na další stranu
Lukáš Dušek
***
když se před bouřkou mění tlak
málem to se mnou sekne
dívám se na ženu
jejíž krása právě začíná odkvétat
a ona se poprvé dívá na svět jinýma očima
vybírá kandidáty na seknd servis
takže ke slovu konečně přijdou i pitomci jako jsem já
pěkně děkuji
z piva srandovně vyprchaly bublinky
takže dopíjím a jdu o dům dál
nakonec co bych měl vyprávět:
voní katalpy
a ty taky kvetou jen jednou za pár let
***
napsat dobrý blues
to je skoro jak přeprat špinavý prádlo
dějiny se nehnuly
(ó ty děje)
a bří Veverky přepraly rádlo
a aby ani náhodou
blues nechcíplo
dějiny se posunuly
stejně jsme tu všichni nuly
leč sčítat se nebude
sčítat nebudem
ty spíš tam a já tady
byl to jen sen
a šťastně sytí umřem hlady
***
měsíc dneska ořízli hezky našikmo
čímž mi asi chtěli naznačit
že za stejný prachy nekoupím
a tak je to vždycky
můj potenciál roste
ale prakticky nemám nic
a když zbude na cigára
nezbude už na chlast
takže pak stojím v parku
a vyfukuju hezky do noci
a najednou si to kolem šine
bůh prázdnejch ulic
míří kamsi do někam
a když mě míjí
lišácky mrkne okem
čímž asi chce naznačit
že já budu bůh smogu
výsostná spiritualita
***
Ze všech mistrů nejvíc na světě
jsem vždy miloval Wej Paa,
protože měl takový zvyk:
kdykoliv začal nějaký hlupák
žvanit o Budhovi a nirváně,
Pao ho udeřil klackem po hřbetě
a s nekonečně klidným úsměvem
poslal zametat a štípat dříví.
Wej Pao nikdy neměl moc žáků
a žádného příliš dlouho.
MAKOVÁ
z dětství si pamatuji
kostel na kopci
na kamenné hrázi
na kamenném podstavci
a za ním faru
kde v zimě štípalo se dříví
aby v kamnech nevyhaslo
v lese bylo ticho
vždy až do jara
--
voda se nosívala do kopce
a na zádech
v zatáčce záblo
v druhé došel dech
--
srny v létě běhávaly po poli
v zimě
bořily se do sněhu
léto jsem zapomněl
zimu
nemohu
--
jako děti jsme se báli na zmijí skálu
dřív tam těžili zlato
pak šachty zarostly
a výdřeva zplesnivěla
jako dospělý se bojím na zmijí skálu
vystoupila voda zdola
INTELEKTUÁLNÍ BLUES PRO VIKTORA B.
Na mucholapce si sbírám mouchy,
večer je strkám pod polštář starýho Douchy.
To za to, že ženskejm krade prádlo,
asi aby jim ze šňůry neupadlo.
Náš barák je vůbec plnej existencí,
dole bydlej tlustý, nahoře tencí,
jen ve výtahový šachtě blázen Cejnek
postavil si vodní kafemlejnek.
Za oknem dva roky sbírám kaktusy.
Žena má ráda pelargónky, kaktusy nemusí.
Ale pichlavá je, dorota, sama taky dost
jak vostře nabroušená rybí kost.
Náš barák je vůbec plnej existencí,
dole bydlej tlustý, nahoře tencí,
jen ve výtahový šachtě blázen Cejnek
postavil si vodní kafemlejnek.
FORMU NEDODRŽUJÍCÍ HAIKU PRO V.
Tvé oči jsou volavky:
šedé, strnulé po ránu;
modré na podzim.
HOSPODSKÁ FEÉRIE
v mé oblíbené hospodě
je jedna servírka
upravená, úhledná a čistá
jen v očích má ten výraz
co všechno už viděly
--
v mé oblíbené hospodě
nesedávají pořád ti samí lidé
mění se to
jen servírky jsou stejné
a po chvíli noc vymaže jim z očí laně
co chodívaly vodu pít
--
v mé oblíbené hospodě
jednou došlo pivo
(ba i jinej chlast)
"dejte bratru pít"
zadeklamoval vůdce kolektivu
nedali mu nic
(a nechali ho jít)
--
v mé oblíbené hospodě
nedávno prohlásil jeden blbec
že křesťani jsou svinstvo
a ty židi ze všech největší
než jsem se stihl nadechnout
jeho slečna prohlásila
že tomu nerozumí
ale je jí blbě
--
v mé oblíbené hospodě
mají lidé kalný pohled dřív
než přijde to kalné ráno
když pak kodrcají parkem
připomínají zmrzačené ledňáčky
--
v mé oblíbené hospodě
toho lidi občas nakecají
že až hanba
(a i soulož se najde)
už radši jen poslouchám
--
v mé oblíbené hospodě
prošla nedávno moc krásná dívka
a ta servírka s unavenýma očima
mi pak řekla:
škoda žes u toho nebyl
moc by se ti líbila
BŘEZŇÁCI, DUBŇÁCI
loňského jara
dlouho pršelo
a smutek sahal ke korunám
cesty byly krákavé
smrákalo se dlouho
jen tu a tam
trochu světla
ne moc
|
