na další stranu
Olga Nytrová
O TVORBĚ
Múzy mají svůj čas
své jaro
nebo naopak podzimní dozrávání
každá fantazie má
svou osobní příchuť
v mysli se děje něco
čemu rozumíme jen
prizmatem metafory
VLTAVA
Naslouchat Vltavě
o čem zpívají její vlny
jak ji čechrá čas
hladí jarní vítr
Dívám se na její břeh
z kavárny Slavia
vnímám jak přichází jaro
stesk se rozpouští
jako cukr v horké kávě
KAM ZA MNOU PŘICHÁZÍ MÚZA?
Do chvil kdy spočinu v tichu
v srdci se něco připravuje
cit i myšlení mají své zvláštní tóny
Jablko představ dozrálo
chce opustit strom
U POSVÁTNÉ ŘEKY JORDÁNU
Dívám se na hladinu Jordánu
v duchu klečím a vnímám Ježíše
je tu se mnou přítomen
svou láskou mé srdce hladí
cítím příslib jeho spasení
všechno se ve mně ztišuje
vzhlížím ke Vzkříšenému
v duši se mi otevírají
veškeré přísliby
DAROVANOST
Zkušenost darovaného života
je hřejivá i osvobozující
Ve chvíli ztišení
vnímám velkorysost Dárce
Vím jak se dovede rozzářit bytí
plné imaginace a darů
o nichž lze mluvit jen s ostychem
avšak prožívat Boží štědrost
s plnou radostí a příchutí nekonečna
JARNÍ ODPOLEDNE
Slunce praží
do oken kavárny
na nábřeží Vltavy
Co si myslí piják absintu?
I on kdysi tušil
že popít s přáteli
je vzácná chvíle
kdy je možné odložit povinnosti
otevřít svůj vnitřní přístav nadějí
kde se naloďují sny
a vichr sem nemá přístup
O TVORBĚ
Múzy mají svůj čas
své jaro
nebo naopak podzimní dozrávání
každá fantazie má
svou osobní příchuť
v mysli se děje něco
čemu rozumíme jen
prizmatem metafory
PAŘÍŽSKÉ SNĚNÍ
Mít v sobě trochu
klášterního ticha
s příchutí modři
ve vitráži Notre Dame
Projít se Lucemburskou zahradou
myslet na básníky, kteří tu snili
a hledali svá stigmata ve verších
procházet se zelení a cítit letní déšť
šumící ve Versailles
Jet pomalu lodí po Seině
a těšit se na rozhovor
v secesní kavárně u Eiffelovky
OČEKÁVÁNÍ
Čekám na oheň v krbu
objeví se zásvit
na dně psyché?
Některé dny jsou
potažené šedí
jiné zajiskří
Kdesi v mysli
se objevují nové pocity
cítím záblesky pravdy
a cosi uvnitř začíná
dostávat smysl
PŘÍSLIB
Chci se ponořit s bolestí
svého lidství
do tvého milosrdenství
Ty tak vzdálený a přece blízký
Rovnováha tvého
vesmírného objetí
mne zakotvila
v slze naděje
moje unavené nitro sčítá
metafory snů příslibů doufání
VYZNÁNÍ
Otevíráš mé oči
ladíš mou duši
jako loutnu
zaslechnu hudbu sfér
vůně tvého Vzkříšení
vyvolává kosmický
tanec představ
jsi mocná Láska
všezahrnující Spása
|
