na další stranu
Leopold Němec
BABÍ LOM
Nedaleko Lelekovic
sedí kopec jako hrom,
samý kámen, vzrostlé buky,
tu a tam i jiný strom.
Vztyčený prst rozhledny,
rozkročený pevně,
nikam nejde, rozhlíží se,
do všech směrů stejně.
Pan učitel s něhou říká,
milé děti, tak to je on.
Krásný kopec s rozhlednou
jmenují se Babí lom.
SEN
Silnější než svět je láska čistá,
zlá kulka míří mi do srdce.
Osud mi oprátku chystá,
láska padla mi do srdce.
Když slova tvá mě hlavu popletla
a v srdci mi láska rozkvetla,
zdál se mi sen,
v němž líbal jsem tě okouzlen.
V něm chytře mi stromy šeptaly:
„Jen líbej, jen líbej. Navždy ji mít nebudeš."
A znovu a znovu tiše šeptaly:
„Jen líbej, jen líbej. Již brzy ji pozbudeš."
Já líbal jak ďáblem posedlý.
Celou noc. Až do sedmi.
V tom zlomyslný budík zazvonil
a já láskou opilý se probudil.
HRANIČNÍ PÁSMO
Den právě skončil, třetinka noci je již ta tam.
Ložnice, místo kde usínám,
s oknem pro kužel světla z měsíce,
jako nestřežená panelová klec.
Hluboký výdech, lampu zhasínám.
Spánek seopět asi zdržel v metru.
Vlevo v bok! Vpravo v bok!
Nejde to. Lehnu si na záda.
U hlavy budík. Tik-tak, tik-tak.
Ruce za hlavou, v hlavě myšlenky.
Jak to jen říct. Jak.
Na kluky z vojny vzpomínám.
Hluboký vzdych.Páni, to byla paráda.
Já, Vavřinec a čahoun Zich.
Skrčit a natáhnout, a zase na bok.
Rozsvítím lampu a čmárám si na blok.
Myšlenku, prostor, mozek i ducha,
všechny je uspat, jó to jde z tuha.
Verše se nehrnou, světýlko zhasínám.
Měsíc svou baterkou svítí mi do očí,
já se však nezlobím.
Do říše snů oknem se vytratím.
Zpátky se vracím, když začíná den.
Vojenské povely nebyly jen sen.
I Měsíc musel na vojněbýt.
Jinak bychvečer co večer
v hraničním pásmu nemohlsnít.
NALÉHAVÉ OTÁZKY
Ženské nohy
jsou jako dvě
nezodpovězené otázky.
Dvě ženské nohy
jsou tak naléhavé otázky,
že leckdy si vystřihnu
i jejich obrázky.
Na značky. Pozor. Teď.
Na konci dostaneš odpověď.
BÁSNÍK EL DORADO
Chudý leč pyšný básník El Dorado,
sotva kdy míval na růžíchustláno.
Před sebou méně jak života půl,
snad proto muv hlavě ráno hučelo,
jak v pařezu vosí úl.
Dlouhý, ryšavý, bujně střapatý vlas,
v koutku úst kubánské cigáro.
Domů se nikdy nevracel včas.
Jsem miláček žen,
mněl v očích vepsáno.
V náruči žen sliboval šperky, slávu,
i duši prý by dal. Nedal však téměř nic.
Jenz veršů umně pavučinu splétal,
aby vzpomínkyna prchlivou rozkoš
v kapličce lásky zanechal.
|
