literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

10.01.2025 - 272. děťátko v babyboxu je holčička Anna, druhá letošní, třetí českolipská

V pátek 10. ledna 18:29 minut vstoupila dvířky babyboxu do nového a snad lepšího živo... Více »

01.01.2025 - Ludvík Hess přeje hezký nový rok!

... Více »

01.01.2025 - Novoroční děťátko roku 2025 bylo odložené už 1. ledna do babyboxu na Libeňském zámečku

Je to holčička stará 14 dní a získala pořadové číslo 271. Byla odložena ve středu 1. ... Více »

29.12.2024 - Letošní vánoční děťátko je holčička, nese číslo 270 a jméno Bára Hrubá dostala po předsedkyni spolku Dobrý skutek z Plzně

Letošní vánoční děťátko je holčička, nese číslo 270 a jméno Bára Hrubá dostala po pře... Více »

SLOVO ÚVODEM

Hvězdou www.divokevino.cz 132 je nesporně Daniel Šperl https://danielsperl.wixsite.com/danielsperl. Od svých počátků bylo Divoké víno literárním časopisem v polovině 60. let minulého století, kdy se zdaleka tolik nefotografovalo, jednak jsme se cítili být básníky. Kdyby bylo na mně, pochlubil bych se sám svojí tvorbou fotografickou. Pravdou zůstává, že nepíšu ani nefotografuju. Důkazem toho, že Daniel Šperl je hvězdou, je jistě i Ph.D., jež získal za jméno.

Daniel Šperl je věrný při fotografování použití negativu. Ptal jsem se Daniela, zda fotky z filmu mají vyšší kvalitu: "Nikoli, mám to tak rád," vysvětlil mi. Druhým výtvarníkem v Divokém víně je Miroslav Barták, jenž poctil Divoké víno svými kresbami z knížky A teď už bez legrace vydané nakladatelstvím Galén. Knížku můžete objednat na mailové adrese objednavky@galen.cz nebo ji koupit v knihkupectví v Lipové ulici 471 v Praze 2. Miroslav Barták publikoval své kresby v tištěných číslech časopisu Divoké víno v 60. letech minulého století.. Děkuju Miroslavu Bartákovi a Danielu Šperlovi.

Následuje seznam jmen literárních tvůrců, na něž upozorňuju vždy a jichž si velice vážím: Eva Frantinová, Jiří Žáček, Karel Sýs, Oldřich Damborský, Dušan Spáčil, Štěpán Votoček.


Michal Černík - odešel za svou hvězdou
Naše generace se ocitla nikoli svojí zásluhou mezi dvěma mlýnskými kameny – mezi dogmatiky, kteří neústupně lpěli na svých dávno prošlých výsadách, a mezi netrpělivci, co už netrpělivě čekali, až se dostanou na výsluní.
Byli jsme spřízněni volbou za přispění náhody.
Naše generace musela zprvu bojovat o vstup do literatury a poté zas proti řízenému zániku.
Já osobně jsem byl zprvu jaksi z obliga. Hájil mne písecký krajan Josef Rybák – zejména před Jiřím Taufrem – že prý píšu jen „o ženskejch“, zatímco ostatní členové generace byli prý politicky průbojnější.
Nebyla to docela pravda, zejména poté, co nás společenská situace doslova vyvrhla do víru maelstromu měnící se a tedy krajně rozbouřené doby.
Každý z nás si užil své. Jaroslav Čejka kvůli své politické funkci na ÚV KSČ. Já coby šéfredaktor Kmene. Jaromír Pelc statečně oslyšel nemravné návrhy včerejších, náhle procitnuvších svazáků.
Nejsilnějšímu příboji nadržených čekatelů byl však vystaven Michal Černík coby předseda spisovatelského svazu. Splnila se předpověď Vítězslava Nezvala: „Na velkých básnících rádi štípají dříví hlavně špatní básníci, kteří nenávidí poezii proto, že jim samotným nevydala plod."
Bouře však ustanou, ale poezie zůstává.
Nyní se opět zmenšilo naše Bratrstvo krkavčí pracky. Tak naši generaci nazvala jedna z hyen, co čenichají, do koho by se již mohli beztrestně zakousnout.
Michal Černík v naší generaci představoval básníka, který jde neúchylně vlastní cestou. Někdy i ti nejodvážnější obracejí kabát podšívkou navrch, Michal však zůstal věrný své víře. Snad nebude znít nepatřičně, když řeknu, že Michal byl v pravém slov smyslu zbožný. Ale svým způsobem zbožný – to samozřejmě neznamená pobožný!
Nemohu mluvit za druhé, ale já jsem mu jeho víru trochu záviděl. Jsem pokřtěný nejen Karel, ale navíc Rudolf Aleš. Chodil jsem i na nepovinné náboženství a s babičkou na májovou a spolu s ní uplácel svatého Tadeáška a svatého Antoníčka. A dnes se vroucně modlím za své zdraví, ale také jsem často přemýšlel o židovské polovině rodiny.
Náš drahý Michal však šel až do konce za svou hvězdou a já mu přeju, aby jako jeden z největších českých básníků od nynějška seděl po pravici boží! A vydával tam bez překážek knihy, jednu krásnější než druhou.
Do puntíku totiž splnil Nezvalův příkaz: „Smyslem života toho, kdo se dal cele do služeb umění, je vědomá povinnost setrvat za všech okolností tam, kde ho vyvrhla jeho touha!“
KAREL SÝS
Sbohem, Michale!

L. H.