na další stranu
Milena Fucimanová
ZÁŘE A CHŘTÁN
1.
Nemyslela jsem: že mi bude jednou tak bolavě chybět laťkový plot Opřít se o něj Hledět na široký lopuchový list a slyšet jeho zelený baryton Čekat na rozbřesk
Ve městech ještě za rozbřesku zbytečně svítí pouliční lampy
Ve špatných dnech je záře jen zhulené světlo Duše nestřídmě rozevřená do vějíře V dobrých hodinách i mečení pasoucích se koz září jako tepané zlaté pruty
Kam na to chodíš? Ty bláho! Do roští? Za zády hučí dálnice Janáček už by honil noty jako blázen z pruhu do pruhu Kolikátého je dnes? Prvního šťastného… Vstávej
2.
Vstaň a choď Třebaže některá rána bývají flekatá V hlavě mi stojí hlava na hlavě jako v Istanbulu Zplna hrdla žízeň Ptáci zpívají jak na špejli Svatý Šťaveli! Neopouštěj nás! Dávám si nesmyslné úkoly: vybubnuj slovo: „pěna“ Ale možná ještě spím
3.
Dnes na břehu Bečvy fotím hejna kačen Některé snímky žádají pokleknout Kachny Voda Záblesk světla Důvěra Teskno Za mnou chlapec na kole cinká: zvuk tančí na špičkách Lidé se přejícně rozestupují Kolikátého je dnes? Letního pěkného…
4.
Poobědváme v KFC kuřecí stehýnka Sliny se sbíhají Všude stojatá vůně plná břišních tanců s plnými tácky Balancuji k oknu Dunivě hustý vzduch jako u rychlochovů kuřat: kde špatná ventilace a špína způsobují bolestivé záněty křehkých kuřecích nohou Právě těch stehýnek na našem talíři Hej! Jez! Už je nic nebolí Už zobou v království kuřecích rájů Kolikátého je dnes? Neodpustitelného
5.
Napřed shořel památný dřevěný kostelík na Moravě Pak katedrála Notre Dame v Paříži a znovu Notre Dame v Nantes Ohnivé medúzy bez srdce a mozku Lidé kolem ochromeni jako plaňky z houslí Dny záře a chřtánu
Pořád to není dost Bejrútská nevěsta má svatební šaty ze střepin Krvavé zprávy klovou do očí
Hru na pikanou už dávno nehraji Stejně není kam se schovat Ani pohlazená nejsem Ale jednou jsem nastavila paži mladému sokolu Řízen sokolníkem usedl mi na levé rameno a mlčel Neosvobodil mě z ničeho Žádnou hrůzu ode mne neodehnal Jak by mohl? Je jenom pták! Ale v hodině panické úzkosti si na něho vzpomenu: Dostal dar střemhlavého letu a nezkazil to
6.
Kdyby se přihodilo a měla jsem přinést oběť… jaká by byla? Celopal na hranici? Copak se smí jen tak rozdělávat oheň? A cedit cizí krev? Copak se smí do větru slibovat? Byla bych přísahala… jenže přísaha nemá v českém právu důkazní hodnotu
7.
A tak jdu a táhnu za sebou těžký kufr na kolečkách Tak vidíte: co jsem zač Ani své poklady neunesu na vlastních ramenou Čeho se umím vzdát? Ani starého hrníčku na kafe! Uvidět na poli Hořící keř volám záchranný hasičský sbor ČR: linku 150 Pro jistotu i mezinárodní linku 112 Moje daň z rozumu Nemodlím se pro větší slávu boží Bůh není závislý na mně Ale v mé zdráhavé rozmluvě s Tajemným není nic marné
8.
Jednou do roka se přijedu podívat na starý laťkový plot Nepatří mi a nikdy patřit nebude Nepotřebuji jej mít Chci jenom: aby zůstal tam kde je Roste u něho stará švestka Většina jejích plodů je červivá Dívám se zrovna na bílého červíčka Protahuje se mazlivě a netrestejte mě: svůdně a vyzývavě Možná promiloval noc a teď chce být sám Plot stráží po zuby žahavé kopřivy a starý hrnec Ty bláho! Ten si jdu vyprosit
|
