literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Jirka Žáček mi píše o večeru k poctě Karla Sýse

Dobrá zpráva! Pokračuj, ať si spolu ještě zajdeme na Nebozízek, tentokrát už bez Karla. Dnes večer jsem se účastnil večera k poctě Karla S. ve Slovenském domě, bylo to fajn, smečka tajných milenek a pár kamarádů. Každý vzpomínal na Divoké víno, musel jsi mít škytavku! JŽ

Dušan Spáčil mi píše o večeru Karla Sýse

Básnické skopičiny
Na večeru věnovaném Karlu Sýsovi, který se konal ve Slovenském domě v Praze, jsme si připomněli, že básník, který dokáže jako K. S. zůstat rebelem, neumírá. Na snímku o tom hovoří Vladimír Skalský, na pódiu sedí (zleva) Jiří Žáček, za ním se skrývá Eva Frantinová. Dále je tam Lubomír Brožek, Jaroslav Čejka, Milan Blahynka a moje maličkost. Bylo to zajímavé povídání. Nejzábavnější částí byly Jirkovy a Jardovy vzpomínky na Karlovy skopičiny a taky ukázka z chystané knížky o životě s K. S., kterou nám přečetla Eva Frantinová. Její maminka k tomu zahrála na klavír pár melodií, které měl Sýs rád. (Maminka je stále velmi vitální - vypadají se šarmantní Evou jako dvě sestry.) Podobně energicky a duchaplně působil i nestor literární kritiky Milan Blahynka. Dozvěděli jsme se od něj mimo jiné i to, že se s K. S. seznámili při krádeži (květin).
DUŠAN SPÁČIL

Vzpomínka na Karla Sýse

Vladimír Stibor zve na křest básnického almanachu

267. děťátko je klučík Štěpán, odložený do babyboxu v Nemocnci Hranice

V neděli 18. srpna 2024 v 7:59 se rozezněl signál hlásící odložení děťátka.V babyboxu byl chlapeček zcela nahý, jen zběžně umytý. Podle lékařky se narodil dnes v noci. Klučík váží 3780 gramů a je na pohled zcela zdravý. Jméno Štěpán jsem mu dal na počest svého přítele, básníka a spisovatele MUDr. Štěpána Votočka, ředitele Nemocnice Slaný. Doktor Votoček se stará i o mé zdraví.
Malý Štěpán je sedmé letošní děťátko v babyboxu a skóre kluci versus holčičky upravil na 121 : 146.
Prosím šéfa marketingu České mincovny Jaroslava Černého, aby vyrazil zlatý novorozenecký dukát s číslem 267. Česká mincovna tradičně obdarovává děťátka odložená do babyboxu zlatou mincí.
Ať žije Štěpán z Hranic! Ať žije Štěpán Votoček z Nemocnice Slaný!
Babydědek Lu

Jiří Andrle zve na výstavu

Neuvěřitelné stává se skutkem! Zdravím a srdečně zvu... Potrvá do konce roku! Ale nejlepší to bude 12.září...Setkání, občerstvení, živá hudba...

Jiří Žáček o pohřbu Karla Sýse

Ve strašnickém krematoriu se sešli přátelé Karla Sýse, aby se rozloučili se svým básníkem, a bylo jich tolik, že se do Malé obřadní síně málem nevešli. Karle, sbohem. Teď už se s tebou budeme potkávat jen na stránkách tvých básnických knížek.
Jiří Žáček

Dušan Spáčil o Karlu Sýsovi

Karel Sýs se mi jevil především jako básník se snad nejbohatší fantazií. Kdysi před ním v tomto směru smekl i Seifert. Psal ale i skvělé knížky v oboru literatury faktu - a byl léta obětavým šéfredaktorem Kmene a LUKu, které šířily po léta nejen básnické slovo. A prozradím - taky byl svobodný zednář, který mi kdysi nabízel, zda se nechci stát členem lože. Nechtěl jsem - ale měl jsem ho rád. I toho zednáře a bolševika v něm. A fakt jsem si ho vážil, protože on byl autentický poeta, žádný intelektuální snob, který náhodou taky píše verše. A vážil jsem si ho i proto, že se nikdy nevzdal svého přesvědčení. (Které nesdílím a považuji ho dnes za anachronické a škodlivé). Ale Karel byl takovým posledním mohykánem dinosauřího druhu levicový intelektuál komunistického typu. Tuším, že vůbec nemusel být tak zatvrzelý. A taky, že kdyby takový nebyl, stal by se mnohem slavnějším. Nejspíš i ve světě. Ale on prostě nebyl převlékač kabátu. Byl poctivý člověk.

Karlu Sýsovi

Vždycky to tak bylo.
Básníci,
zakázané zahrady,
do nichž se vchází hlavním vchodem.
Pak moruše,
vypálený akátový háj,
na konci ranveje větrné světlo,
třináctá komnata
a všude kolem ztichlý dav,
co nevěří tichu ani svým očím.
Na loď
mířící k obzoru
nastoupí bílé slunce.

Vladimír Stibor

Zemřel Karel Sýs

Poslední červencový budíček
Ještě přede deseti dny se rozezněl můj mobil a znělo z něho Kájovo obvyklé: budíček! Několik desítek let. Po zazvonění začal můj den - vždy a všude nadějný - a bylo proč. Psát, jít spolu na Výtoni na přívoz, v Kostelci nad Orlicí pěšinou spěchat ke studánce, kde jsme si "házeli" nápady a psali je do notýsků na slovíčka, jít k řece Orlici nebo až k lípám u Doudleb, kde mi často vyprávěl o svém dětství a babičce, která z něj udělala básníka. Nebo do Seykorova parku: "tady na tomhle místě jsem psal Kapsu..." Žili a viděli jsme spolu zázraky a často mluvili o tom "co bude potom". V těch chvílích Karel jednou řekl: "a nejhorší je, že se to brzo dozvíme". V jeho poslední den jsem byla s ním a byla jsem poslední, kdo ho držel za ruku, zemřel dvacet minut po mém odchodu. Smutek si nepřál: "chtěl bych, aby mi nakonec hráli něco veselého, třeba předehru z Lazebníka..."
Odešel velký český básník a člověk. V pondělí 29. července.
Eva Frantinová.

Karel Sýs 1946 - 2024

Dnes mi volala paní Sýsová, že Karel Sýs v nemocnici zemřel na leukémii. Dej mu Pánbůh klid a mír.
Jiří Žáček

265. děťátko v babyboxu na radnici Prahy 8 – na Libeňském zámečku!

V úterý 25. června v 16:00 přijal do své klimatizované náruče libeňský babybox již třetí děťátko. Bylo zabalené v hadříku či plence s obrázky kočiček. Než jsem ale obrázek stačil na displeji svého telefonu otevřít, volal mi starosta MČ Prahy Ondřej Gros, který mě informoval, že děťátko je holčička, je čerstvě narozená a na první pohled zcela zdravá. Holčičku z babyboxu vyzvedla místostarostka Prahy 8 Vladimíra Ludková.
Ve chvíli, kdy byla holčička v babyboxu nalezena, se o mne starala nejvlídnější a nejmilejší sestřička z MOJIP FN Královské Vinohrady Jiřina, a tak jméno pro holčičku bylo jasné. Zasvěcení také ví, že moje první děvče, s kterou jsem chodil právě na Gymnázium U Libeňského zámku, naproti kterému je babybox umístěn, byla také Jiřina. Tak do sebe zase jednou všechno hezky zapadlo.
Jiřina je pátým letošním děťátkem a skóre holky versus kluci zvýšila na 146:119. Píšu marketingovému manažerovi České mincovny Jaroslavu Černému, aby malé Jiřince nechal vyrazit tradiční novorozenecký dukát, kterým Česká mincovna všechny děti odložené do babyboxu obdarovává! Děkuju, milý Jaroslave!
Ať žije malá Jiřinka z Libně! Ať žije sestřička Jiřinka z Vinohradské nemocnice! Ať žije Jiřina, moje první děvče!
Babydědek Lu

Píše mi Václav Bárta!

Připravili jsme s dětmi ve Zlíně projekt "Děti pomáhají zvířatům." Nabízíme krásné knížky pro malé čtenáře (Zvířátka ze zoo, Knížka o psech, Knížka o kočkách, Knížka o mořských zvířátkách- brzy Knížka o motýlech, Knížka o opicích a další) z produkce nakladatelství Grada. Z každé prodané knížky jsme předali útulku ve Zlíně 50 korun, celkem za tři měsíce víc než 35.000 korun. Chceme projekt rozšířit do dalích obcí, měst a škol. Pomohli byste dětem i zvířatům bez domova, kdybyste se k našemu projektu chtěli připojit. Díky.
Vašek Bárta st.

donio.cz/pribeh/21229/>

 

Michal Černík - odešel za svou hvězdou

Naše generace se ocitla nikoli svojí zásluhou mezi dvěma mlýnskými kameny – mezi dogmatiky, kteří neústupně lpěli na svých dávno prošlých výsadách, a mezi netrpělivci, co už netrpělivě čekali, až se dostanou na výsluní.
Byli jsme spřízněni volbou za přispění náhody.
Naše generace musela zprvu bojovat o vstup do literatury a poté zas proti řízenému zániku.
Já osobně jsem byl zprvu jaksi z obliga,. Hájil mne písecký krajan Josef Rybák – zejména před Jiřím Taufrem – že prý píšu jen „o ženskejch“, zatímco ostatní členové generace byli prý politicky průbojnější.
Nebyla to docela pravda, zejména poté, co nás společenská situace doslova vyvrhla do víru maelstromu měnící se a tedy krajně rozbouřené doby.
Každý z nás si užil své. Jaroslav Čejka kvůli své politické funkci na ÚV KSČ. Já coby šéfredaktor Kmene. Jaromír Pelc statečně oslyšel nemravné návrhy včerejších, náhle procitnuvších svazáků.
Nejsilnějšímu příboji nadržených čekatelů byl však vystaven Michal Černík coby předseda spisovatelského svazu. Splnila se předpověď Vítězslava Nezvala: „Na velkých básnících rádi štípají dříví hlavně špatní básníci, kteří nenávidí poezii proto, že jim samotným nevydala plod.“
Bouře však ustanou, ale poezie zůstává.
Nyní se opět se zmenšilo naše Bratrstvo krkavčí pracky. Tak naši generaci nazvala jedna z hyen, co čenichají, do koho by se již mohli beztrestně zakousnout.
Michal Černík v naší generaci představoval básníka, který jde neúchylně vlastní cestou. Někdy i ti nejodvážnější obracejí kabát podšívkou navrch, Michal však zůstal věrný své víře. Snad nebude znít nepatřičně, když řeknu, že Michal byl v pravém slov smyslu zbožný. Ale svým způsobem zbožný – to samozřejmě neznamená pobožný!
Nemohu mluvit za druhé, ale já jsem mu jeho víru trochu záviděl. Jsem pokřtěný nejen Karel, ale navíc Rudolf Aleš. Chodil jsem i na nepovinné náboženství a s babičkou na májovou a spolu s ní uplácel svatého Tadeáška a svatého Antoníčka. A dnes se vroucně modlím za své zdraví, ale také jsem často přemýšlel o židovské polovině rodiny.
Náš drahý Michal však šel až do konce za svou hvězdou a já mu přeju, aby jako jeden z největších českých básníků od nynějška seděl po pravici boží! A vydával tam bez překážek knihy, jednu krásnější než druhou.
Do puntíku totiž splnil Nezvalův příkaz: „Smyslem života toho, kdo se dal cele do služeb umění, je vědomá povinnost setrvat za všech okolností tam, kde ho vyvrhla jeho touha!“
KAREL SÝS

 

264. děťátko se jmenuje Klaudie a bylo odloženo do babyboxu ve Svitavské nemocnici!

V pondělí 27. května v 3:03 mi mobil ohlásil, že ve Svitavské nemocnici našli zdravotníci v babyboxu holčičku. Byla zabalená do červené peřinky. Za chvíli už jsem mluvil s primářkou Ludmilou Pospíšilovou, která mě ujistila, že děťátko je donošené a jeví se být v pořádku. Váží 3 210 g a měří 50 cm. Pupečník neměla ošetřený a byla narozená před krátkou chvílí.
Ve Svitavské nemocnici jsme babybox otvírali přesně před deseti lety a je to jejich první děťátko.
Děťátko jsem pojmenoval Klaudie, protože je to jméno jedné z holčiček Ing. Zuzany Isabelly Tornikidis, ředitelky Nadace AGROFERT. Nadace AGROFERT je naším pravidelným dárcem v sobotu 1. června bude hlavním dárcem nového babyboxu v Kroměřížské nemocnici.
Prosím Jaroslava Černého, šéfa marketingu České mincovny, aby nechal vyrazit zlatý novorozenecký dukát, kterým Česká mincovna tradičně obdarovává všechny děti nalezené v babyboxech.
Ať žije Klaudie, která navýšila počet odložených holčiček na 145, zatímco chlapečků je 119.

Babydědek Lu

Zlatý novorozenecký dukát od České mincovny!

 

Jan Nedoma křtí svoji další knížku Zakutálené vejce!

Těším se, milý Jene, že se po dlouhé době zasměju. Tvůj L. H.

Kliknutím zvětšíš!

 

Dušan Spáčil zve!

 

Bůh měl už jiné plány

Umřel Lojza Marhoul. Skvělý básník, nejpozitivnější osobnost, kterou jsem znal. Kamarád. Vypadalo to s ním špatně už dlouho, asi před dvěma roky dokázal svou nemoc ale obdivuhodně překonat. Tehdy mu doktoři dávali asi čtrnáct dnů, ale on tu kmotřičku tehdy ještě přelstil. Vrátil se do života, udělali jsme spolu asi deset večerů poezie v klubu Dzomsa. Lojzovy moudré a laskavé básně byly vždycky jejich vyvrcholením. Básně průzračné jako čistá voda, ale sládnoucí na jazyku jako dobré víno, které měl rád. Připili jsme si s ním ještě loni na podzim. Už tehdy jsem tušil, že je to naposled, ale doufal jsem, že ještě pánaboha, s kterým v básních tak přátelsky rozšafně rozmlouval, přemluví. Bohužel už měl s ním jiné plány. R.I.P. Lojzo, bylo mi ctí.
P.S...Lojzovi bylo nedožitých třiasedmdesát, tento svět opustil 10. května.
Dušan Spáčil

 

263. děťátko odložené ve znojemském babyboxu jsem pojmenoval Eva Němcová!

V neděli 28. 4. 2024 v 5:55 jsem otevřel zvonící mobil. Poslal mi fotografii děťátka odloženého v babyboxu Nemocnice Znojmo. Děťátko bylo oblečené nalehko - v bílé halence a modrých kalhotkách.
Velmi vlídný primář Petr Bloudíček mi sdělil, že je to holčička vážící 2 880 g a měřící 48 cm. Byla mírně podchlazená, měla teplotu 35,9° C, a tak jí uložili do inkubátoru. "Narodila se před několika hodinami, pupečník má zavázaný gumovou tkaničkou," upřesnil mi primář Bloudíček údaje o nalezené holčičce.
Požádal jsem pana primáře, aby holčičku pojmenovali Eva Němcová.Vysvětlil jsem mu, že je to jméno osmdesátileté dámy, která odkázala Babyboxu
velkou část svého majetku. Ing. Eva Němcová zemřela za tragických okolností 15. 7. 2023 v Brně. Čest její památce.
Malá Eva je třetím letošním děťátkem z babyboxu, druhým v Nemocnici Znojmo. Skóre holčičky vs. klučíci upravila na 144:119 ve prospěch holčiček.
Prosím Jaroslava Černého, marketingového ředitele České mincovny, aby připravil zlatý novorozenecký dukát, jímž Česká mincovna tradičně obdarovává všechna děťátka odložená do babyboxu.
Ať žije malá Eva Němcová a svým jménem připomíná šlechetnou Ing. Evu Němcovou z Brna!
Babydědek Lu

Poslechněte si co říkají děti z babyboxů, které žijí díky Vaší šlechetnosti !!!

Sedmidílný seriál Radiožurnálu je o babyboxových dětech Johanně (7 let), Vítkovi (3 roky), Anežce (14), Janě (6) a Dominice (13). Všichni žijí u adoptivních rodičů, kteří jim o vyhřívaných bedýnkách vyprávějí pres pohádkové příběhy odmala. Reálné informace pak nové mámy a tátové přidávají postupně.

Seriál běží tento týden vždy v 8:50 v pětiminutové verzi a pak v delší dvacetiminutové podobě v 19.00. Sedmý díl je se zakladatelem babyboxů Ludvíkem Hessem. Vše je možné poslechnout i na webu Radiožurnálu: radiozurnal.rozhlas.cz/pribehy-babyboxu-jak-se-odlozenym-detem-dari-v-novych-rodinach-9213577
Seriál Veroniky Hlaváčové