literární časopis založený v roce 1964

Markéta Jelínková

***

Prvním příběhem byly RUCE,
skončil, myslela, že bylo to poslední pochopení.
A znovu se to objevilo - prudce
to nedoufané opojení.

Zprvu úžas, potom panika a nedůvěra,
že možná není to Osud, ale zpronevěra.

Po pár okamžicích uvědomění přichází
vzpomínka stejného děje a vědomí, že jedině Osud osudem zachází.

Vím v životě vždy, co přijde - vidím,
jen když Osud hraje si přímo se mnou,
cítím, že dobré co jde, ač se stydím,
v ten okamžik jdu tmou, doufám, že ve dvou.

Miluju jeho duši z pekel ovinutou lilií,
Já královna a pavouk,
my tři stvořme Věcnost, která zabíjí.