
na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně23.10.2026 - Oldřich Hostaša mi naléhavě poslal svoji básničku.Zvony znějí svůj dávný čas na náměstí Jiřího z Poděbrad pan Seifert zanechává vzkaz verše nenechají nikoho žebrat Mistře bylo to v mém mládí kdy jsem Vás poznal osobně všechno mělo své pozadí mé verše zněly moc podrobně Váš pokoj vesmírný sonet samá myšlenka... Více » 14.10.2026 - Dušan Spáčil o Jaroslavu SeifertoviJaroslav Seifert jako novinář, aneb těžký úděl intelektuála Po Jaroslavu Seifertovi zůstalo nejen veliké množství nádherných básní, ale i rozsáhlé dílo novinářské. Nebyl ve své generaci výjimkou. Většina dnes slavných básníků jeho generace občas publikovala články či stati. U Seife... Více » 09.10.2026 - Jsem rád, že nejsem ministremTak přemýšlím, jak by to vypadalo, kdybych se stal ministrem kultury místo Klempíře! Ne, netoužím po politické kariéře, ani bych na to neměl. Ale jen tak spekuluji, co by na mě vytáhli. Protože i když jsem spořádaný občan a myslím, že celkem v pohodě přijímaný okolím, určitě by na mě ... Více » 30.09.2026 - V Nemocnici Tišnov jsme otevřeli 94. babybox.28.09.2026 - Václav Bárta 89!09.09.2026 - 94. babybox je instalován na Nemocnici Tišnov.07.09.2026 - Prohlídka "botníku"02.09.2026 - Jindřich Štreit slaví 5. září osmdesátiny.Slovo úvodem
Březen býval Měsíc knihy, někteří to tak mají zřejmě dosud – třeba Dušan Spáčil 15. března vydal svoji novou sbírku. Přeji mu, aby se líbila, navzdory tomu, že vyšla v den, který se v Čechách těší pochmurné pověsti, navíc nese pochmurný název Pokud se střelím do spánku. Knížka sama ale pochmurná není. Vím to, protože jsem ji přečetl coby korektor několikrát. Při posledním čtení udiven zírám, že jsem v knížce jmenován jako její redaktor. Děkuju, milý Du (s Dušanem Spáčilem se oslovujeme totiž pouze první slabikou svých jmen). Je to pro mne čest. Na rozdíl od mnoha jiných, o nichž jsem v Divokém víně psal, nečekejte ode mne recenzi, jsem nepřítelem recenzí. Napíšu, že každá Dušanova básnička překvapí nečekaným nápadem. Do básníkova života nedávno vstoupil vnuk Antonín, jenž shodou okolností nese stejné jméno jako můj nejmladší syn, sedmiletý Tonda. Dušanovo „dědovství“ mi básníka přiblížilo ještě víc. Samozřejmě se mi stává, že ne zcela informovaní partneři při setkání označí mého Tondu jako vnuka. Není to sice nic příjemného, ale aspoň se pak cítím jako Dušan.
Moji milí čtenáři, připravte se, že budu-li mít příležitost, vynasnažím se vás vyzkoušet, zda jste četli Dušanovu sbírku Pokud se střelím do spánku. Jednak jako její korektor, ale i jako její redaktor. |
|
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.