na další stranu
Michael Lorenc
POMALÉ MĚSTO
Město
a všechno v něm
je pomalé.
Městská doprava,
příměstské vlaky,
loďky na řece.
Pomalá vichřice pomalu třese
pomalu rostoucím akátem.
Dívky se pomalu svlékají,
muži pomalu usínají.
Pomalu padá sníh.
Pomalu štěkají psi
z blízkého psince.
Muže, který spěchal,
zavřeli do blázince.
Co by za to dal,
aby byl pomalejší
než lenochod.
Mohl by se stát
primátorem!
Postupně by zpomaloval
provoz v ulicích.
Město
a lidé v něm
zvolna by se proměnily
v muzeum živých soch.
POHŘEB PROSTITUTKY
Věřila luně,
měla se ráda,
stonala v tvarech
avokáda.
Oblékala vůně,
svlékala svršky,
mnohdy místo nohou
rozvírala nůžky.
Požíraná mordou
pohřebních věnců,
pomlouvaná hordou
zasvěcenců.
ESTER
Koupeš se ve světle
zelených lampionů,
když krev je tma
a tma je krev,
když ladíš srdce zvonu.
Omýváš tělo z lamp,
věrná svému jménu,
když má tě smrt
a smrt tě má
bílou jako stěnu.
Můj zpěv ti vyzouvá
boty i s obutím,
když znak je kříž
a kříž je znak
života bez smrti.
XANTIPA
Kdybych dobyl severní,
nebo jižní pól,
cítil bych se v lánech ledu
osamělý, Xantipo.
Tušil bych, že na hrob dálky
kladeš věnce indolence.
Vyhrála bys svoje svaté
války, Xantipo.
Ale já miluji svoji ženu,
i když mou lásku odmítá,
i když je věrná jenom svému
jménu Xantipa.
PROMLUVA K SOBĚ
Jsi temnotou, která zvrací
světlo slov,
jsi žravostí nových korporací,
černochem nalíčeným na bílo,
jsi důsledkem svých vlastních činů,
voličem
Pol Potů a Ho Či Minů,
očima bez víček.
Vábné klíny
rodí svůdné mýty.
Dá ti každá druhá
z třetích zemí.
Dobrodiní
totality.
|
