na další stranu
Olga Nytrová
VLAŠSKÝ OŘECH TANČÍ
Můj vlašský ořech tančí loučí se
můj ořešák
dědečkem zasazený
v den mého červnového narození
podetnou
Soused zemřel žalem
že přišel o rodný dům v Radotíně
u náměstí blízko potoka a parku
pod lesem
Dědečkovi jsme nesměli říct
jak náš rodný dům skončí
milosrdným osudem
bylo mu utajeno
co by neunesla jeho psyché
TOBĚ
S tebou se nedá setkávat
míjím se tak totiž sama se sebou
Vdechuji ne zcela dobrovolně
hořkost tvých zápasů
Rušíš mé kruhy
přenášíš na mne své viny
Chceš rozbít skořápku mého klidu
odehnat mé stráže
a hnát se dobyvačně
k mému Posvěcenému jezeru
v horách
ZLOBA SI ČISTÍ BRÝLE
Zloba si čistí brýle
o má posvátná roucha
o křehkou truhlici mých
vzpomínek
zmatení jazyků není
dávné
je tepem současné
vteřiny
Nechtít vidět
očima druhého
pravěká tvrdohlavost
zkamenělina sobectví
se znovu oživuje
Zmrzačený jazyk
závisti
bere duši darům
Některé povahy jsou
stále v pádu
se sykotem po tobě
natahují ruce
aby tě strhly k sobě
do zloby
Nic jim tak nechutná
jako čistota sama
PROMÉTHEOVA JÁTRA
Všichni máme játra vztahů
která nám vyklovává
vždy znovu přilétající orel
Všichni jsme v některých
částech života vzpurní Prométheové
a chceme nabízet oheň druhým
opakovaně se u toho spálíme
nechce se nám však
pokud jde o útrapy
jít s pravdou ven
DUŠE SE CHOULÍ
Duše se choulí
do pokrývky naděje
hlasy milosrdenství
šumí pod křídly
andělů
ticho se rozprostírá
nad hladinou času
prosby mají duhovou krásu
Strach má obří oči
dějiny už nás nechtějí
nechat kráčet tímto krokem
Mrazivá noc letí k ránu
a nese břímě údělu
dlaně se opírají o veřeje osudu
dálka zvnitřňuje netušenou blízkost
TRÁMY OSUDU
Trámy osudu
posměšně ční nad hlavou
praskají zpuchřelé
zaprášené staletími
Mění se v třísku pod nehtem
vrzání soukolí sudby
rve uši namáhá oči
Běsi ožívají
převalí se přes srdce
vlny osudu
dusíš se padáš na dno
propadáš na okamžik děsu
že paprsek světla už se neobjeví
A srdce skřípnuté
ve veřejích
sotva popadá dech
v podivném maratonu
SÓKRATÉS
Řekové vypravují loď na Délos
Apollonův kněz ověnčí záď
je den před soudem
se Sókratem
obec v čase svátku má být čistá
nikdo nemá být z moci obce usmrcen
Sókratés právě píše verše
jak mu bylo vnuknuto ve spánku
svěřuje přátelům
že chtěl upokojit své svědomí
složením básní být poslušen snu
jakéhosi Oneirova poselství
Utěšuje své nejbližší a tvrdí:
Filosof je pln naděje
že se mu až zemře
na onom světě dostane
největšího dobra
|
