na další stranu
Michael Lorenc
SPŘÍZNĚNÍ VOLBOU
Být vodou,
ničím víc,
být skupenstvím vody,
živlem bez ambic,
jít na ruku rákosí
v kosém lese stébel,
demolovat kolosy
proudem slov jak rebel,
být řekou,
ničím víc,
být v polehlém poli
poledníků
vřídlem souřadnic,
být mořem,
ničím víc,
být svým pánem,
být oceánem
bez hranic.
NA ROZHRANÍ
Chodník z betonových dlaždic
mizí ve tmě zahrady,
jsou slyšet šlápoty,
jako by šlapali zelí
absolventi
univerzity života,
kde přednášela Skylla,
zkoušela Charybdis
a zápočty
dávala smrt.
***
Strach se sráží v bývalé
majitele nemovitostí,
pantátové ještě v kloboucích,
tetky už v burkách,
úderka
pod sepranými prapory
v kosém lese hesel.
***
Na rozhraní dvora a zahrady,
tam, kde kdosi rozesel
své lidi jako plevel,
kde smíš urvat moc
jak poměrný kus masa,
tam jakýsi ataman
zavile vrší
monument z ramen,
hřbetů a zad.
|