na další stranu
Václav Bárta
B Á S N I Č K Y N A T Ě L O
aneb
ŽENSKÉ TĚLO Z POZDNÍ LÁSKY ROZLOŽENÉ NA SOUČÁSTKY
Část druhá
konec června 2015
OBLIČEJ
Nebratřím se s obličejem.
zmalovaným jako Čejen!
Mně se líbí obličej
od všech šminek odlíčen.
Proto rozhodnut jsem cele
slíbat ti šmuk z obličeje.
S péčí medonosné včely
hledat pel v tvém obličeji.
SPÁNKY
Blíží se ráno. A ty spíš.
Řek´ jsem si, že ti kolem spánků
zapletu vlasy do copánků.
To budeš zírat, až se probudíš!
Leč, jsem poněkud zmatený.
Venku už začli zpívat drozdi.
Já googluju a hledám rozdíl
mezi spánky a skráněmi.
MOZEK
Máš mozek jako v monzunu.
Bez trumfu v ruce dáváš: re!
Jsi jako zbavená rozumu
a hlava ti to nebere.
Bývalas v kartách premiant.
Teď máš snad virus na mozku.
Už nemáš, holka, ani fant.
Prohrála jsi i ponožku.
Už spodek svršku dává flek.
A venku voní otavy.
A leze ti to na mozek.
A nejde ti to do hlavy.
OČNÍ BĚLMO
Rohovka, duhovka, zornice...
Pomalu otevírám oči.
Ztěžka se probírám se z opice.
V tvých očích vidím záblesk bělma!
Teď na mě, Lenko, nejspíš skočíš
a budeš řádit jako šelma.
OČNÍ VÍČKA
Tvé pravé oko na mě kouká.
Tokám ti u levého oka.
Odezva zatím nic moc.
Líbám ti levá víčka
už málem celou věčnost...
A to mě čeká ještě pravá polovička!
OBOČÍ
Kdo obočí nepolíbí,
dopouští se velké chyby.
Já mám pusu - agresora,
oblíbá tě zdola, shora.
Nejdřív po krku ti skočí,
pak na uši zaútočí,
nos a uši nevyloučí...
Pak se stočí
na obočí.
ŘASY
Mám vidět, že kapky deště,
(jen ty kapky a ne slzy)
lesknou se ti na řasách.
Neptáš se, co vidím ještě?
Že máš trochu z lásky strach.
Kapky, co ti z očí kanou,
nesou vláhu hořce slanou.
Časem vyčasí se, Leni.
Rosa padne na řasy.
I pod sukní v nařasení
zablýská se na časy.
UŠNÍ BOLTCE
Zatímco králi Lávrovi oslí uši sluší.
Pod tvými vlasy tuším ouška roztomile chutná!
Leč kvůli boltcům nekrmí ti chlapi sliby uši.
Dobře ti radím, zůstaň nepřístupná.
Ty víš, co patří k nepřístupné holce:
Nevstřícná přísnost přístup k uším ztěžující.
Být tebou, nechal bych si laskat ušní boltce
jen od toho, kdo odhrne ti stranou kštici.
Nevím, proč kroutíš hlavou. Holt chci
pohrát si hezky. A sám (!) s tvými boltci.
SKRÁNĚ
Měsíc svítí jako blázen,
hvězdy padají až na zem,
Vesmír září, můj ty světe,
jako živá sopka v Haiti.
A ke všemu policajti
s rozsvíceným světlometem!
Místo chvíle laskání
v tichu noci na stráni
s puncem mých rtů na skráni
máš zážitek astrální.
CHLOUPKY V NOSE
Leckterý nos se nerad s chloupky bratří.
A přece chloupky k našim nosům patří.
Pokavad mezi námi přihodí se cosi
a my dva navzájem se přiblížíme nosy,
pak nastolí se zvláštní pořádky.
Tu ocitne se moje přebujelé chřípí,
co z praprérie trčí jako indiánské týpí
vedle tvé krásně upravené zahrádky.
RTY
I když ti, lásko, je, už kolik ti je,
máš krásnou pusu a máš svěží rty.
Tvůj půvab jistě silně irituje
gerontologické experty.
Mně šalba vědou problém nečiní.
Visím ti na rtech rudých jako maliny.
Líbám tě velejemně, s nadšením a tiše.
Sázím na správné políbení na rty.
Vím, že mi pootevře dvířka tajné skrýše
k sladkým cumlíčkům pro caparty.
HORNÍ A SPODNÍ RET
Zbláznily mě tvoje rty.
Jsem paf z jejich oferty.
Když našpulíš horní rtík,
kroutím se jak politik.
Když si koušeš spodní ret,
jsem v tu ránu mimo svět.
Slyšet ANO z obou rtů,
hned bych běžel pro myrtu.
ČELISTI
Den co den rozmarnou One Man Show
vedou tvé výřečné čelisti.
Že mluví slušně a nekoušou?
Tím jsem si poněkud nejistý.
KOUTKY OČÍ A ÚST
Sám nechápu, moje malá,
proč mám pudy kanibala.
Cože to mám za choutky
vrhat se ti na koutky?
Vždycky, když mám delší půst,
tvoje koutky očí, úst
mám za supr pochoutky.
SLINY
Ty sliníš jako slimáček.
Já slintám jako bobtejl.
Přiznejme bez všech vytáček,
že máme v pusách koktejl.
Není jen pouhou floskulí,
že naše sliny splynou.
Tím naše sliny prosluly.
(Básník by řek, že slynou).
VRÁSKY
Tvé vrásky (i když jich moc není),
zaslouží vlídné zacházení.
Každou vrásku ti s chutí polaskám.
Čelo, pak kolem očních víček,
přes krček přejdu na pupíček...
Postupně dolů až k botaskám.
DÁSNĚ
Když mi tvoje dásně brání
pustit mě dál při líbání,
nehoruju pro dásně.
Když mi dásně svoje sliny
dávkujou jak laskominy,
hodí se mi do básně.
DECH
Tvůj dech má nádech po hroznech.
Voní tak, až mi bere dech.
Jsem z tvého dechu bez dechu.
Tropí mi v těle neplechu.
Sotva si přivoním k tvému dechu,
dýchám jak souzenec na útěku.
Voňavá milenko, pro tvůj dech
ležím teď zadýchán na zádech.
Tvůj dech duch obrody z duše mi křeše
vítám ho zvoláním: Ó můj ty deše!
Pokud mi dojde dech, ty lapáš po dechu,
sním (než to rozdýchám) o parku oddechu.
Můj vánku stříbrný, smiř se s mým dechem,
dřív než já - a můj dech - obrostem mechem.
Dýchám a dýchal bych pro tebe každopádně.
A ty jen vydechneš: Dejchni na mě!
TVÁŘE- LÍCE
Líbám ti tváře, obě líčka.
Jaká v tom vězí obezlička?
Ký rarach může za zakletí,
že už ti mohla půl století
hebká a svěží
přežít?
Líbám ti tváře, obě líčka.
Že už je vlastníš odmalička,
dá se jen stěží
věřit.
LÍCNÍ KOSTI
Je kalné ráno. Probírám se stěží.
A ty jsi, děvče, krásně svěží!
Na lícních kostech a dál na líčka
rozlila se ti červeň zdravíčka.
Zdravíčko patří mezi hodné šminky
pro dámy, slečny, pro maminky.
K tobě teď - jak to vidím, Lenko,
přišly s červenou navštívenkou
malíři z kosmetické Ermitáže.
Pozvalas na své popelavé tváře
a unavené lícní kosti
skutečně vzácné hosty.
DŮLKY
Představ si: máš důlek ve tváři,
anebo na bradě.
Důlek je mocný chlapolap.
Někdy se možná najde chlap,
kterému důlek překáží.
Mně v žádném případě.
ZÁTYLEK
Nemyslím teď na přírodu
ani na slavičí trylek.
Pod fousy si žbrblám ódu
na tvůj týl a na zátylek.
Užasli by mladí, starci,
co ti mumlám na zátylku.
Buď ráda, že nemáš šanci
rozluštit mou hatmatilku.
HRDLO
Když během společných dnů obdivujem světy,
linou se z tvého hrdla rozvinuté věty.
Když spolu promlouváme v noci na pohovce,
opouští tvoje hrdlo jenom citoslovce.
KRČNÍ MANDLE
Líbám tě. Kde všude? To Bůh suď!
Můj jazyk zachytil libou chuť
cukrkandle.
Jazyku troufalý,
že by tak chutnaly
krční mandle?
RUCE
Když máš mé ruce ve svých rukách
a já tvé ruce po ruce,
mám ve dne energii střapatého kluka.
A v noci nemám poluce.
Chci hýčkat tvoje ruce v jednom kuse
a s mnohaletou zárukou.
Dokud jsme spolu ruku v ruce,
budu tvé ruce nosit na rukou.
ZÁDA
Čím to bude (to Bůh suď!),
že se nám hned zrychli dech,
když mi dráždíš nehty hruď,
já tě šimrám na zádech.
Je to radost bezpochyby
pro hrudník i pro záda.
Oběma se nám to líbí.
Obojí je paráda.
KŘÍŽ
Zdá se, že máš s křížem kříž.
To člověka neblaží.
Dobrý masér - to si piš -
uleví ti masáží.
Při masáži křížem krážem,
nějak se ti zrychlil dech.
Už vím, že jsem uspěl. A že
nemáš kříž jen na zádech.
LOPATKY
Lopatky ti, moje mladá,
drží krásně v cajku záda,
ať jsi jen tak nebo v plavkách.
K chvále svých mám taky důvod.
Takže je prašť nebo uhoď,
kdo z nás leží na lopatkách.
OBRATLE
Jezdím ti po obratlích vsedě, vleže.
Ne všechny najdu u páteře.
Všechny jsem ti už políbil.
Teď už si klidně usni.
Já dohýčkám ten, který jsem si oblíbil.
Máš pravdu. Je to prsní !
BEDRA
Tak se, holka, trošku pobav.
Přestaň si krýt záda.
Odkopej se z marných obav.
Řekni, co bys ráda.
Shoď už z beder temné stíny.
musí ti být vedro.
Vystrč na mě z pod peřiny
aspoň jedno bedro.
KOSTRČ
Vzalo to kalup. Teď se na prdelce hladíš.
Máš kostrč otlačenou, že se na ni neposadíš.
Původně měl jsem v plánu
strčit ti pod zadeček polštář z molitanu.
Pokud bych zadnici ti nepodložil měkkou pěnou,
viděl jsem panímandu pěkně namoženou.
Chápu, že modřina, co vykvetla ti na kostrči,
tvé ženské touhy k nové akci nepostrčí.
NOHY
Máš nohy nádherné až hříšně.
Když se mi projdeš po pokoji
ležím a koukám jako bych spad z višně.
Ten pohled normální chlap neustojí.
Jsem z tebe vedle jako malej Véna.
Nedbaje o čest ani o postoje
zlotřile beru nohy na ramena...
Ty ramena jsou, samozřejmě, moje.
No a ty boží nohy, ty jsou tvoje.
ŠLACHY
Šlachy - ač pod kůží - máš tak krásné!
Třeba ty okolo kotníků.
Zaslouží obdiv a oslavné básně
z pera těch největších básníků.
Sám Jiří Žáček by po nich sáh.
Stvořil by sonet na tvé šlachy!
Nalezli bychom je v poémách
i Karla Erbena či Hynka Máchy.
Obdivu k tvým šlachám není dost,
ať drží paty, či nárty
Jak vidíš, přitáhly pozornost
básníka z největších- Václava Bárty.
TRUP
Který chlap si nepotrpí
na výstavní ženské trupy?
Když už je řeč o výstavě,
nosím jeden nápad v hlavě.
Delegoval bych tvůj trup
na výstavu do Kralup.
Pro ten účel bezesporu
vtesal bych ho do mramoru.
Pak by ale dozajista
nebyl to trup, nýbrž busta.
PIHY
Slunce juklo do postele,
krásko moje odkopaná.
Objevil jsem brzy zrána
čtyři pihy na tvém těle.
První běžně schová tričko.
Je pod krkem na rameni.
Druhá piha je a není,
krčí se ti pod kozičkou.
Třetí u pupíčku v centru.
(Spíš než piha je to pižka).
Ke čtvrté je dolů z bříška
asi deset centimetrů.
DEKOLT
Zase máš dres - čert tě vem -
s pohádkovým výstřihem.
V něm se v járku silnou mocí
tisknou k sobě ňadra dmoucí
nažhavená ke sportu..!
Jdu se zchladit do chládku.
Tam si dosním pohádku
o tvém skvostném dekoltu.
KOZIČKY
Prsíčka moje, ještě dvě tři sklenky
a vyklouznete z podprsenky.
Kozičky moje, už vás vidím venku.
Už rozepínám podkolenku.
PRSNÍ DVORCE
Máš prsní dvorce jako v plameni,
co je to za podivné znamení?
Před chvílí byly jedno ejchuchu...
Že by snad přišla náhlá změna skrz počasí?
Seismograf z rozhleden tvých dvorců mi teď hlásí,
že něco visí ve vzduchu.
Že ti proud žhavé lávy rozechvívá dvorce.
Z podloží hlubin, že to probublává horce.
Za chvíli dojde k výbuchu.
SRDCE
Srdce a láska... co kdo ví?
Věčný spor milenců a odborníků.
Mě zaujalo úsloví
Co na srdci, to na jazyku.
Ty máš na srdci odkaz snílků,
chtěla bys zlíbat celý svět.
Co já bych měl rád na jazyku?
O tom je lepší pomlčet!
SVALY
Ač nemáš svalstvo jako medvěd Balú,
řeknu ti, že máš tělo těl.
Jestli má běžná dívka řadu svalů,
dík sportu máš jich přehršel.
Jsou muži, kteří radši tělo něžné.
Nesnesou svaly na ženě.
Já prohlašuju místospřežně,
že jsem je přijal nadšeně.
Hlavně ty dva, co pod jupku se halí.
Jen na ně juknu, přechází mě zrak.
Jen vlastně nevím, jestli jsou to svaly.
Jsou ale parádní už na omak.
KÝLA
Tvoje bříško, to je síla!
Kůže hladká, nikde kýla.
Jsi můj anděl, človíčku,
bez křídel a bez kýly.
Připíjím ti z pupíčku
štamprličkou tekily.
BOKY
Vidím tě v plavkách na plovárně.
Stačí ti, Lenko, dva tři kroky,
svět upře zraky na tvé boky,
když zavlní se plavně.
Básník to říká správně:
Přeplavně se ti zavlní,
jak klásky vzácných plavuní.
PAS
Pátrám ti rukou pod halenkou
To jsou mi věci, milá Lenko!
Můj pilný průzkumník mi hlásí,
že máš dva pasy!
Jak právě v tuhle chvíli našinec se doví,
jeden je štíhlý, druhý podvazkový.
Laskavý čtenář jistě tuší, že bych si teď přál
zvládnout to překvapení a postoupit dál.
Opásán gumou podprsenky zvěd můj zmaten šátrá...
Nemůžu spatra
najít slova,
abych svou snahu na správnou řeč napasoval.
Možná to bude taky tím, že spekuluju,
jak se teď s těmi dvěma pasy popasuju.
JIZVY
Nikde jizva,
krásná paní?
To je výzva
k ohledání...
Našel jsem ji v kalhotkách
z bříška jeden slušný sáh.
Ač tu jizvu léčím,
s maximální péčí,
pořád není
k zacelení.
HÝŽDĚ
Jím božskou manu nebo suši
(stejně tak můžu srkat hlemýždě).
I kdybych začal básnit o tvé duši,
v duchu ti zírám na hýždě.
Načnu básničku u tvé šíje,
A stejně skončím u hýždí.
Můj bujný Pegas v bryčce poezie
na tvých hýždích mi ujíždí.
KYČLE
Když se ladným krokem blížíš,
pánům oči svítí.
Jsou to kyčle božské Isis,
nebo Afrodity?
Milí páni, šišli pišli...
Elastičnost jejích kyčlí
je tak zjevná díky sportu.
(tak jest, krásky dotyčné),
Kouření a hora dortů
přináší zmar pro kyčle.
PÁNEV
Jsi dáma dam.
Máš skvělou figuru, ducha a šarm.
Jak v botkách na šteklích uděláš krok
(ač jsi už dospělá nějaký rok)
nejeden pán
rozpálen je a šokován,
jak máslo roztaje nad tvou pánví.
Možná je možné, že dáma dobrých mravů
neví, že její pánev nese světu zprávu.
Pán ví.
PŮLKY
Určitý čas jsem na prdelku
nahlížel globálně. Tak nějak vcelku.
Když jsem pak spatřil nádheru tvých půlek,
můj mozek prožil ischemický úlek.
Dál už to, Lenčo, neustojím při nejlepší vůlí.
Dospěl jsem k místům, kde se tvoje půlky půlí.
FIBULA
Pro pár květů pampelišky
máš teď, holka, dost.
Dopadla jsi pěkně z výšky
na lýtkovou kost.
Roztrhla sis kalhoty,
narazila fibuli.
Jenom holka jako ty
nefňuká a nebulí.
BÉRCE
K podlaze a bércem k bérci,
tisknu tě a šeptám: merci
za zážitek z alabastru,
prostý obvazů a flastrů.
Jak tě tisknu, máš teď bérce
otlačené od koberce.
HLEZNA
Když část tvojí končetiny
jukne na mě z pod peřiny,
vzrušením jen polknu.
Já se z tebe zcvoknu!
Mně i tvoje hlezna
přijdou sladce něžná!
VŠECHNY KLOUBY TĚLA
Nejsem z těch, co neví coby.
Já mám vizi vymyšlenou:
Plná vana s hebkou pěnou.
Polaskám ti všechny klouby.
Sladká voda - mořské houby
budeš vrnět jako mrně.
Budu konat opatrně,
žádný kloub ti nevykloubím.
PLOCHÉ NOHY
K tomu bych poznamenal (pokud mohu),
že u nás není problém potkat plochou nohu.
Slušná část naší populace
nosí svá těla na placaté placce.
Vím, co si řekneš. Řekneš: proč to říká,
když mě se tenhle problém nedotýká?!
Anebo: proč bych měla komentovat klenby zborcené?
Tohle je problém pro ty lidi. Pro mě ne!
PATNÍ OSTRUHY
Tvoje paty - zaplaťbůh! -
jsou hladké a bez ostruh.
Někdy ovšem zvrhlé krásky
trápí paty nekřesťansky.
Chodíc se zatvrdlou koží
ostruhy si nevyslouží.
Zaslouží si na holou...
Pešek chodí okolo.
S ostruhami na patách.
jde mu v patách Al-Fatáh.
CHLOUPKY
Jistě, děvče, snadné není,
zbavit tělo ochlupení.
Musí to dát spoustu práce.
Holení i depilace.
Leccos platí na chloupky,
lejzr, masti různé ráže...
Nic je ale nedokáže
zlikvidovat do hloubky.
KOLENNÍ ČÉŠKA
Při hlazení na patelle
bylo by ti nejspíš skvěle.
Co ti hladím? O tom je tu
informace z internetu.
Mám v tom jasno ode dneška.
Patella je česky čéška.
Koukám na ni na obrázku.
Že bych téhle vyznal lásku?
Je jak houba - jako hlíva,
není nijak přitažlivá.
Jak to vidím, milá Leni,
bezpečně máš na koleni
nejkrásnější čéšku.
A to nejen v Česku.
JABLKO KOLENE
Jablko tvého kolene
je zrovna k nakousnutí.
Pro jiné buď čéška. Pro mě ne.
Mě nikdo nepřinutí
říkat jablku patella.
To by se stalo rázem
z jablíčka na koleni anděla
jablko spadlé na zem.
Ať tu hlouposti neplká,
kdo o tom nemá páru.
Jinak z kolenního jablka
bude jablko sváru.
LESÍK CHLOUPKŮ NAD KUNDIČKOU
Mně teď v hlavě šumí břízky.
V duchu ťapu přes pařízky.
Moje představivost vchází
ke studánce vprostřed mlází.
U cesty mě, krásná paní,
čeká plácek k ohledání.
Ano, mluvím o lesíčku,
kde se stavím na chviličku.
Sem chodíval za svou pannou
mysliveček na číhanou.
KUNDIČKA
Zachumlám si tvou rozmarýnku
pod peřinku.
Ať se mi vyspinká
kosočtveřinka...
Schovám si její tváře
do herbáře,
spočtu ji prsty počítadla,
aby mi neuvadla.
Uložím si ji do písanky.
Budou mi vonět její stráňky
a každé její ouško
mateřídouškou.
BRÁNA VAGINY
Nikdy jsem nelenil - nedržel prázdniny.
Vždycky jsem upřímně usiloval,
abych se přičinil o slávu vaginy,
u brány života na stráži stál.
Jsem jako lososi - jak tažní ptáci,
volání přírody nechci se vzdát.
Do brány vaginy s láskou se vracím
Tam jsem se narodil - tam to mám rád.
BOD GÉ
Každý jeden hltá story
hemžící se Gé faktory,
zvědavostí veden.
S povzdechem: Ó věčná škoda
(jednomu to v hlavě hlodá,
koneckonců je to zvláštní),
že je pro slast velkých vášní
v těle jenom jeden.
Nechme jiným tajná přání.
Ty máš, Lenko, k milování
mimořádné vlohy.
V tobě tisíc zázraků je.
Tvoje tělo pulzující
sčítá rozkoš po polibcích.
Každý z nich je umocňuje
o mocninu touhy...
BOD GÉ 2
Bod Gé- to snad všichni víme,
sídlí kdesi ve vagině.
Často není k nalezení.
Kde má být, tam často není.
Přesto všechno - marná sláva -
koho láska požehnává,
ten spočine na bodu Gé...
Nejspíš na tom něco bude.
Gé bod, který tělu sluší,
tobě zabydlel se v duši.
A já s něhou, moje paní,
smím ho laskat svojí dlani.
DUŠE
Tvé ženské tělo, Lenko, chytlo grify člověčí.
No, a tvá duše..? Tam, kam má představivost zatkne otku,
kam se jen kouknu, kde se dotknu.
Tam se tvá duše pouští se mnou do řeči.
Že sotvakoho tahle vymyšlenost vzruší?
Lež. Nemluv. Nebo klidně spi si, spíš-li.
Já zatím každým kouskem svého těla, všemi smysly,
přitakám ve všem všudy tvé rozmarné duši...
K tomu chci dodat závěrem a jednoduše:
Tvá duše promlouvá mi, Lenko, z duše.
|
