literární časopis založený v roce 1964

Michael Lorenc

PSACÍ STŮL

Plocha,
málem paluba
letadlové lodi,
připlouvají kontinenty
jako tankery,
potřebuješ hvězdy
k plavbě bez kompasu,
kamery jezer,
voodoo krátery,
plocha
s plochou dráhou letu,
za kterou už není nic,
jen čtvrtka papíru,
připomeň si lásku
z lůna proudícího času,
siluetu panny
v panství satyrů.

DVEŘE

/variace/
I.
Dveře,
za dveřmi sveřepý dveřník,
přetahovaná
o prázdnou krosnu,
jsem bezmocný
papírový drak,
jako pták za katem jdu,
sotva rozhrnu oponu oblohy,
vypadne kostlivec kosmu.
Po levé straně záhlaví
galerie čekatelů na zázrak.

II.
Dveře,
které nejdou otevřít,
vysadit,
ani prokopnout,
za dveřmi je kdosi urputný,
ani já nenechám nikoho
nahlédnout do studny,
oba dva držíme býka za rohy,
oba jsme váleční
veteráni bez nohy.

III.
Dveře
z obou stran vypoulené,
za dveřmi plebej
s kachním žaludkem,
bezhlavě mlátí do tympánů,
žestě
jako podsvinčata kvičí,
každý hrajeme svůj part
a každý jinak,
v jiném klíči.

OSIKA SYNA

Nesedí za sklem,
sedí
jako za sklem,
nesedí v kupé
protijedoucího vlaku,
posedává v krajině,
která ubíhá,
celé roky čeká na úder,
ale ani ten nepřichází,
strom, který usychá
požíráním světla,
nesvěřil se
a já jsem se ho neptal.

ZEĎ

Zeď
popsaná neznámým písmem,
možná slova písně,
možná nápověď,
zeď,
na kterou maluješ i ty
své snové grafitti,
zeď
vyslýchaná kolokviem zdí,
zatemněné okno,
zídka bez oken,
zeď,
která tě obezdí.

ZEĎ II.

Zeď ve tmě,
zeď z tmy,
bariéra ve mně,
stěna latentní,
závaží
jak v šachtě výtahu,
břemeno zdviže
vyšší o hlavu,
než plavé hlavy milenek,
než hotel s křídly střech,
než citadela citadel,
psí štěk.