literární časopis založený v roce 1964

Vladimír Stibor

O STÁŘÍ

Až obejme mě stáří,
na pláži z písku rozkvete sépiová kost;
samotná v sobě září,
pokrývá dlaně, oceány, pak už má dost.

Kdybych ji nezažil,
řekl bych Chrání své galéry;
jak bych se v její krvi namočil,
domýšlel sny i maléry,

až na ten ze všech jediný,
poslední hrníček z hlíny,
v němž vůně ocúnů

klín vytlouká posbíranými klíny,
staví na odiv ty staré zrezlé miny,
strhává šaty z Donů Juanů.

O PODMÍNKÁCH

Při vstupu se musíš prokázat
otisky prstů,
nedbalou elegancí,
zvacím dopisem ze samotného předpeklí.
dýkou z ebenové oceli,
i když už má na pažbě tolik zářezů.
Nakonec lehce se houpajícím slonem na hrudi.

Platí to i pro mne
při vstupu na tvou loď
v mlžném přístavu.