na další stranu
Vladimír Stibor
O SRŠNÍCH
Obešel jsem dům,
vrátil se domů.
Chvíli jsem si povídal se sršni,
co si udělali hnízdo v mé kuchyni.
Docela to s nimi šlo.
Žádné nepřátelství.
O HORSKÉ PROTĚŽI
Neřekne Přidejte komentář,
jsem jenom pábitel
a taká hráč a povoláním žhář;
slyším, co jiný neslyšel -
zastřený hlas,
v lavinách nad námi
klouzavý sníh,
co protěž rozbrečel
a vytrhl ze snění.
Neřekne Přitul se k mému rameni;
rovnou to udělá.
O NOČNÍCH CTITELÍCH
věnováno panu Jindřichu Štreitovi
Nic nemaže.
Ani slzy z inkoustu.
Dotýkají se jí noční atašé,
belhají se za ní po mostu.
Sotva se drží zábradlí,
tajně si k ní přivoní, zavřou oči.
Trpí uprostřed povodní;
pak zapomenou ve slavnostní řeči
zmínit se o jejich veslicích,
o přístavech a jejich bělicích,
co míří k sežehnutým ostrovům.
Snad nad nimi někdo dohlíží v oblacích;
jednoho dne mohou se vrátit, hledat ve svitcích
stezku k domovům.
Vladimír Stibor V Nechvalicích dne 28. září 2024
|
