na další stranu
Oldřich Damborský
MODLITBA
(Básníku Gary Snyderovi)
Bez konce řeky a hory jsou
buddhovi mniši schovaní v lesích
Atlanti nebeskou pláň unesou
slunce žluté obrázky na listí kreslí
V klášterech se modlí za hrst rýže
modlitební praporky větrem potrhané
nad Mount Everestem bouře kyše
vyslyš naši prosebnou mantru Pane
ať zdoláme strach v sobě samých
a mrazivý vítr je náš pravdivý přítel
na vrcholu uslyšíme nirvány smích
ať bezpečně sejdeme do nových jiter...
BEZ TEBE
Bez tebe jsem sníh na poušti
hořící tygr bez žlutých pruhů
jen do tmy tvé hříchy odpouštím
a ty se nedotýkáš mých kruhů
Bez tebe slovo ztratilo měkký čin
sůl bez solničky na nahém stolu
bez titulu cnostný šarm hraběnčin
jen samý jíl v zlatonosném dolu
Bez tebe jsem Bludný Holanďan
ve skleněném moři mrakodrapů
tak už natáhni ke mně svou dlaň
ať dokreslíme lásky slepou mapu
PŘEDSTAVIVOST
Nanesu špachtlí barvu optimismu
na šedé plátno dne
zanotuji bezeslovnou písničku
radosti
do notové linky elektrických drátů
vymodeluji si mými dotyky
tvou skleněnou sochu
v jejíchž dutých útrobách
poletuje kolibřík
něžností...
DUB
Někdy je svět nebývale krutý
ty uděláš jedinou chybičku
a už zášť nahazuje pruty
a chytá tvou duši na udičku
Někdy je svět malé panoptikum
Mefisto vystrkuje černou bradu
ale anděl ti dá bechera do toniku
závrati a přidá nevyzpytatelnou radu
Buď klidný jako srpnová noc
a silný jako ticho na Štědrý den
klidná síla neztratí nikdy moc
a ty budeš dubu solitéru podoben
MOUDROST ŽEN
Nechej si trable narůst jen po kolena
nikdy ne do srdce nebo do hlavy
říkala Zita Kabátová ta noblesní žena
jinak ti narostou do velikosti Pálavy
Na noc si neberu šperky ani jiné klenoty
jen se obleču do pár kapek Chanelu 5
to říkala Elizabeth Taylorová kápla do noty
všem sebevědomým ženám co dobývaly svět
Diamanty jsou věčné a nejvíce mi sluší
říkala Greta Garbo utajila i vajíčko na snídani
ty skrýváš jen pro mne své rty od moruší
říkáš Drž mě pevně kolem pasu žádné rozjímání...
CHTĚL BYCH...
...aby se spisovatel Čechov dožil nejméně sta let
jeho strýček Vána k nám dál bodře promlouval
Aby hrabě Dostojevský burlakům svobodu dal
a oni nemuseli táhnout lodě proti Volze dny běd
Aby Gogol nemusel kvůli církvi spálit svá díla
když falešným revizorům ukázal zrcadlo křivé
abych tě poznal v zástupu tisíce krásných dívek
a stovky polibky tě má ústa něžně pokropila
Aby Jeseninovi nezůstala po provaze temná rýha
dohnaný zádumčivostí a soudruhy k tomu činu
aby jedním máchnutí pozvedl pravdy širočinu
že pro všechny není stejně dostupná skýva chleba
Aby Majakovského neurazil na bulváru měšťák
ten co žije v každém režimu a sociální vrstvě
miláčku kéž by mi jazyk zbělel a náhle zplaněl
kdybych na tebe nevsadil už ani trnový měďák
TICHO VELKÉHO VOZU
Modrý sníh pod ocelovým nebem
krákající vrány na železném plotě
kéž je láska pro mně denním chlebem
proti mrazivé zášťi závisti a jiné slotě
Po vrabcích z túje jen prachový sníh
snáší se na vymrzlý a nahý vinohrad
jsi mé slunce když slyším tvůj smích
já na tvé horké kůži zkouším prstoklad
Zkouším jen bílé klapky tvého těla
černé ať zkouší havrani ve svém blues
máš oči dračí a bílá křídla Archanděla
všechna má slova odvezl Velký vůz...
VOLÁNÍ JARA
Slyším v dálce kdesi
tam za tmavými lesy
tichou flétnu vábení
a vidím keltská znamení
Jdou šiky stébel
a za nimi božská Hoebe
co uhrane tě smaragdovýma
očima listí je ti chvíli zima
chvílemi horko zas
v ten jarní líbezný čas
Dýky osení směřují k nebi
za pár týdnů se stanou chleby
A láska ta svatá poběhlice
krášlí se květy bodláků
ze škarpy u silnice...
|
