na další stranu
Oldřich Damborský
MEXICKÁ
Zavyl vítr desperád
slunce zahalilo sombrero mraků
rezavé ostruhy listí
si nasadil vinohrad
a popohnal bílou kobylu-
jiskřivou jinovatku
Zazvonily hrany
sedmi statečným měsícům,
co jedou až do jara,
vrány černovlasé panny
přivábila Panova flétna
mrznoucího mrholení
ta melodie prastará
Kalvera Měsíc
dostal ránu přímo do srdce
moře zatmění
jedou podzimní dny tušíc
že na konci padnou
mrazem znavení...
PODZIMNÍ
Zavyl vítr Bouřlivák
mraky plují nebe naznak
letní slunce jsem si ušetřil
do duše jež je někdy v bouři
A hrozny sládnou s časem
opojné jako tvůj mámivý úsměv
jde krajinou Podzim s dunivým hlasem
v myšlenkách ani jeden
slabosti záchvěv
do bledého slunce oči mhouřím
Ve vlasech máš korálky rosy
o žádnou milost tě neprosím,
vím že se jaro zase vrátí
VRABEC
Vrabec cvrliká
na klátícím se akátu
do toho hraje
Rachmaninovu kantátu
Jdu zasněženou plání
přemýšlím o lásce šalebné
plyšovým prstem ukazuje varování
že zakopala se na post palebné
Jdu zasněženou plání
přemýšlím o lásce podobojí
měl jsem její dlaň v mé dlani
a teď jdu sám v plné zbroji
OD LUNY DO LUNY
Od luny do luny
čekám na prachy
jsou potřeba i koruny
a ne svaté
zázraky
Od noci do svítání
jím vypasené sny
naštěstí jsi mou paní
tak něžnostmi si krátím
dny
Od východu do západu slunce
píši nerentabilní poezii
mám jí plná ústa i obě ruce
a tmu používám jako sametovou
draperii.
ZMRZLÉ ŠÍPKY
Ve stráni zmrzlé šípky
modrý sníh na střechách chalup
vítr hrá na dráty jako na skřipky
telegrafních stožárů vrzajících šalup
A bílá mořská pláň sněhu
klidnější než hlava heretiků
a přesto máš v dlaních něhu
když láska sáhla na kliku
Jdeme dát do krmelce chleba
stopy kolem malá čínská znamení
Setonova touha v nás pramení
že je i němým tvářím třeba
pomoci v tom zimním údělu
na nebi hvězdy podobny šrapnelům
PŮLNOČNÍ
Zakrákala vrána na dubu
pod zasněženou plání jde pár pobudů
nesou prý nějaké dary
zastaví je pak mladý i starý
Ten černý pořád vystrkuje bradu
ten první přišel až z Cařihradu
ten druhý stále něco mumlá pod vousy
snad modlitbičku utrousil
Jdou zasněženou plání
sleduje je jen pár očí laních
prý se jdou poklonit batolátku
co spí v jesličkách v kostele
jistě z nich budou dobří přátelé
a jeho úsměv bude podobný vánku
|
