na další stranu
Michael Lorenc
SUPER STAR
Svět zpívá skrze tyto lidi,
svět se dívá
jejich očima,
to, co tě zajímá,
zajímá i smečku šelem,
nos mezi očima
braň chladným čelem.
***
Topánky vánku,
pozvánka bez adresy,
ze stébla slámku
ve vile Primavesi,
tvář jako obraz
renesančního malíře,
hruď jako dno
vypouklého talíře.
***
Obrazem
prosvítá věčnost,
gambleři vyzvídají,
kdy otevřou kasino,
majitelé klíčů
zapomněli zhasnout,
bookmakeři jen nasávají,
pracák svítí celou noc.
***
Tančí
na úbočích hor,
z mlhy mrazivého rána
v bílé říze panna,
slzy štěstí
rozpouštějí líčidla,
z štěrbin zlomu
falzet, faleš hlasu,
výška,
kterou nezvládla.
***
V každém rozhodnutí
tisíc pokojíčků,
v každém z nich sto rádců,
každý z rádců radí se
s kolokviem poradců,
kritizují, mentorují, plísní
společenstvo písní,
kdyžse mají rozhodnout,
jako když střelí do vrabců.
***
Hledej tam,
kde je bezmoc,
v zavšiveném pajzlu
andělský zpěv,
když hlavní akord hnije
a rozkládá se na tóny,
rytmus
z nás dělá pylony.
***
Vládnou pomeje,
garnitura ignorantských figur,
stoka denaturovaného oleje
hraje první ligu,
na reklamu o německémžrádle
z českých polí
civí místo zabejčených býků
tumpachoví voli.
***
Cudná jako báseň
před prvním čtením,
nevinná jak život
před narozením.
Vyřazena,
polkla naprázdno,
z brčálových očí zírá
azurové dno.
***
Obrazem
prosvítá věčnost,
teror reklam
v prázdnu po hercích,
kulisy se ptají
kdy budeš hrát,
když posluchači usínají
a zítra hraje opera.
***
Jdi za svým snem,
neohlížej se,
obejdi vodárenskou věž,
běž pro vodu k studánce,
naber třpyt do dlaní
a dej se do tance
s dryádou svítání.
|
