na další stranu
Oldřich Damborský
PÁLAVA
Plane slunce letní
Tobě se zpovídám Pane
láska je černá růže i bílý leknín
Pane lesa bože hor
má duše se vznáší i klesá
někdy až tam za obzor
Pálava mých přání
hora snů i příslibů
a nečekám vůbec pokání
Možná jen tebe moje milá
horo z lásky a rozvalin
vstoupíš do mých kruhů ta síla
Vzepneme se po tisící
smíření je plástev medu na šťovíku
spolu můžeme obilí něhy síci
(S tebou jsem ztratil všechnu pýchu...)
MONOLOG ZRAZENÉHO
Obrnil jsem se
skepsí
a slabost nedávám najevo
táhnu nocí se psy
a mé srdce je válečné
Sarajevo
Nevykládejte mi
o lásce bezbřehé
zbyla mi jen
ohryzaná kost
možná jednou
začnu jiným příběhem
zatím neprosím
o milost
PŘEDSTAV SI NORMÁLNĚ (VOLNĚ PODLE J. LENNONA)
Představ si věrohodně
plachty sněhobílých mraků
pod nimi bankéř havran ve fraku
jak rozdává všem co jsou na dně
o vánocích bílé diamant vloček
Představ si nesmlouvavě
že všichni bratry jsou
a spolu všechnu tíhu světa
na ramenou unesou a mají slunce v hlavě
vždyť k tomu chybí jen krůček
Představ si možná naivně
že jsou na tebe všichni milí a féroví
a jen samé květy dobra kvetou ve větvoví
staré lípy života a když jsi na dně
podanou rukou slov ti přátelé odpoví
Představ si možná idealisticky
že jsi stále ten veselý a rázný muž
s hlavou plnou ideálů a dobro ti říká:
Jen mně služ! A k nebi vyletíš
ze zlaté zbytečných povinností klícky
Představ si romanticky
černý les smutku a bílou pláň smíchu
jak po ní jdeš jako tulák co ztratil pýchu
milenci se k sobě vracejí vždycky
když nemohou najít lásku beze slov v tichu
Představ si beze všech skrupulí
malinové pole plné těch dobrot
pro každého a žádný marš pochod
kdy se zubatá k tobě přitulí
Představ si vše po čem toužíš bez ostychu...
CESTA
Zarosila se sklenička
zrána na zápraží
jako na fotkách Jana Sudka
z hnízda vylétla jiřička
jen pár zrnek bylo její gáží
a voda z louže co ji liják protkal
Sedím na zápraží a piju kávu
pod lavičkou pes rezavý
jenž už chodí co noha nohu mine
neptám se kdo lže a kdo je v právu
jako bych posté prožil déja - vu
toho rána a cesty harmonie
jež se v mé hlavě pomalu vine
LÉTU
Blond vlasy pšenice
se pohupují v letním vánku
za uchem peří zpěvavých ptáků
to ti Léto sluší nejvíce
Modré zářivé oči oblohy
převázaný zelený pás vinice
paprsků stuhou až vyjde denice
spadne ti mlha šatů pod nohy
Pak půjdeme spolu ruku v ruce
třebaže mé plechem obité srdce
málokoho si pustí k sobě
Budu obdivovat tvých říčních boků linii
a bojovat se životem v první linii
vzývat tebe v každé noční i denní době...
CHODNÍK KE KRAVÍM HORÁM
Padají ořechy
na chodník ke Kravím horám
nebe je bez střechy
kolem hvězd bílá kola
Bílé sklepy
s kresbami nade dveřmi
koštýř plný lásky je na střepy
jen Krajina mi řekla: Věř mi!
Ořechy se motají
pod botama
a já beru je potají
přede mnou vinic panoráma
|
