na další stranu
Vladimír Stibor
KNIHA POLIBKŮ
V knize jsou
hned po bílé stránce
stopy polibků,
stopy tvých rtů
i chodidel,
křivky horkovzdušných vznášedel,
jež milují termiku;
poté odpočívají ve stínu,
i když není.
Nakonec se mění u vesel.
Stopy tvých rtů
i jako slepý
bych nikdy nepřešel.
VÝZVA
Dejte laskavě vědět,
až přijde
a projde-li mimochodem zdí,
růžencem z divizen
omotá zápěstí.
Za vlastní krev se bude stydět,
neboť z ní i z tvých rtů
vzniká obloha,
sloupy po obou stranách
poskládané z lávových kamenů.
ZADOSTIUČINĚNÍ
A nesvlékne si tvář,
gumovou škrabošku vytahanou až po kolena;
nezavzdychá,
nenapíše sms
ve tvaru šípů
trčících z hrudi volavek.
A také neudělá nic,
co by se mohlo vzpříčit mezi futry,
neohlédne se,
nebouchne dveřmi.
Nakonec mezi žalářníky sedmi
sedne si poslušně na bobek -
rozdá karty;
z mělčin,
kde se brodívá,
nabídne místo sebe úlovek.
|
