|
na další stranu
Lenka Vitvarová
SEN
Už několik dní prší, hladiny řek stoupají, přívalové deště se prohnaly vesnicemi, venku je jen šedo bez slunce.
Už měsíc mě bolí loket, dnes jsem byla nucena navštívit ortopeda, proběhl menší výkon, ruka přichází k sobě, přijíždím domů. Dnes toho moc neudělám, navečer usínám u televize. Obrazy se míhají, město, ve kterém prší, popadané mohutné stromy v řece, lidé stojící na mostě, dívají se, všichni mlčí. Za ruku se mě drží dítě, syn, je mu tak sedm, tahá mě, jdeme dál, mami, pojď už, táta na nás čeká. Odcházíme, v dálce za městem vidím záři, přibližuje se, hoří velké stromy a začínají hořet některé budovy, utíkáme, najednou si uvědomím, že jsme špatně zahnuli k místu setkání. Beru dítě do náručí, je těžké, loket ve snu bolí, běžím, cestou mlčící lidé, někteří stojí, jiní pobíhají sem a tam, zírají chvíli na vodu, chvíli na oheň. V malém krámku na rohu rozdávají jídlo, mami vezmi koláč. Potkáváme se a utíkáme dál na nádraží, plný vlak, hledáme místo, jedeme kam?
Probouzím se, ruka bolí, venku stále prší...
PODVEČERNÍ PROCHÁZKA
Trochu zapršelo, vzduch se krásně vyčistil, je už podvečer, ale nějak se mi nechce být doma. Ve sklepě vezmu kolo a jedu jen tak do města. Už z dálky vidím, že u nemocnice bude vzlétat balón, pospíším trochu, a právě ve chvíli, kdy balón začíná stoupat, stojím pod ním. Krása, kolem pár lidí, někteří tleskají, jiní mávají. V tomhle počasí, kdy je skoro jasno a teplo, to musí být nádhera.
A najednou myšlenka, tohle taky jednou chci, vznášet se a mít všechno krásně jako na dlani. Nasedám na kolo a jedu dál, na mostě udělám ještě pár fotografií balónu nad řekou. Kolem řeky stojí mohutné lípy, které právě teď kvetou a voní, mám moc ráda tuhle vůni.
Park kolem řeky, do které svítí slunce. Zvedám oči do korun starých stromů. Velké silné kmeny jakoby chtěly obejmout. Přicházím na místa milenců, pár dvojic se tu objímá, nechávám jim soukromí. Kvetou tu růžové keře, na chvíli si sednu a jen se dívám a dýchám, pak jen pár fotografií barevných květů.
Při cestě zpátky potkávám na mostě mladého muže s kočárkem, možná se diví proč se usmívám, je mi dobře, klidná obohacená, děkuji…
|
