na další stranu
Eva Hrubá
DOTKNI SE
Zpívej si tiše a v údivu
mou píseň klidu a neklidu
pro tebe lásko pro tebe iluze
na chvíli ve slovech zastav se
V cestách jsou hříbata i prsy laskavce
v kalužích odlesky od slunce
pohledy kamkoliv kde život třpytí se
Nehudruj člověče na pecen bez sole
v kole všech mlýnů jsou z cukru homole
Na soutocích příběhů něžný proud
opřený do břehů jako o Tebe
Tam spolu s koleny ve vodě
jak v Jordánu náhle chápu tě
můj bože náš živote chimero naděje
Tam uprostřed času co se přesýpá
podobně co vítr v břichu závěje
zpívej si tiše v údivu
o smyslu vůně chtěné i nechtěné
O pomlce vzácné i skále tajemné
za svitu měsíce bez hvězd v tišině
v zákoutí duše mé
Ryby jsou spaseny a moře vzedmuté
slyší tvé kvílení Ginsbergu Alane
Tam stojím obutá do vln ve pěně
na břehu zahrady v blízkosti vzdálené
se semínkem pro mlhu co rozkvete
pro Tebe lásko pro Tebe iluze
Na chvíli zastav se v tomhletom obraze
a já tě obejmu bez palety bez štětce
Vsadím tě do rámu pro příště
pro vzácnost splynutí i pro klišé
Za vlnou delfíni v písku kosatce
Dotkni se..dotkni se .
KRÁSA
Co je krása zeptala se panenka napůl oblečená v šatech z maminčiny zástěry s korunkou ve vlasech barvy zlatovlásek bosá s umazaným obličejem jakoby právě byla vytažena z kaluže Ještě ji stékaly kapky z umělých řas na silové rukavičky kterými si hladila tváře když nepřestávala mluvit "Co je krása co je krása tak mi to řekni co je krása" a kluk který ji táhl za sebou jako povoz bez koní šel co noha nohu následuje okolo pole s rudými rty máků okolo lesa s písněmi ve větvích které se v trilkování objímaly Šel blízko hladiny řeky na níž seděly víly a šeptaly si o rákosí do kterého se zamilovaly Šel a panenka se náhle vycukla a na dřevěných nožkách předběhla jeho krok "Co blbneš náno pitomá málem jsem tě zašlápnul "..."Co je krása co je krása švitořila" Nebe zprůzračnělo zem rozkvétala a vzduch se nasytil půvabem a kýchl Zvedl ji ze země obejmul a v piruetách se točil a točil až oba padli do všech květů co stále rašily z nitra země Tohle je krása tohleto je krása krása aaaaaaa leželi mlčky blízko sebe v dotyku který byl všeobjímající jako nebe
Panenka se zarděla a špitla Už víš co je krása víš
Kdesi daleko za nimi se políbily všechny stíny se světlem a krása se uložila ke spánku a kluk vybafl už vím...VÍM..
PROČ
Proč nic neříkáš lásko
sedíš si schoulená v papírovém pytlíku po tvrdých citronových bonbonech ulepená a vycucaná všemi slinami nás všech co si oslazujeme životy abychom v solných sloupech neustrnuli do elejuja navždy Proč nic neříkáš ty věčná na věčnosti proč jsi zastrčená někam mezi čokoládu i portmonky mezi udělej si radost i mezi nevěřím už na nic Proč nevykřikneš
Proč čekáš až přijde pohádka a zhmotní se do vztahů nás všech Vždyť víš že jsi poletující peříčko ono peříčko které si sebereme z chodníku pro štěstí vždyť víš že jsi kaštanem oním kaštanem který nosíme v kapse pro zdraví s tudíž pro dlouhověkost vždyť víš že jsi božím darem jako hudba báseň obraz jako průhlednost naplněných duší tím nejtišším spojením se s onou modlitbu a s ódou na barevnost času
Proč nic neříkáš lásko v téhle pustině slov a dotyků Kdo za to může že jsi v pytlíku zalepená od našich odpadků kam jsi se rozhodla schovat a vyčkávat
Myslíš že tě opět objevíme
Proč nic neříkáš lásko ???
AŽ
Až ti bude tak veselo že se všichni ptáci zastaví v letu a na dráty pro vlaštovky přisednou aby do haluzí všech stromů spustili koncert v edur a žádnou píseň mollovou Pak na střechách domů otevřou se vikýře pro radost oblaků mou a tvou/ Pro blízkost dotyky zůstanou/
Až se mi zase objevíš ve snu i v odrazu dveří u domu až vejdeš můj polibku můj obraze tvých objetí ach vodo vodo divoká spadla jsi mi do ohně ach ohni ohni plamenný vznítil jsi se mezi kameny /Pro blízkost blízkost pramení /
Až ti bude tak smutno že všichni holoubci zešednou na šedých ulicích víc a víc až tvé všechno bude nic a holubice přestanou chránit křídly letokruhy pořezaných stromů až v prostředku svého ticha budeš se bát vykřiknout a dech uklouzne po záduše až na pouti nezbavíš se pout
tak smuten na střeše kostela dotkneš se blízkosti života/ Pro blízkost je vysvěcená nahota /
Až dokážeš se vpřed ohlédnout pak pojď lásko jediná s křídly z papíru To ještě já s rukama od lepidla lepim k tobě naší vidinu ach voděnko voděnko divoká spadla jsi mi na ústa Ta kapka je žízeň má ach ohni ohýnku s rukama z plamínků ohříváš co nezapomenuto bolívá/ Pro blízkost je vteřinou hodina / Až mezi cestami bude naše tišina Až projdeš ji zátokou závětřím písní všech ptáků a holubic za zlámanými laťkami plotů a bílou kůrou bříz tam se zastaví v letu smutno i veselo ach ohni ohýnku ach vodo vodičko jak šťastno je milovat na rtu tvou kapičku tak horce tak maličko ...kapičko..kapičko…
|
