|
na další stranu
Leopold F. Němec
NEDOSLÝCHAVOST V POEZII ANEB POKUTOVÝ KOP.
Já a Lev Tupověrský jsme se poprvé potkali v literární čajovně „Skleněná louka“, kam občas chodím na štamprdli a na pokec s kamarády. Tupověrský je v našem kraji věru zvláštní jméno, ale zato se vznešenými předky. Do Brna pravidelně jezdíval na strojírenský veletrh. Zakoukal se a už tu zůstal. Zaměníte-li pořadí jména a příjmení, pochopíte, proč mu všichni říkají Tupolev. Hrabě Tupoměrský se tomu jen směje. Říká, že Tupolev je starý ruský šlechtický rod a o dost významnější než ten jejich.
Za úsměvné považuje i to, že je zaměstnán u dopravní policie, protože jeho bratrovi kvůli pití vzali řidičák.
Tupolev se stejně jako já zajímá o poezii. Zvláště o tu mladou. Básnířky vůbec hrají v jehoživotě důležitou roli.
V čajovně „Skleněná louka“, které ovšem nikdo neřekne jinak než „Na skleněnce“, se schází …………………………jak se čajovně říká, chodíme nejen kvůli poezii a dobrému čaji, ale i proto, že to patří k bontónu. Oba němnožko píšeme a tu a tam se necháme přemluvit k autorskému čtení. Tupolev měl dokonce samostatný pořad na ZŠ Sirotkova. Lev byl vypískán, když jakýsi geniální žák odhalil, že to nejsou verše Tupolevovy, ale verše Osipa Mandelštama.
Nedlouho poté mne na autorském čtení v mateřském centru také vypískali. To nás velmi sblížilo a vytvořili jsme avantgardní básnické duo. Říkáme si VAJO - Veršované a jiné oplzlosti.
Brzy nám došlo, že v konkurenci mladých básníků, kteří se neustále rodí a rodí, musíme v tvorbě trochu přitvrdit.
Pro inspiraci jsme začali chodit na fotbal, na tribunu, kde stávají ultras – tvrdé fanouškovské jádro. Řeknu vám, netušil jsem, kolik krásných slov mi zůstávalo utajeno. Koupili jsme si klubové šály, abychom s mladými fandy lépe splynuli. Povedlo se dokonale. Když se to po zápase u stadionu mlelo hlava nehlava, byli jsme tak splynutí, že jsme od policajtů dostali pěkně naloženo.
Tupolev na policajty křičel: „Neblbněte molodci, já jsem váš kolega.“
Ukázalo se, že to od něj byla pěkná pitomost.
„My ti dáme kolega, ty hajzle jeden.“ Bylo to asi smluvené heslo, protože policajti co mlátili mně, senaráz všichni vrhli na Tupoleva. Nakonec nás s několika dalšími nacpali do antona a odvezli na služebnu.
To bylo vítání a smíchu, když na policejní stanici poznali kolegu z dopravky. Skoro jsem jim ten krásný služební vztah záviděl. Zejména služební vztah nadstrážmistr Janečkové byl až sourozenecký a mlaskla nejedna hubička.
Dostali jsme pořádného flastra a zakázali nám vstup na stadion na tři utkání.
Uteklo to jako voda, a proti Baníku už jsem stál na svém místě. Utkání Zbrojovka-Baník bylo vyhodnoceno jako rizikové. Jako na potvoru, musel Tupolevdo služby a při utkání jsem si s ním nemohl připíjet. Já si na fotbal nosím v pleskačce slivovici a Tupolev fernet. Už jsme si na ten mix zvykli. Dnes místo Tupoleva vedle mne stál mladý kluk v pošťácké uniformě. Asi zdrhnul z hokny, protože měl brašnu plnou dopisů. Když nám dal Baník třetí gól, pošťákova flanděra vonící trnkama doletěla až k nohám pomezního. S Baníkem jsme prohráli a zbytek pleskačky jsem žalem dopil s mladým pošťákem, který zůstal na suchu. Sudího asi nikdo nepodmáznul, aby písknul penaltu.
„Už se ani nebudu v žádné hospodě stavovat a pojedu rovnou domů,“ říkal jsem si v duchu pro sebe. „Stejně budou mít Baníkovci ve všech hospodách navrch,“ utnul jsem myšlenky a sednul do auta. Nastartuju a slyším ťuky ťuk na okýnko. Za sklem na mne cenil zuby Tupolev v bílé čepici a v zelené reflexní vestě.
„Zaplatíš pokutový blok!“ huhňal přes sklo.
„Jasně že zaplatím, ale kdo ho odpíská a kdo ho bude kopat?“
„Nech si ty fórky. Tak zaplatíš ten blok, nebo ne?“
Vrtalo mi hlavou, jak Tupoleva napadlo, že bych tu penaltu měl zaplatit já. Malinko jsem stáhnul okno a říkám: „Víš co Tupoleve, prohráli jsme 3:0, já mám v sobě skoro celou pleskačku slivovice a potřebuju se vyspat. A ty se mne ptáš, jestli zaplatím pokutový kop. To se musí hochu promyslet a tolik kapříků já ani nemám.“
„Neříkej mi hochu, když mám na sobě uniformu. A stáhni vokýnko a ukaž mi doklady.“
Stáhnul jsem okno a ptám se ho: „A mám taky chcípnout motor, hochu?“
Tupolev se jak pružina vymrštil do pozoru a začal křičet: „Pane, vy nejste jen špatný řidič, ale hlavně mizerný básník. Vaše poezie jsou jen pšouky vzteklého predátora, kterými zamořujete už tak dost zasmraděný hampejz české literární scény. Jako takový si vystupte a půjdete se mnou na služebnu.“
„A bude tam nadstrážmistr Janečková, hochu?“ Když si Tupolev z opasku odepínal pendrek, pochopil jsem, že si nedělá prdel.
Rychle jsem vyskočil z auta a podával mu doklady. V tom momentě se Tupolevovi roztřásla brada a ramena.
„Zmizni. Ale okamžitě.“
Podruhé to opakovat nemusel. Skočil jsem do auta a celý rozechvělý jsem zastavil až před domem. Celou noc jsem nemohl usnout. Co se asi stalo? Že by Tupolev jel v úplatcích? Možná. Vždyť mne vyzýval, abych zaplatil pokutový kop.
Ráno jsem si dal sprchu, udělal dvojitého turka bez cukru a na internetu jsem si pustil svůj oblíbený kulturně společenský časopis. Hned na třetí straně na mne tučným písmem zývá recenze jakéhosi Švandy s nadpisem - Lev Tupoměrský: Milování s lunou.
Zaskočilo mne to, i když jsem tušil, že má nějaký rukopis před dokončením. Je jasné, že svou prvotinou mi chtěl ukázat, kdo z nás dvou je ve skupině VAJO dvojka a kdo jednička.
Recenzet psal:
Policista, fotbalový fanoušek a potomek ruské šlechty Lev Tupoměrský (narozen 1948 v Novgorodu, od roku 1979 žijící v Brně) ve své intimní poezii na příběhu policejní mluvčí vykresluje obraz životního osudu ne jako složitou matematickou rovnici, ale jako zcela jednoduché plus a mínus, jako násobeno a děleno. Úsporné, skoro až na slovo lakomé verše nahání hrůzu jako dávky z kulometu. V tomto ohlušujícím zjednodušení vrstevného a barevného života své kolegyně spočívá hloupost a zbytečnost autorova psaní. Ba dokonce lze mluvit o jeho škodlivosti. Přesto prvotina Lva Tupoměrského, v určitém slova smyslu, může být příslibem pro budoucnost. Totiž příslibem, že už to nikdy neudělá. Sbírku doprovází doslov Kpt. Nezbedného.
Dočetl jsem a rázem mi bylo Tupolevovo chování jasné.Ještě že má mne. Ve skupině VAJO jasnou dvojku.
|
