na další stranu
Michael Lorenc
BOTY
Koupit si boty
a zahodit,
sjednat si rande
a odchodit,
obejmout ženu,
sprovodit ze světa
Magdalénu,
ujmout se kočky
a okotit,
vejít nahý do předsíně,
zrovna když vchází tchýně,
nebát se říct si o prachy
v kutlochu bez snachy,
koupit si boty
a prochodit.
OBČAN
Jako hrách se pnu,
jako vavřín skráně politiků
zdobím,
jsem radostná rostlina,
ratolest své doby.
SPLAVY
Šesterými splavy
k božstvu hor
couvá řeka
z Branibor,
válkou potrhaný
němý film
zpřítomnil hlasy
z kopanin,
zatímco voda,
v dlaních nabíraná,
vzlyká: jsem drahnou
dobu sama.
STANOVISKO
Běžte se vycpat
s vlastním názorem,
vytvarujte si těla,
kupte si návod
na super soulož,
hlavně levně.
Raději sto reportáží,
než jeden verš!
říkejte, co chtějí slyšet,
co chceme, aby slyšeli,
pozlatíme svět
i zlatou žílu v prdeli.
OBRAŤTE LIST
Obraťte list
a začněte číst,
než slovo umlkne
v rachotu reklam,
vpíjí se do čistě bílé,
těká po hrbolcích nahodile
jako sinusový tón,
nezávislý na nikom.
PRVNÍ A POSLEDNÍ
První, co mě napadne,
když uvidím člověka,
který z okna vypadne,
jesentence, že vypadá,
jako by mi z oka vypadl,
seběhnou se kolem něho lidi,
které aranžujejurodivý,
jediný strpěný
kostlivec ve skříni.
SMRT
Smrt je ztřeštěnec
a debil,
protože je zakódovaná
už ve velkém třesku,
který nebyl.
RODOKMEN
Skrz zavřené okno
defenestrace,
skrz zabouchnuté dveře
vyhazov z práce,
mnohdy žebrácká hůl,
nikdy
defraudace.
PŘEDMĚTY
Jak pozoruhodné je,
že předměty,
které odložíme,
na stejném místě opět nalezneme,
proč někam neodejdou,
když sečílí pro svounehybnost,
je to tím,
že nemají nožičky,
nebo snad tím,
žese bojí přejítpomyslný most?
Kdy odloží nás
a kdo si pro nás přijde,
jaknesklizený ananas,
říkáme si:
jednou to snad vyjde.
PEMIKAN
Z pohodlí ulice
do bytového komplexu,
do čtyř stěn osmistěnného vesmíru,
do průhledných paneláků
s výhledem na moře
záhad,
přemítáme o americkém venkově,
kde předměty denní potřeby,
přidušené pod polštářem,
nabízejí bledým tvářím
menu dvojí tváře.
NOC
Jak perem psaná esej
usychá akát v lese,
břízy, světla minulosti,
modříny, tma budoucna,
vesmír tají okolnosti
svého vzniku z nejsoucna.
ESTER
Ruce jí propůjčil
Egon Schiele,
ramena Gustav Klimt,
pouze její klín,
ten vznikl nahodile
jako z dřevité
hmoty heraklit.
PRAVDA
Pravda je substance
samotné řeči,
testuje muže,
zdobí ženy.
Úpal, neboúžeh?
Planoucí pochodeň
v tmě
nového pokolení!
VLNOBYTÍ
Oběsíme slovo,
bude-li se houpat,
bude taky kopat,
slova mizí
v lesepolétavých nití,
nitě svítí
v síti televizních
supervizí.
KMEN
Po celý život
měním se v kmen,
který se rozpíná
současně s vesmírem,
pobízím hvězdy
a vládnu nad kořeny,
jejichž slunce
září v zemi.
NEBOŽTÍK
Chudák,
má to za sebou,
otrávil se lékem
civilizace,
bral ho jako
placebo.
SLOVO
Obraťte list
a začněte číst,
než slovo umlkne
v rachotu reklam,
vpíjí se do čistě bílé,
těká po hrbolcích nahodile
jako sinusový tón,
nezávislé na nikom.
SROCENÍ
První, co mě napadne,
když uvidím člověka,
který z okna vypadne,
je sentence, že vypadá,
jako by mi z oka vypadl,
seběhnou se kolem něho lidi,
které aranžuje jurodivý,
chlap jako almara,
vládou strpěný
rab.
RÁNO
Nelze nevidět,
že vidíme věci,
které bychom radši
neviděli,
nelze nevidět,
že je obzor je vratký,
sem tam pohozená žiletka
jinovatky,
nelze nevidět,
že se zviditelní
jinoch, muž i děd,
když najde cestu zpátky.
BEZDOMOVCI
Z pohodlí ulice
do bytového komplexu,
do čtyř stěn osmistěnného vesmíru,
do průhledných paneláků
s výhledem na moře
záhad,
za nic neručíme,
v kuchyni zázraků
přemítáme o americkém venkově,
kde předměty denní potřeby,
přidušené pod polštářem,
nabízejí pemikan
rančerovi
bledé tváře.
MÉDIUM
Oběsíme slovo,
bude-li se houpat,
bude taky kopat,
z polétavých nití
les,
ze slunečních sítí
ratolest
slova mizí,
nitě svítí
v supervizi
televizí.
NOKTURNO
Na co poezii,
když máme slogany,
řekla čísi žena
dřív, než zcela nahá
vlezla do vany.
|
