnohdy dívka vaší krásy
ztratí v lukách mnohem víc
V měkké trávě jako němá
dívka sedět zůstala.
Ráda ztratím to, co nemám.
Tralalala Tralala
(První muzikant převzal doprovodnou roli na klávesách, ke zpěvačce přicházejí klávesista a basista s vlastními party.
Muzikanti střídavě:
Tenhle příběh má ještě druhou pointu.
Mladík kolem rozhlédne se.
Támhle je ta odstředivka!
Už ji drží, už ji nese.
Dá ji dívce. A ta dívka
Plakala a plakala..
(muzikanti dohrají krátkou předehru)
Zpěvačka zpívá
MODRÉ VÁŽKY
Tak máme srpen v kalendáři
A je tu louka nad jezem
Rozmarné léto Slunce září
Voda je teplá Prohřátá je zem
Desítky vážek kolem cestu váží…
(krátká mezihra)
Hle, modré vážky v letním dni
Hrají hry noci svatební
Navštěvují květ po květu
A milují se za letu
(mezihra)
Tak máme srpen v kalendáři
Milostíplné léto tu je
Desítky vážek kolem cestu váží
A to tě, lásko, inspiruje
(mezihra)
Obletuješ mě jako vážky
hmyz blanokřídlý dal ti příklad
Jak modrý motýl důkaz lásky
Můžeš mi podat několikrát
Mám pouze trochu obavu
Že tady v louce u splavu
Nebudeš schopen jako vážky
Milovat mě a přitom lítat
Léto se skutečně vydařilo.
Představte si, že je teplý letní večer. Lavička v parku. Pomalu se stmívá. (sál i jeviště se stmívá, postupně až do tmy. Muzikant má připravenou baterku, po dobu tmy pak příběh doprovází.) Na lavičce zamilovaný pár.
Stmívá se, stmívá...až je úplná tma. Zamilovaný pár už nesedí na lavičce, za lavič-kou je hebká tráva.
Tichou nocí se nesou vzdechy milostného roztoužení. Temnou noc prořízne ostrý šajn baterky (baterka se rozsvítí) Ozve se mužský hlas : "co to tam děláte?". "Sou-ložím" odpoví dívčí hlas. ! Aha...no, to je vaše věc. (baterka zhasne) Ale ru-šíte noční klid a za to vám vyměřuji pokutu sto korun. Chvíli je ticho, pak dívka. "To jsou policajti a chtějí na mě stovku. Nemůžu najít kabelku. Nenajdeš dřív kalhoty, Franto?" Poliicajt (rozsvítí baterku) "jo, vy ste dva? Tak to máme tři stovky!" (baterka zhasne)
Docela vtipná hiistorka, řeknete si možná. Možná ale nevíte, proč jsem ji vyprávě-la. Ten důvod je zásadní. V našem Erotikonu se objevuje nová postava. Nemyslím tím ony příslušníky. Mám na mysli toho v milostném páru. Budeme mu zatím říkat ON
POTULNÍ MUZIKANTI
Nádherná doba časů renesance
Chutná jak mladá slípka na víně
Ti dva tu nemůžou stát nečinně
Přišel čas na lásku a na romance
Ta doba přistihla je in flagranti
A radost pro oba je povinná
Bez nich se nikde neobejde hostina
Svět stojí o potulné muzikanty
Čas renesance plyne beze spěchu
Teprv až domů z hospod zamíří
Ochmelkové, a k frejům frejíři
Zahrají sami sobě, pro potěchu
Až u faráře služka sfoukne svíčku
A kouzlo noci rozprostře se nad krajem
Ona mu bude ladit nátisk šalmaje
A ON jí bude brnkat na loutničku
Sice to chvíli trvalo, ale nakonec jsme se dočkali. Písnička to přímo neříká, ale podle všeho to vypadá, že ON je mladý, statný, v kondici, předpokládejme, že po-hledný, ne zrovna hloupý a vytrvalý. Řekněte, dámy, která by o takové-ho potenciálního nápadníka nestála? I když se to zdá poněkud zvláštní, u naší Ka-čenky to tak docela neplatí. Tedy platí, ale ne vždycky. Kačenka umí ocenit nejen krásu vypracovaného těla, ale i rozměry duše. To romantické děvče miluje poezii a když potká živého básníka, nevidí, neslyší, srdce se jí rozbuší jambem i trochejem současně. Co na tom, že ON, čaroděj krátkých řádků, není už nejmladší. Když Ka-teřinu osloví poezie, vláha zaplaví její duši. A nejen tu.
NA ŘEKÁCH LÁSKY TAJÍ LEDY
Z magmatu touhy prýští pramen
O jaru dlouho nepoznaném
vypráví báji matka řek
Projednou? Znovu? Naposledy?!?...
Na řekách touhy tají ledy
klubou se zimě z nedbalek
Podívej, děvče, na poetu
Ten věkovitý básník je tu
a smolí verše o jaru
Posedlý vůní jara čeká
jestli tvá vlahá splavná řeka
Vystoupí ještě z oparu
(mezihra)
Básník doufá, že jeho břehy
V přílivu věkovité něhy
obalí v hroznech devětsil...
K blankytu nebe stoupá pára...
Snad tě ten zvláštní obraz jara
Dívenko sladká sotva zralá
neodradil a nezděsil…
Zpěvačka v roli Kačenky se děkuje, odkládá pomyslnou knížku poezie, oblou-kem se ale vrací, listuje ve skutečné knížce básníkově. (bere knížku)
Ano, ta útlá knížka je plná básní. Určitě plná úžasné, křehké poezie (listuje v knížce). Namátkou:
Prsíčka moje, ještě dvě, tři, sklenky
a vyklouznete z podprsenky.
Kozičky moje, už vás vidím venku.
Už rozepínám podkozenku...
Tak to jsem, zdá se, nenalistovala tu nejsprávnější stránku. (listuje dál) ...aha, tady. Následující text věnoval pan básník určitě mně, mému talentu a dovednosti. Vysvětlím vám, proč jsem o tom přesvědčená. (přechází ke klá-vesám, hraje jednoduchou sladbičku a povídá). Už jako mladé děvče jsem bra-la hodiny klavíru. Slyšeli jste. (přestane hrát, přechází dopředu) Ano, já jsem ta, pro kterou psal pan básník text následující písně. Ta píseň vypráví můj příběh. Pan básník oslovuje mě, chcete-li moje druhé já, šikovnou klavíristku Kateřinu.
OSUDOVÁ
Nádherná klavíristko To se dělá?!
klaviaturu milence jsi rozechvěla
že rezonuje s každým tónem tvého piána
A on teď netouží než koncertovat s tebou do rána
I když je dávno po půlnoci
Budete ještě dlouho vzhůru
Tvůj talent k láskyplné hře ho inspiruje
I klavír z tvého temperamentu už temperuje
Paprsky tónů z nebeského kúru
v tvých prstech hrají A každou notou provokuješ okatě :
Zeptej se Beethovena komu napsal partituru
k Měsíční sonátě..?!
Jenom hraj děvče! Hraj mu Kateřino
Van Ludwik má už odzvoníno
Na zvonech věží budou zvonit pátou
Tvůj klavír zpívá jedna báseň! Jen on s akordy
jak se zdá - je už na kordy
(Pro ty co nečtou v notách: má už dost!)
Předepsal jsi mu pauzu v notách osude
Už nezazní vám Óda na radost
Až z blízké věže odbije vám devátá
zdá se že Devátá už na programu nebude
(mezihra)
Až po poledni začneš koncertovat znova
Znovu v něm rozezvučíš všechny tóny
Až spustí orchestr i s houslemi a heligóny
On vezme taktovku a bude dirigovat
Pak rozezní se v plné kráse
(až po poledni začneš koncertovat znova)
ta odložená Devátá
po ní pak rozbouří se vaše
OSUDOVÁ!!
(Zpěvačka se děkuje a odchází do zákulisí, kde se převléká. Z nahrávky běží mužský hlas, který vypráví)
PŘÍBĚH SVATOJÁNSKÉ NOCI.
(Muzikanti nahrávku živě doprovázejí)
ČÁST DRUHÁ
(Po delší předehře vchází převlečená "za mladou")
Nebyla jsem to já, kdo podlehl moci svatojánské noci a nakonec skončil ve spá-rech žíravinou naplněného jezera. Nebylo to ani mé, poněkud dospělejší druhé já. Ovšem zázračná moc svatojánských nocí, návštěva módního salónu, a trocha farmaceutických zásahů, na mě zapůsobily tak pozitivně, že mě možná ani nepo-znáváte. I kdybyste to neřekli, fakt jsem to já. Já, Kačenka zamlada. A jestli mě pořád nepoznáváte, tak je to dobře. Kterou ženskou ve středních letech by nepo-těšilo, když si jí lidi pletou s mladou holkou? Schválně. Kolik byste mi tak hádali? A nemusíte s odhadem škudlit. No, dobrá, tak já vám to tedy prozradím. Představte si, že je mi patnáct. Ano, díváte se na patnáctiletou Kačenku, hezkou, šikovnou, talentovanou holku, která umí výborně zpívat a ke všemu má už vlastní kapelu, složenou sice převážně ze starších pánů, nejen muzikantů, ale i skladatelů. Díky jim má patnáctiletá Kačenka dokonce i vlastní repertoár a může zazpívat i píseň odpovídající jejímu věku a to prosím, i podle not. (k muzikantm) Pánové, předvedem. Poprosím ty moje noty. (Radim nese noty, podává je, nahlídne do nich)
Muzikant: Koukám, koukám, (přivolává muzikanty). Patnáctiletá Kačenka noty nejen přehrávala, ale svěřovala notovému sešitu i sladká tajemství. (čtou střídavě s muzikanty)
Pondělí: Honza je nejhezčí kluk z deváté Bé. Chvíli jsme si po škole povídali. Pak jsem Honzovi řekla, že už musím utíkat domů. Honza na mne divně koukal. Roz-běhla jsem se, Honza za mnou utíkal, ale nedohonil mě. Moje nohy mě zachránily. Nohy jsou mí nejlepší přátelé.
Úterý: Cestou ze školy už na mě Honza čekal. Šli jsme za ves loukou a Honza chtěl, abych si k němu sedla do sena. Vzala jsem nohy na ramena a utekla jsem. Moje nohy mě zachránily. Nohy jsou mí nejlepší přátelé.
Středa.: Honza mě chtěl doběhnout, ale mě nedoběhl. Nohy mě znovu zachránily. Nohy jsou mí nejlepší přátelé.
Čtvrtek: (všichni tři) I nejlepší přátelé se rozcházejí.
Co by za to jiná dala, mít v patnácti vlastní muzikanty. Znáte druhou takovou?
BEZBRANNÁ JAK SLEPÉ KOTĚ
Bezbranná jak slepé kotě
čeká kdo ji pohladí
Nemá zdání o životě
neumí si poradit
Tak tu stojí první láska
na nožičkách pavoučích
Zatím ještě sama neví
kdy do svěra vykročí
Jeřábi táhnou
Plachá jako jako mladá srna
odvahu si dodává
O co víc je opatrná
o to víc je zvědavá
Tak tu stojí první láska
sotva pletee nohama
Ale už chce objevovat
místa zatm neznámá
Jeřábi táhnou
od táhnou k Polabíí
první je v řadě mlladý kohout jařabí
Potkali jsme se v lukách. Nejspíš si řeknete: to už tady jednou bylo. Tentokrát v tom nehrály hlavní roli modré vážky, nýbrž bledý básník. Vidíte, zase básník. Jsem holt ta holka romantická. A jako takové, když vám básník vzkáže, dokonce ve verších: chtěl bych tě potkat v lukách, můžete jako taková odolat? To fakt, ale fakt nejde! Brouzdáte v lukách poblázněná jako Káča, a nakonec vám ani nepřijde, že vám říká Aničko.
STŘÍBRNÝ VÍTR
1.
Nedělní ráno
v červencových lukách
příroda zatím trošku nesmělá
a kdesi v dálce kukačka si kuká
jako by jinou starost neměla
Z mlhy už povstal
kamenný most v Písku
Putimská brána
stojí kousek dál
a je tu je mladík
co si píše verše do notýsku
podívej, děvče, už se zdálky hlásí: to jsem já
Aničko posedlá
2.
Snad je to Ratkin
chce tě uctít básní
bude zván na čaj ke tvé matince
teď ale bloumá
blízko letních lázní
když převlíkáš si
plavky v kabince
Jsi půvabná, jsi neskutečně bílá
jsi sečtělá – leč distingovaná
přitom je nabíledni
kdyby ses nám vybarvila
že by se začla červenat
i žlutá plovárna
Aničko rozmarná
3.
Kukačka kuká
k čemu plýtvat slovy?
Podvečer dává krásný biograf
je plný touhy a tak opravdový
že vedle sebe slyšíš hučet Splav
Stříbrný vítr
chvátá přes Otavu
v jezech se vzdouvá
řeka Šrámkova
ten příval ve tvé dlani
není ovšem dílem Splavu
občas i básníkům
se přihodí věc taková
Aničko bláhová
Aničko bláhová
Aničko bláhová…
Ale patnáct let není nikomu věčně. Ani Aničce, ani Kačence. (rozpouští si vlasy, muzikanti asistují) Mění se, dospívá, ale její romantická duše a její smysl pro poezii ji znovu a znovu vracejí do náruče básníka. Tedy rozumí se, převážně nefy-zicky, symbolicky. Zas drží v ruce známou knížku veršů, zas věří, že v ní najde ob-raz romantické krásy. Schválně. Otevřeme čirý pramínek poezie nasle-po. (jukne, čte)
Tvá prdeka je lásko poklad
Je to sochařské veledílo.
Pokud bys mě tam chtěla poslat,
vůbec by mi to nevadilo.
KNOT A SVÍČKA
Kačenko, děvče k pohledáníí
Čeká tě první milování
Můj roztomilý famfrňousku
máš prdelku jak litou z vosku
A zadeček bílý jak svíčka
Stočená do klubíčka
šeptáš mu: tak už pojď,
Už čekám na tvůj knot
Buď hodný na svou Kateřinu
Škrtni už sirku Hlaď mě hlasem
Nediv se, že už roztála jsem
Jsem přece svíčka z parafínu …
Pošli mě k peklu s pánembohem
Rozpoutej ve mně mocný oheň
Ať olíznou mě plameny!
Buď následníkem Prométhea
A dones oheň mého těla
k vrcholu bájeného pohoří
Až moje svíčka dohoří
Dám ti má lásko znamení...
(mezihra)
Poněkud zvláštní znamení
Ne svíčka To knot dohořívá
On zhasnul láskou znavený
A ty jsi Kačko pořád živá
Plamen tvé svíčky neubývá
Nebyl to jenom klavír, kdo mě zamlada učaroval. Za mladšího mlada jsem si oblí-bila piáno- tedy já jsem možná říkala klavír…Za staršího mlada, blíž k dvacítce, mě zaujala kytara. A většinou její držitelé-kytaristi. Abyste to nebrali jinak. Jeden kytarista. Jeden, potom druhý, třetí. Ale postupně. Zvlášť ten je-den. (kytarista- případně jen kytara se stávají středem dění. Další konání pak kolem ní) Číslovat ho nebudeme. Ten mi dovedl zahrát tak, že ve mně roze-hrál, rozechvěl, každou strunu. Všechny najednou a každou zvlášť.
KYTARA
Víš, že mám slabost pro kytaru
A ty jsi mistr čárymárů
co umí vyčarovat proměnu
z člověka do kytary v okamžiku
Tak pojď ať si tě obejmu
A ty mě pohlaď po hmatníku
Začni hrát na nejtenčí struně
A začni pěkně opatrně
Ty víš, že kytarová struna -é-
dokáže nádherně hrát sóla sladká
Občas se ale přetrhne
Hraj na mě jemně Bez trsátka
Struna -há- není tak choulostivá
Citlivá hra ji rozechvívá
jak z jara fén když foukne pod sukně
Kdo umí správným grifem brnknout na -há-
z kytary na něj vyjukne
půlená nota způli nahá
Povzbuzen chutí do hry hmátni na -gé-
Ta struna připomíná garde
Ráda si naladěná pobude
s partičkou É moll pěkně rozehranou
Když souhra míří k bodu Gé
struna -gé- nemůže stát stranou
Nemluv Nech mluvit noty Šari vari!
Jsme ještě pořád u kytary
Ta další struna bude -dé-
Ta mrška umí spustit pěkný bengál
zaplete nožku v padedé
A vlítne rovnou do flamenga!
Pěkně to dohraj No, tak nebuď malý!
Ještě jsme spolu nedohráli
Jak to tak vidím máme -Á-
Kam mi to saháš? Nepokoušej pražec!
Tak hernajs co to znamená?!
Tenhle song je snad o kytaře!?
Uznávám ráda, že jsi velký majstr
nepotřebuješ kapodastr
Poslechni si mé velké -É- !
Už, lásko, bzučím jako včely v úlu!
Zním skvěle v celé oktávě
Už hraju krásně v moll i v duru
A kytara má – brachu - dneska smůlu!
(muzikant bere knížečku básní. Nalistuje, recituje)
První muzikant
Kdybych měl denně kohoutka na víně
Hráli mi k tanci minet na hoboji
Můj stesk to živou vodou nenapojí
Noc co noc prosním o rodné krajině
Druhý muzikant
Kdybych měl nohy zalité v olovu
Nebo si vozil zadek v cadilacu
Třetí muzikant
Hnán střelkou azimutu tažných ptáků
Na křídlech touhy vracím se k domovu
Zpěvačka
Konečně čistá poetická poezie. Ukažte!
(Bere si knížku)
Aťsi mám v nohách nejeden světa díl
Tisíckrát šel jsem pochod do Prčice
S láskou se vracím domů-ke kundičce
Tam je mi krásně! Tam jsem se narodil
RÁNO PO MILOSTNÉ NOCI
Co dál má Šeherezád
když úžasná noc končí
Co dál když nad krajinou
noc zázraků se dní?
Končí čas příslibů
věčné lásky a milosrdných lží
Už svítá Den se probouzí
Ta mámivá moc chlapství
To kouzlo milování...
Já vím že vězím v pasti
poutaná mocí (svých) naplněných přání
Můj klín se rozplakal
radostným pláčem požehnání Dál
venku svítá A den se probouzí
Co dál má Šeherezád
když zázračná noc končí
Co s mým snem
když svítá a probouzí se den?
.
Viděli jsme se s Kateřinou naposled, když jí táhlo na dvacet. Moc vody od té doby neuteklo, ale pár let přece jenom. Otázky z písničky o nočním milování: co bude dál, co s mým snem až probudí se den, našly jasnou a konkrétní odpověď. Kateři-ně se kulatí bříško.
BUDU TI ŘÍKAT KATEŘINO
1.
Můj čas je na vážkách
Už možná za pár dní
budu ti říkat Kateřino
Skončí můj věčný strach
jít kolem poradny
a potkat mámy s drobotinou
Já vím že dětský pláč
bude má óda na radost
Děkuju osudu Mám věru zač
Přijal mou sázku na věčnost
Můj čas je na vážkách
Už možná za pár dní
bude ti říkat Kateřino
2.
Až mi tě podají
jak housku na krámku
budu ti říkat Kateřino
Přestanu potají
krást štěstí z kočárků
a brečet doma pod peřinou
K slávě narození
prapory plínek budou vlát
Už tě za lepší čas nevyměním
tak jako před tím kolikrát
Až mi tě podajíí
jak housku na krámku
budu ti říkat Kateřino
Budu ti říkat Kateřino
Jak to vypadá, přivítáme v našem příběhu co nevidět další Kateřinu. Ale spěchat. A nakonec ani těch pár měsíců čekat, v nichž bude Kačenka vv očekávání. Nám stačí takových patnáct, dvacet minut na přestávku, abyste si mohli odskočit a pří-padně se občerstvit. S Kačenkou to ráda domluvím, spolehněte se. Tak domluve-no. Pár taktů muziky a rozchod na přestávku. (na odchodu ještě k muzikantům)
A nezapomeňte, pánové, že jak to vypadá, přivítáme v našem příběhu co nevidět další Kateřinu.
PŘESTÁVKA
Stejně jako na začátku představení začíná muzika z playbecku, postupně při-cházejí muzikanti, připojují se k nahrávce, pak hrají živě.
Přivchází zpěváčka, chystá se začít zpívat, ale nezačne.
Pánové, říkala jsem, že jak to vypadá, přivítáme v našem příběhu co nevidět další Kateřinu. Podívejte se na ně. Já jim dvakrát nahodím šlágvort a páni muzikanti nic. Na výzvu, že by se měli chystat přivítat na svět malou Kačenku, reagují pověstným Já nic, já muzikant. Jako by se jich to netýkalo. (muikanti) Muzikanti: No, te-da! To snad ne!
Zpěvačka: Jasně, že ne! Že bych vás z něčeho takového podezírala, to ani náho-dou. Představit si vás jako otce malé Kačenky, to by chtělo opravdu velkou před-stavivost. (muzikanti vystoupí) Věru povedená ukázka mladých otců. Děkuji. Z otcovství vás nikdo podezírat nebude, ale navštívit Kačenku v porodnici byste snad měli. Vzpomeňte si, co o vás před pár lety říkala: Co by za to jiná dala, mít v patnácti vlastní muzikanty. Jako vlastí muzikanti patříte do její rodiny. Tak se podle toho zařiďte (muzikanti si nasadí roušky, nemocniční přezůvky, popadnou dary a jdou "do porodice", dopředu ke zpěvačce. Předávají dary. Flašku, kytku a dětské chrastítko". Zpěvačka bere dary. Flašku schováme napotom, kytku pak dáme asi do vázy a chrastítko připravíme k chrastění. A počkáme si. Možná chvíli, mož-ná do večera…
(muzikanti odcházejí k nástrojům)
Možná se malá Kačenka narodí i v noci
(zpívá s kytkou, chrastítko použije jako nástroj)
MALÝ PRINC
Ten poutník ještě spí
a neví o světě
Svět zatím neznámý
ale už čeká
/zdvih a ceres/
Tam na souhvězdí vah
uprostřed vesmíru
Snad se té dálky
nepoleká
/široký beat/
Dohlídnu do závratné výšky
až do hájemství stratosféry
kde předčítá mi z útlé knížky
sám básník de Saint Exupéry¨
Dívá se na svět z nebe dolů
načíná další kapitolu
Hvězdný roj jeho pouť
ozářil ze všech stran
Ten chlapec ví už svý
o cestě na zem
/Zdvih a ceres/
Kavalír z pohádek
hrdina příběhů
dokázal, co každý
nedokáže
Ref:
Dohlídnu do závratné výšky
až do hájemství stratosféry
kde předčítá mi z útlé knížky
sám pilot de Saint Exupéry
Dívá se na mě z nebe dolů
a čte poslední kapitolu.
/patrně modulace/
Za sedmou horou, mořem díků
v příběhu tajných snů a přání.
Malý princ mává z dvojplošníku
a roluje už na přistání
Pod hvězdným baldachýnem zvěstí
na sedmou ranvej štěstí
A vida! Z Kačenky je kluk! A život načíná další kapitolu.
Láska a děti. Děti a láska. Mámy a láska. Mámy a děti. Tátové a děti! Děti a bu-doucí dědici (vybere si v první řadě diváka-„tátu“- podává mu kytku). Kolik příběhů veselých i neveselých, o dětech vytoužených i nechtěných, nám život při-náší i připomíná.
(Zpěvačka odchází do zákulisí, převléká se znovu "do civilu")
Z nahrávky zní mužský hlas- příběh POVODEŇ- muzikanti živě dopro-vázejí.
ČÁST TŘETÍ
(na scénu se vrací zpěvačka. Ne příliš nalíčená, ne příliš nastrojená. Co nejpři-rozenější)
A je tu čas návratů. Z časů historie dávné i nedávné. Děti rostou, umocní-li čas lásky k dětem i čas lásky k lásce, jsi šťastná, ženo středních let.
KOLOTOČ LÁSKY
Do časů starých římských mýtů
Upřela jsi svou identitu
Moře už bouří Zem se chvěje
Láva se valí na Pompeje
Amor se spřáhl s Vesuvem…
Jsi šťastná, ženo, poprvé !
Nový čas brzy pookřeje
Příběh načíná nové děje
Chrabrý rek meze rozorává
Ten dávný oráč zanechává
Širokou brázdu za pluhem…
Jsi šťastná, ženo, podruhé!!
Odliv se zhoupl do přílivu-
sdílná řeč na řeč „kupodivu“
Sám velký mág Car tvého dvorce
Připlul statečně na ponorce
Golfskému proudu v ústrety
Jsi šťastná, ženo, potřetí !!!
Procitáš doma V ranní rose
Brouzdáš se loukou Děvče bosé
Pod kopcem vidíš rodnou vísku
Tvůj klín už vykvet do čtyřlístku
Vnímáš to štěstí pohnutě
Jsi šťastná, ženo, počtvrté !!!!
Je chvíle pouti Odmalička
Chtěla jsi vždycky na koníčka
Kolotoč lásky nepřestává
Nádherně se ti točí hlava
Z chuti hořických oplatek
Jsi šťastná, ženo, popáté!!!!!
Když lásce k lásce chybí síly
Je čas poety s fantazií
Náš milý básník nezahálí
Jazyka-moci Rytmu znalý
Po cestě k blahu dones tě
Jsi šťastná, ženo, pošesté !
(do potlesku se stmívá. Zpěvačka mluví do úplné tmy)
To zatmívání a pak úplnou tmu už známe. Tentokrát se ale za lavičkou v parku neozývají vzdechy milování. Ani policajti si na nás neposvítí baterkou. Divným, po-nurým světlem, si na nás tentokrát posvítí soud. Ani ty tři stovky to nespraví. Přijde to většinou hodně draho a říká se tomu rozvod. Zdá se ti, že se blíží konec světa. Ale časem si můžeš připomenout, že svůj svět žijeme na zemi a naše země je ku-latá. A na kraji toho kulatého tělesa, kam na vlastní oči dohlídneme, je obzor. Náš obzor. A na tom našem obzoru- zdá se- začalo svítat (přisvěcuje se) A do toho světla přichází ON. Nový, jiný ON, ale ty víš, že je to ON. Jde k tobě blíž a blíž, posloucháš ze všech stran varování: co blázníš, to není ON. Ale ty neslyšíš, nevidíš, sama nevíš, co se s tebou děje. Tušíš, už víš dobře, co je zač, ale tobě to nevadí, dokonce tě to přitahuje. Chápeš se, ženská ve středních letech?
FOTOGRAF
Muzikanti zpěv
V albu mu žloutnou dívčí fotky …
Kolik mu bylo? Pánbůh suď!
Sbíral na pláži perlorodky …
Jazykem laskal slanou chuť
(krátká mezihra)
Zpěvačka
Jsi už chlap v letech, Ach můj Bože !
Málem už pajdáš o berli
A vidíš holku-cítíš moře
A pořád myslíš na perly!
Dneska už nikdo neuvěří
Jak jsi byl tenkrát mladý, svěží
Míval jsi kolem dívek dav
Škoda, žes nebyl fotograf
Zvěčnil by sis je na fotkách
V zimníku V šatech V kalhotkách…
Zpěv zpěvačka a muzikanti
V albu ti žloutnou dívčí fotky …
Kolik ti bylo? Pánbůh suď!
Sbírals na pláži perlorodky …
Jazykem laskal slanou chuť
Zpěvačka
Dneska už nikdo neuvěří
Jak jsi byl tenkrát mladý, svěží
Míval jsi kolem dívek dav
Škoda, žes nebyl fotograf
Zvěčnil by sis je na fotkách
V zimníku V šatech V kalhotkách…
Jak tě znám nejvíc ze všech fotek
bylo by asi bez kalhotek
Muzikanti
(Ani to ovšem jisté není
Sotva by došlo na focení)
Já nevím. Tady je každá rada dobrá. Černý, blonďák, plešatý, malý, velký, tlustý, hubený, starší, mladší, svobodný, rozvedený? Co kdyby to jednou nebyl romantik ale divoch?...j
MOCNÝ PTÁK
Zpívají muzikanti
(předehra)
Z nebe se snáší velký pták
Ze všeho nejspíš je to sup
Z dálky zří jeho bystrý zrak
dvě pěkné nohy Vnadný trup
Šťavnaté sousto naomak…
(To se dá zbaštit natošup!)
Kdyby mu nápad nedocvak
nebyl by dravec Byl by hňup!
(mezihra)
Zblajzne svou kořist jako drak
Nenechá na ní ani chlup
Dřív, než se vznese do oblak
vrátí se ještě pro nášup…
(zpěvačka)
Láká vás dámy mocný pták
co by vás jako kořist slup?
Nechte ho lítat v pohádkách
A jděte radši na nákup
(dohra)
Nechte ho lítat v pohádkách
A jděte radši na nákup
Vidím na vás, že by vám teď opravdu nevadila trocha poezie.(bere knížku poe-zie) Aha. Tady. Prosím, připravte si romantickou, lehce rokokovou hudbu. To bude ta správná k romantické básničce pro Kačenku. A přidáme přísvit měsíce. (zvukař ze sálu: nemáme) Škoda. No, nevadíí. (k divá-kům) Podobného efektu dosáhneme přivřením víček. Máte přivřeno? Výborně, tak si to představujte, Měsíc ozařuje teplou letní noc, já dávám pokyn zámeckému orchestru a ten začíná hrát. Pozor...teď!
Až nás noc a touha zmámí
potkáme se na zámku
Trylky slavičího zpěvu
povedou nás na randevú
cestou růží pod hvězdami
k zahradnímu altánku
Noc se zhlédla ve tvé kráse
Je vlahá a líbezná
Před tvou bílou krinolínou
bledne luna Kateřino
Ctná a křehká podobáš se
rokokovým princeznám
V zahradách už pějí kosi
Noc je ránu na dotek
Má panenko z porcelánu
přestaň tančit na piánu
Máš už krůpěj ranní rosy
pod kraječkou kalhotek
Muzikanti: Tak co Kačenko, líbila se mu ta romantická básnička? Co na to tvůj na-stávající ON říkal?
Zpěvačka: Nic neříká. Mlčí.
Muzikanti: A nepřijde ti, že je to barbar? Nedouk. Buran. Nebo pralesní muž.
Zpěvačka: Možná. Vím já, co mě ještě čeká? Někdy si připadám jako pěkná Káča.
KANIBAL
(zpěvačka se doprovází na nějaký „pralesní“ inštrument)
Liány Šero Orchideje
Poněkud zvláštní místo děje
Prachsakra zvláštní pocity
Mladá misijní abatyše
v pralesním houští sténá tiše
Ta nahá žena to jsi ty!
Je to tak, milá Kateřino
Vidím tu tebe Žádnou jinou
S fíkovým listem na bedrech
Bez kalhotek a podprsenky
V podobě divé divoženky
Domorodcům jsi vzala dech
Vidělas někdy lidojeda
co by zůstával bez oběda
když mu hlad zvoní klekání?
Obhlíží si tě s velkou chutí
Bejvalas holka k nakousnutí
Dneska jsi zrovna k sežrání
Vychutná si tě zasyrova
Nevím, proč by se obtěžoval
pídit se někde po grilu
Když už mu jednou vězíš v pasti
Zbaští tě, jak tu místní baští
šťavnatou mladou gorilu
(zpívají muzikanti)
Kolkolem šumí prales deštný
V pralesních kmenech nejsou dnešní
Kanibal je holt kanibal
Jak šelmám velí instinkt rysí
Divoši kořist značkuji si
Ten tvůj už si tě olíbal
(na střed scény ke zpěvačce přicházejí muzikanti. Jeden nese svatební věne-ček, druhýu lahev vína a tři skleničky, třetí ošatku nebo misku se svatebními koláči. Nasadí jí věneček, nalijou jí skleničku, pak sobě) Zpěvačka: co se děje? Muzi-kanti: budeme se vdávat. Zpěvačka: vy se budete vdávat? Muzikanti: ne. Kačenka se bude vdávat. S námi si připije, aby jí to tentokrát vyšlo. (ťuknou si), my si jde-me k nástrojům a Kačenka se může věnovat svatební hostině a luzným zpěvem se připravit na svatební noc. Jo, ženich už si s námi ťuknul a několikrát. (zpěvačka zpívá a při tom konzumuje svatební koláčky) Tak nám na Kačenku dohlídni..
PEŘINU JSI UŽ NAČECHRALA
Peřinu jsi už načechrala
Nevstávej ještě moje malá
Do postele tak načančané
Nevleze si chlap odevzdaně
Jenom aby si protáh tělo…
Co to do toho chlapa vjelo? !!
Jak vidíš, tak jsi marně stlala
Snad bys, děvenko, neplakala?
Máš na tom jistý podíl viny
Chlap, ten si všimne ve chvilce
Že jsi jen v noční košilce
Dělala jsi mu laskominy
No tak se utiš moje malá
Nekřič Já už to nevydržím!
Ty nejsi člověk. Ty jsi zvíře!!
Vejskáš jak ogar na Podluží
Nejsi, má malá k utišení
Lámeš si nehty Skřípáš zuby
V křeči zatínáš pěsti
Mumláš jak Janek zlatohubý
(expresivní mezihra)
Celá se chvěješ jako ptáče…
Ach bože to je nadělení!
Slunce už vstalo A ty pláčeš!
A ty pláčeš
A ty pláčeš…
A na peřinu pod pelestí
Kapou ti slzičky štěstí
Láska a milování mají spoustu podob. Kolik je mužů a žen na tom
světě, tolik je postojů k lásce a milování. Od těch hebce laskavých až po ty hrubě nelaskavé. I důvodů k milování, chcete-li k sexu, je habaděj. Na přeskáčku: zami-lovanost, temperament, povinnost, poděkování, obživa, osamělost, nepřekonatel-ná touha…a najdou se jistě i další. Fakt je, že k milování je většinou zapotřebí dvou nebo více milostných aktérů. Převážně to jsou muži a ženy, dost často v takto definovaném páru. Není už to dneska ale podmínka. O milování je možné mluvit, zpívat- jak jste toho svědky- mlčet, je možné ho tajit nebo dávat na odiv- to byste taky mohli dosvědčit, ale každopádně se nelze obejít bez jeho faktického provozování. Ten důvod není třeba moc objasňovat. Jinak bysme tu nebyli. Histo-ricky vzato, milování sloužilo odpradávna nejen k reprodukci příštích generací, ale už dávno přinášelo i potěšení nejen tělesné, ale i duševní, které pak zásadní mě-rou přispívalo k rozvoji uměn. Kde by byla bez radosti z milování a touhy po něm muzika, kolik a o čem by bylo na světě obrazů, kolik kamenů by leželo ladem nevy-lámaných kdesi ve skalách, kolik papírů by zůstalo nepopsaných milostnými sonety velkých básníků a hrdinnými eposy, které vznikaly z prapůvodu faktu, že velkému vojevůdci kýžená milostnice dala nebo nedala. Nakonec, jak by vznikl a o čem by byl náš Erotikon. Ještě se v tom vyznáte? Já myslím, že už moc ne. Tak ty před-poklady a důvody k milování zjednodušíme a připomeneme si jedno letité mudro-sloví, že láska prochází žaludkem. Ta pravda je velká a není dnešní. Dávno, pra-dávno už ženy věděly, že by s tím jejich nic nebylo, kdyby se nepostaraly, aby si ten jejich lovec mamutů, později zemědělec, dělník, úředník, kumštýř…pěkně v klidu nenacpal nácka.
POSELSTVÍ Z DOBY KAMENNÉ
Jeskyně čoudí ze všech děr
Snad už máš Káčo vařeno
Lov mu dal dneska sakra práci
Mizerný Ne i Andrtálci
Šli po něm jako praještěr
Nakonec jeho kyji uhli
Dřív než z vás bude černý uhlí
pochval jeho kyj praženo
Zatím se ale nevzrušuj
Nech blikat oheň tlumený
Lehni na kůži brontosauří
Otoč se k němu dolní tváří
Jsi ještě němá Nekušuj!
Praprapra historická děvo
vytáhne ohořelý dřevo
a věnuje se umění
Vytvoří Káčo dílo děl
Svým dílem i hlad zažene
Prahne v jeskyni po umění
Pomaluje tu všechny stěny
Tvůj klín si vezme za model
Až přijdou věky holobytů
klínové písmo objeví tu
Poselství z doby kamenné
Až přijdou věky holobytů
klínové písmo objeví tu
Poselství z doby kamenné
Klínové písmo je pro nás připomenutím, že i v době, kdy míříme do vesmíru, je ženský klín středobodem lidského snažení. Ano, pánové. Měli jste a máte pravdu. Přesto si myslím, že většinu žen potěšíme, když je-a vlastně i ten životatvorný ostrůvek ženského rodu- počastujeme malou, poněkud romantickou, kytičkou veršů z péra veršotepce, na dobrou noc
Zachumlám si tvou rozmarýnku
Pod peřinku
Ať se mi vyspinká
Kosočtveřinka
Schovám si její tváře
Do herbáře
Spočtu ji prsty počítadla
Aby mi neuvadla
Uložím si ji do písanky
Budou mi vonět její stráňky
A každé její ouško
Mateřídouškou
(rytmizovaně s lehkou předzvěstí muzikant odříkává verš písničky, postupně se přidávají další muzikanti, zpěvačka a přes ní diváci v sále. Ta repetice verše trvá přes celou písničku)
BLÍŽÍ SE SVÍTÁNÍ
BLÍŽÍ SE SVÍTÁNÍ
Nad řekou rojí se jepice
Blíží se svítání
Z polárky povstala se denice
Blíží se svítání
Schoulené do ranních červánků
Blíží se svítání
Ukládá milence ke spánku
Blíží se svítání
Ref:
Kouzelná noc končí
Blíží se svítání
Noc se s vládou loučí
Blíží se svítání
Ťuhýk už zpívá v bodláčí
Blíží se svítání
Se zvídavostí čmeláčí
blíží se svítání
Máš medový ústa
Blíží se svítání
Přitul se A zůstaň
Blíží se svítání
Ještě je pár minut před pátou
Blíží se svítání
Ráno má prdelku nahatou
Blíží se svítání
Měsíc už počítá vteřiny
Blíží se svítání
Úsvit se odkopal z peřiny
Blíží se svítání
Ref:
Kouzelná noc končí
Blíží se svítání
Tma se s vládou loučí
Blíží se svítání
Ťuhýk už zpívá v bodláčí
Blíží se svítání
Se zvídavostí čmeláčí
blíží se svítání
Máš medový ústa
Blíží se svítání
Přitul se A zůstaň
Blíží se svítání
Do potlesku se všichni děkují
První muzikant: končí Erotikon z pera autora Vaška Bárty staršího.
Zpěvačka: muziku napsali a hráli
(Představují se muzikanti jmény)
Vít Fiala
Radim Linhart
Borek Bárta
muzikanti střídavě
Mistr zvuku a manager Zdeněk Stočes
režie
Václav Bárta
Všichni střídavě
Kateřina, Katka, Kačenka, herečka a zpěvačka:
Všichni
J m é n o
Zpěvačka:
Dobrou noc. Krásné milostné sny. Nebo ještě líp:
Krásné zážitky milostiplné noci.
Děkujeme se a je konec.
(Pokud by se náhodou stalo, že si publikum vyžádá přídavek, pak stejnou metodou recitace naučíme diváky verš „Chráněné území lás-ky“.
CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ LÁSKY
Vejděte po špičkách a mluvte o štěstí
Došli jste do krajiny pro milence stvořené
právě když svítá
Vejděte po špičkách a čtěte návěstí
jenž první osídlence pro jistotu varuje
A druhé vítá
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Vejděte po špičkách a chvalte o překot
ten světa kraj, kde Amor vody světí a vzduch má
omamnou příchuť
Vejděte po špičkách. Před vámi leží kout
kde touha po objetí byla jednou provždycky
zbavená hříchu
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Vejděte po špičkách a dejte k lepším
legendu o Evě a Adamovi v zahradě
splněných přání
Vejděte po špičkách Pro tuhle končinu
nešetří básník slovy Tady leží krajina
k pomilování
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Podle cest heřmánky
A vlčí máky s koukoly
I šafrán v trsech dobromyslu tady je
A ještě
V kobercích návětrných strání údolí
slzičky panny Marie
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Chráněné území lásky
Vejděte po špičkách
|
