na další stranu
Michael Lorenc
ZATMĚNÍ
Nikdy se nestane,
že bychom nečekali,
není lhostejné,
kde právě jsme,
očekávané
vždy spolehlivě překvapí,
z bezelstného obdivu
couváme k úžasu,
jako kdyby život
byl pouhé rozpomínání,
jako by na nás
hleděl někdo blízký
dalekohledem,
jako by hlaveň slunce,
ucpaná kulkou měsíce,
mířila na naše
zpochybněné jistoty.
Otálíme ve světě
zvyků, kde tušení
je pravdě blíž,
než věda úkonů.
Ještě že z blízké vsi
přiběhl pes,
jmenuje se
Ibsen.
ZATMĚNÍ II.
Takovej plácek
mezi lesem a hájovnou,
takovej nanicovatej
plácek,
prostě na hovno,
k takovýmu plácku
v parným poledni
sestupuje tribun temna
jako svatej
z moci úřední.
A co když je tma
jen jiná forma světla,
a co když černý díry
spolu hrajou betla,
a co když ňákej
přisluhovač justice
zacpe slunci
hubu měsícem?
VÝROČÍ
Tu noc,
kdy Výbor veřejného blaha
utáhl šrouby altruismu
k závitům nenávisti,
tu noc,
kdy hlavní politruk,
jediný čistý mezi špinavci,
sklonil žerď vlajky
k sarkofágu vin,
tu noc,
kdy mlýnské kameny planet
drtily rež lží
a čísi krk
pootočil zeměkoulí,
tu noc
se prominentní matce
narodil syn,
vnuk
hromadného vraha.
JAKO PTÁCI
Narodil jsem se s křídly,
mluvčí porodnice údaj nepotvrdil
ani nevyvrátil,
narodil jsem se s křídly, jenže
natěšený ignorant
můj rozlet záhy zhatil,
nejprve
zbavil křídla záře,
potom je, jak nepotřebné údy,
umístil do depozitáře
mezi zrůdy,
nakonec křídla uložil
v mrazicím boxu
Ministerstva amputací,
nebo v DOXu.
DIV
Až mi narostou prsa,
tak ti je ukážu,
chudák holka,
žádná jí nenarostla,
jak jsme dlouzí,
tak jsme krátcí,
když
div pubertální metamorfózy
v důkazní nouzi,
nabízíme v akci!
RÁNO U RYBNÍKA
Torza dubů na hrázi,
proud bublinek ze dna,
slunce, které vychází,
a stará olše, vědma.
|
