na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně21.05.2025 - Radiožurnál vysílá rozhovory Veroniky Hlaváčové s dětmi z babyboxůČeský rozhlas Radiožurnál příští týden odvysílá druhou řadu seriálu PŘÍBĚHY BABYBOXU. Opět půjde o reportáže o odložených dětech, které našly nový domov v adoptivních rodinách. Od pondělí 26. května do soboty 31. května reportáž zazní vždy ráno v 8:50 a ke každému dílu bude také čl... Více » 21.05.2025 - Jaroslav Kučera zve na výstavu fotografií
Vážení přátelé, posílám vám pozvánku na vernisáž černobílých fotografií a „křti... Více » 17.05.2025 - 277. děťátko je holčička Linde v ostravském babyboxu. Babyboxy oslaví 20. výročí
Linde vstoupila do babyboxu 17. května 2025 ve 14:10, nahá, zabalená v pestré dětské ... Více » 14.05.2025 - Studenti a profesoři Gymnázia U Libeňského zámku mě pozvali na oslavu
Gymnázium bylo založeno před 111 lety a já jsem byl jeho s... Více » 13.05.2025 - V sídle Liptrans v Trutnově instaloval Zdeněk Juřica babybox nové generace.12.05.2025 - 276. děťátko v babyboxu v Boskovicích. Zdeněk Juřica instaluje 13. května v trutnovském Liptransu nový babybox04.05.2025 - Tomáš Mladějovský zve na svou výstavu21.04.2025 - Pavel Jasanský má výstavu v galerii DOX. Vyšla o něm rozsáhlá knížka.19.04.2025 - Čtvrteční bulvárSlovo úvodem
Březen býval Měsíc knihy, někteří to tak mají zřejmě dosud – třeba Dušan Spáčil 15. března vydal svoji novou sbírku. Přeji mu, aby se líbila, navzdory tomu, že vyšla v den, který se v Čechách těší pochmurné pověsti, navíc nese pochmurný název Pokud se střelím do spánku. Knížka sama ale pochmurná není. Vím to, protože jsem ji přečetl coby korektor několikrát. Při posledním čtení udiven zírám, že jsem v knížce jmenován jako její redaktor. Děkuju, milý Du (s Dušanem Spáčilem se oslovujeme totiž pouze první slabikou svých jmen). Je to pro mne čest. Na rozdíl od mnoha jiných, o nichž jsem v Divokém víně psal, nečekejte ode mne recenzi, jsem nepřítelem recenzí. Napíšu, že každá Dušanova básnička překvapí nečekaným nápadem. Do básníkova života nedávno vstoupil vnuk Antonín, jenž shodou okolností nese stejné jméno jako můj nejmladší syn, sedmiletý Tonda. Dušanovo „dědovství“ mi básníka přiblížilo ještě víc. Samozřejmě se mi stává, že ne zcela informovaní partneři při setkání označí mého Tondu jako vnuka. Není to sice nic příjemného, ale aspoň se pak cítím jako Dušan.
Moji milí čtenáři, připravte se, že budu-li mít příležitost, vynasnažím se vás vyzkoušet, zda jste četli Dušanovu sbírku Pokud se střelím do spánku. Jednak jako její korektor, ale i jako její redaktor. |
||||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.