na další stranu
Leopold F. Němec
Vážený pane Hessi.
Divoké víno 67 jsem právě dočetl, byť tentokrát ne na jeden zátah jako obvykle, ale s přestávkami. Na svou omluvu uvádím, že přestávky byly vynucené neodkladnými okolnostmi různého druhu. Namátkou uvádím místní referendum, porcování důchodu a náhlou nevolnost. V žádném případě nebylo důvodem nechutenství pokračovat v započaté četbě Divokého vína 67. A to i přesto, že zrovna 19. září jsem v Brně ochutnával první letošní burčák.
S četbou jsem tedy u konce. Zde, opět na posledním místě jako téměř vždy, Jiří Žáček. To by jeden nevěřil, jak abecední pořadí dokáže zamíchat s pořadím. Úplně mne dojalo, jak jeho příspěvek začíná krásným ohlédnutím - Moje erotická kariéra – a končí krásným sonetem, v němž vyslovuje naději:
řimbabové v říji hýří
a lid se koří hoře Říp,
kde z přísné pravdy zbude kouř a chmýří,
a přesto věříš: Bude líp
V tom je to souznění, v tom je ta telepatie mezi básníkem a čtenářem. Víte, my jsme totiž (on básník a já čtenář) vrstevníci. To pan Žáček samozřejmě na rozdíl ode mne neví. Je to docela prča. Snad ani nemusím říkat, že patří mezi mé oblíbené autory.
Nicméně (to slovo přímo nesnáším), vrátím se na začátek k Vašemu úvodnímu slovu. V něm jste prozradil, o čem na důchod sníte …nemusel bych doplňovat interpunkci při korekturách textů, …
V té souvislosti mám nejistotu, jestli je to nutné. Napadlo mne to u mnohých textů s pochvalnými komentáři. Příklad za všechny od Ivana Wernische.
Delší výpravná báseň
Začala voláním do hloubi domu,
Kufry se hromadily pod schodištěm,
Květina vyklouzla z klopy
Žena se vrátila pro krabici s kloboukem
Následovaly sloky, z nichž si pamatuji
Svět do večera zchátral
Dům se vyprázdnil a z dítěte byl stařec
Verše se prodlužovaly
Tu a tam zazněl rým
Pes vychlemtal vodu z misky a zase odběh
Ještě mne napadlo, zda Divoké víno 68 nebude nějakou reminiscencí na šedesátý osmý. Kolik že nám to tenkrát bylo? Ale to poznám v listopadu, a pak už jen těch pět čísel do padesátky. Tak držím palce.
Srdečně zdraví
Leopold F. Němec
P. S. A jedna ode mne. Snad se neurazíte.
Cestu lemovanou strachem z poznání
v aleji zakázaného ovoce
se starou láskou v navigaci
bloudění hned tak neustane
pár slov a polibek
každou chvíli situaci mění
jak hlášení o zpoždění vlaku
teprve srážka lokomotiv v protisměru
jednokolejný stereotyp dráhy
jednomu ze dvou cestujících
na košili vykouzlí
pomeranče z kapek štěstí
oranžové šťávy
|
