na další stranu
Vladimír Stibor
NABÁDÁNÍ
A zapiš si do hlíny,
z níž se vynořují ptáci,
že v hlavě mají šum, neklid,
semena trav na spaní
a na zápěstí
řetízky z mosazné pouti,
kolem krku indický piktogram,
na misce vah vadnoucí popínavé muškáty,
v oknech vázu,
v níž plave slunce dvě tempa tam;
pak zase nosící vlasy v culíku.
Zapiš si do hlíny,
když tma propustí svého maratónského běžce,
chce jeho hlavu zpět.
A také stopy v kameni.
O HRANICÍCH
Ti,
co překračují hranice,
jsou hraničáři.
Najatí umělci
nebo snad mloci s němou tváří?
II
Ti,
co překračují hranice,
vrací se vůbec někdy ke slovům,
sypou do nich sůl,
med
nebo jen korkový stín z pohoří,
kde hoří agáve?
Nebudeš litovat.
Jakmile se přiblížíš,
mnohé si odneseš.
III
Ti,
co překračují hranice,
znají tu nit
mezi životem a živořením.
Hranice jako stébla plující na vodě,
když říčka Brsina
je plná pstruhů
a nerozlévá se
a neodlévá nic z těch nejvyšších číší,
padne-li měsíční lišej
do vlhké trávy.
Prý tehdy kvetou náprstníky,
lodyhy ostřice.
Sevřeš mě.
Co na tom záleží,
jak se ty všechny
zatoulané laně jmenují.
IV
Ti,
co překračují hranice,
vidí svého jezdce,
jak pod ním padá kůň
a jak je těžké
pomoci mu vstát.
V
Ti,
co překračují hranice,
opouštějí své chrámy
a ještě mnohem dřív
své chatrče.
|
