literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

06.02.2026 - PTEJTE SE - ŽIVOT ODPOVÍ

Olga Nytrová mi píše: Vyšla mi také 33. kniha PTEJTE SE – ŽIVOT ODPOVÍ, spoluautor j... Více »

02.02.2026 - Jiří Růžička, hudební skladatel, varhaník, můj přítel, zemřel

V pondělí 2. února ráno ve stáří 85 let jej porazila choroba, které se nedá vzdorovat... Více »

SLOVO ÚVODEM

Divoké víno číslo 138 poctil svými obrázky kreslíř Miroslav Barták, jehož jak známo obdivuji od 60. let minulého století, kdy publikoval v tištěném Divokém víně. Kreslíř má precizní linku a dokonalou kompozici. Vtip v jeho obrázcích není zřetelný na první pohled. Kresby pocházejí z jeho knihy A teď už bez legrace, vydané nakladatelstvím Galén. Získat ji můžete, napíšete-li si na adresu objednavky@galen.cz.

Hvězdou mezi fotografy je Daniel Šperl, jenž má právo si za jméno připisovat Ph. D.. Daniel Šperl nezapomněl na negativy a na zvětšovák. Nevylil vývojku ani ustalovač. Jsem velmi hrdý, že mi Daniel Šperl poskytl své fotografie do Divokého vína. Připsal k nim i krátký text.

Básničky Karla Sýse z jeho „notýsků“ neúnavně přepisuje Karlova celoživotní přítelkyně Eva Frantinová. Rok od jeho smrti uplyne 29. července. Své 78. narozeniny přežil o tři dny. V Divokém víně publikuje od samých počátků. Eva Frantinová přidává své zážitky s Karlem v textu Vzpomínky na přeskáčku. Doplnila je fotografiemi míst, kam s Karlem chodívali. Tvorba Evy Frantinové je ovlivněna přátelstvím s Karlem Sýsem. Eva připomíná roční výročí Karlova úmrtí.

V Divokém víně 138 najdete samozřejmě i další básnické hvězdy – Jiřího Žáčka, Dušana Spáčila, Zoru Wildovou, Štěpána Votočka, Františku Vrbenskou a mnohé jiné autory. S kterými z nich budete naladěni na stejnou strunu, ponechávám na vašem vkusu.

Jiří Žáček poctil Divoké víno básničkou Prima kamarádka, jež vyjde v knížce Moře času vydané Nakladatelstvím Šulc – Švarc v příštím roce. Básničky Jiřího Žáčka doprovodí svými ilustracemi Josef Velčovský.

Z běžného složení Divokého vína se vymyká článek profesora Milana Nakonečného, mého vysokoškolského učitele psychologie a zároveň nejlepšího přítele. Jeho text je kritikou Edvarda Beneše pojmutou z řady pohledů. Doplňuje tak názory mnoha osobností na druhého československého prezidenta.

L.H.