na další stranu
Leopold F. Němec
PALÁCOVÁ REVOLUCE
Až budu silnější než ty
což se mi zatím nedaří
potom nebudeme ty a já
ale já a ona
a ty - zničehonic třetí
nade mnou ztratíš moc
ani jistotu mít nebudeš
jestli končí den
nebo začala dlouhá noc
U KOUPADEL
Farská ovocná zahrada
třikrát obklíčená
zdí pískovcových kvádrů
kolem ní chodí farníci
jedni v nóbl oblecích
druzí z darovaných hadrů
vysoká oprýskaná zeď
jižnímu konci zahrady
vytváří věčný stín
je zde zvláštní ticho
kde necháš doznít bolest
radost nebo splín
jen občas zpoza té stínící zdi
slyšet je šelest a smích
z úzkých tlumených arkád
židovské parní lázně
zaznívá němčina a jidiš
a celá ta směsice z koupadel
přelézá do farské zahrady
ty hříšník
i děkan sedící v altánku
v představáchnahou Židovku vidíš
jak noří mladé tělo
do vany s vodou vonící po aloe
s trochou heřmánku
svůj hřích i bolest Sára očistí
studenou vodou v mikvi
my ostatní v dozadu plynoucím čase
pod pokličkou skrýváme svědomí
jak vodník dušičky ve džbánku
až jsme si na to i zvykli
KONEČNĚ!
Já
seskupený jedinec jiného smyšlení
tedy disent
přesněji řečeno současný disent
s možností mít vlastní blog
a svobodně psát v nekonečném virtuálním oceánu
do vln jehož rozmarní uživatelé
smývají špínu svého obludně zduřelého ega
a kvaltem proměňují ho ve stoku
svobodu již nechci
nevědouce kam a s kým veslovat
A aj
náhle vynořuje se
zas jeden smysluplný ostrov
zřejmě lehátko plovoucí v oné stoce
aby čtenářstva indolenci
probudil úderným heslem "žádná parta bez imigranta“
jako projev roztomile scvrklého já
jako kdysi
dětský oddíl Timur a jeho parta
ZACHRAŇTE GHETTO
Je pozdní večer,
sám stojím na terase,
v kraťasech,
a zima je jak prase.
Mé uši bloudí k letňáku,
kde jakoby někdo mečel.
Jim Čert má lidi na háku.
Kurňa. Že sem tam nešel.
Festival pořádá pražský Unijazz.
Z kotliny české jsou tu všichni.
Anarchista s bubínkem
i jeho zfetovaný pes.
A slyším pískot, tleskot, smích.
Kruci to je zima.
Tekutý svetr, retko, hřích.
Ráno kocovina.
Nu což,
i tak je život prima.
ODPŮRCE
Proč ten stařec,
místo aby se opaloval, či pozoroval brouky,
do svahu pod římsu chalupy,
tahá dvoukolák naložený chrastím.
Přece musí vědět - starý už je na to dost,
že zima bude stejně dlouhá,
jako všechny před tím.
i sněhu - zde v horách - bude zase spousta.
Co je to ksakru za chlapa.
Přece musí vědět, že jako vybřežená řeka
sama do koryta opět se vrátí,
tak i jaro vrátí se do strání i klukům do kalhot.
A přec ten umanutý horal
zas pošetile chystá kopu dřeva,
aby teplem z komína zimu vystrašil,
jak to již mnohokráte zkoušel.
Ten pošetilý, šlachovitý nezmar doufá,
že v kamnech když trochu pinčí zapálí,
do hor i k němu do chalupy
Vesna po čuchu se vrátí.
Měl by prodat svůj modrý dvoukolák
a chalupu taky.
Vždyť nemá žádnou šanci,
dědek jeden pitomé.
UKECANÁ
Pět básní jsem dosud napsal
a nejmíň tolikrát jsem ti to řek.
Ty o mně přesto všude trousíš,
že nemám talent ani propisku
abych ti vypsal šek.
Až básně mi vezmou do tisku,
za tvoji lásku zaplatím.
To si piš.
TANEČNÍK
Kroužil po parketu jak policejní vrtulník,
než zakotvil u našeho stolu.
Vstal jsem a ruce spustil proklatě nízko,
aby si všimnul, že jsem pistolník.
Nešlo ho zastřelit, stál u tebe tak blízko.
Žváro jsi típla o popelník
a odešli jste spolu.
|
