na další stranu
Michael Lorenc
X XX
Nevěděl jsem,
že mám v sobě pramen,
že je někdy čirý,
mnohdy zkalený,
nevěděl jsem,
že se voda třpytí,
i když z temnot svítí
nová verze tmy,
nevěděl jsem,
že mám v sobě apeiron,
že je z enkláv kosmu
ten méně závratný,
a nevěděl jsem,
že když přijde dívka
k hraně propasti,
že propast sama sebe
chytí do pasti.
V PRACHU
Milujeme božské v nás,
v prachu stáda pakoní,
v tělech těla Alcatraz,
spoluvězně svědomí.
DEKLARACE I.
Jsem prezident prázdna,
objímám vakuum,
tleskání křídel,
můj holubí dům,
skličuje mě hudlařina
diletantů na zápraží,
prožívám samotu,
kde jen vláha váží,
jsem schizma svých synů,
obchodník s lenochody,
z těsnění života vytěsňuji vinu,
těsnohlídkům
mydlím schody.
V NOVÝ DEN
Pijeme alkohol rána,
pijeme ten pančovaný gin,
zlatý písek na počátku,
na konci kamenná tma,
ustupte,
po hlavní třídě
jde ozbrojená Antifa.
PROFESOŘI
Táhnou ulicemi,
po špičkách věží
běží ke své zaslíbené zemi,
v jejich pojetí je všechno tajné,
neboť o osudu světa
se vyjednává v utajení
a oni nesmí chybět,
je to jejich meta.
/Hrdlo se mi sevře
vždy,
když dítě tluče na dveře
a nikdo mu neotevře/.
MYŠLENKY ZLOČINCE
Jsou území,
kde vládnou vajgly
ve spěchu típnuté
na refýži,
jsou území,
kde místo fiží
militantních aktivistek,
vládne hrůzovláda čistek,
jsou území,
kde místo lidí
vládnou COVIDi,
jsou území,
kde vládne Jumbo Jet,
kde Dalila permanentně
Samsona zrazuje.
SLOVO
Samo o sobě
nemá valný význam,
zkřivené jak vlas,
o kterém bůh neví,
bizarní jak bizam,
šroubuje svou cenu,
jenže
přijdou množstevní slevy.
DIOPTRIE
Vyvrženi na břeh budoucnosti,
hledáme stopy dávné civilizace,
čas
dělíme na patra věžáků,
plni stromů,
těžce oddechujících měst
i tvrdě spících vesniček,
kalíme úběl údělu
jak mrouskající kočky,
jako tůně
- brýle bez obroučky.
MLUVČÍ MEZI VAKCÍNAMI
Jsme bez Hamáčka sami,
Hamáček v Zakázaném městě,
Hamáček na náměstí Nebeského klidu,
k čemu jsou nám jeho „sorry“
po výstřelu z Aurory,
teče mok
a mocní světa předou,
hřbety hrbí
jenom kočky,
DĚVOČKA
Má duši tajgy,
úsměv prostovlasých Světlan,
v očích doutnající vajgly,
klín z podprahových reklam.
POLITICKÁ KOREKTNOST
Neupřímnosti
už bylo dost,
nad hrobem Máchy
alokují prachy,
dej jim k dispozici
svoje
venividivici..,
vrátí vratnou kost.
ZLOVOLNÁ RADA
Odepři si ženu,
kterou miluješ,
a namlouvej si,
že když vsadíš na jistotu,
že zaručeně vyhraješ.
PRŮVODČÍ
Jak elegantně naskakují
do vlečňáku,
když se tramvaj rozjíždí,
dlouhou nohou
dráždí mordu života,
rukou drží za pačesy smrt,
tanec dobrodruhů
na hrnčířském kruhu,
kruhový roj dervišů,
jednou o tom ve stanici
metra Ládví napíšu.
DEKLARACE II.
Ano,
jsem v tomto ohledu primitiv,
u mě váží kokila,
ingot dívčího zadku,
do absurdna hoblovaná oblost,
bez divousů
div.
TŘINÁCT
Jsem mrtvá bukva v mrkvi,
Kulovaná
nepodobná kouli,
vlečná slečna
z viladomů na Vidouli,
arcibiskup ve mně
celebruje mši,
mám rýmu jako trám,
havraní vlasy
a krákorám.
NESLUŠNÝ NÁVRH
kaž mi spouštěč,
řídící centrum,
reagens,
velín tvých armatur,
ukaž mi centrkurt
za zpěvu rorátů,
ukaž mi v poryvech
brokátu koště.
|
