na další stranu
Lukáš Dušek
(texty nejsou redakčně upravovány)
Ptákoviny
sebrané z let minulých
(2002 - 2007)
a výtažek stručný z děl Johana Klempy Trubky a Karla Bukovského obsahující
do výboru tohoto uspořádal
Fin
Meditativní analýza multipersonální sociální interakce
do deště se nehodím
spíš zasmušilá trumpeta
vodu v uších vycedím
uvízne v nich kreveta
Romance bez mazance
ač pochybného vzezření
přec rytíř švarný jsem
skřety mlátím brněním
komáry bambusem
má odvaha je nemalá
tak dobře si jí hlídám
pod dozorem mlékaře
každé ráno snídám
ač krev modrá není zcela
genetiku mlékař převeze
co urozenec v žíle hledá
dodá pilulka s železem
polk
Nepapež
- Ty máš doma v televizi zakřivenýho papeže?
- U mě doma je v televizi zakřivený každý, papež, nepapež.
- Papež? Nepapu, sorry.
Nepapeš? Tak zemřeš hlady!
Navzdory faktu, že kuchař je on.
Kardinála pustíme do zahrady,
smuteční zkřivíme tón.
Alter ego
alter ego mám-li jaké?
toť vskutku těžká otázka
že myšlení jest křivolaké
vždy egu alter napráská
alter ego já zdali mám?
ve jménu všeho pokroku:
ve tmách nežli úpět sám
raději s monclem na oku!
Utrpení poetovo
Tragéd jsem, poeta osamělý,
šašek smutné tváře.
Zbytečně skládám verš neumělý,
dáma radš hledí do slabikáře.
Do stránek bílých se nepodívám,
marně psýché vzpíná se vzhůru
- povadlá štace, jak získati mám
Nobelovu cenu za literaturu?
Bol černý zničil moji prostatu,
naučná literatura budiž kleta!
Na stavbě lstivě kradu lopatu:
zakopu sebe - trpitele světa!
Milostná - obdivná
v krasopsech jsi kočkou byla
v dálavách truchle zařídila
a když je slunce nepřející
staneš se podvodnicí
Následky liberálního trhu
od doktora jsem koupil za kačku
dosti vykutálenou kukačku
O řešení citových problémů
bojím se přetlaku
jenž z rozervaného nitra tryská
proto večer na fujaru
betléma si pískám
Óda na pasivní část existence
ta ranní
vstávání
mě bolestivě ohnou v kříži
jako špatný sen
probůh,
přede mnou
celý den!
Pohádková
kolik jazyků znáš
tolikrát jsi člověkem?
a kolik vypiješ piv
tolikrát jsi prasetem?
nepochybně
ach, ty moje Krasomilo
nahlédl jsem naší lásky víc
než by mi bylo milo
Ta naše vesnice českomoravská
u starého jasénka
zastřelili Janíčka
zaplakala panenka
zaplakala mamička
zaplakala i místní prostitutka
neb dlužen zůstal tisíce
za poslední měsíce
Úvaha botanická
kleta budiž
ta má léta
marnivost
a bez vděku
neb dostal jsem se do věku
kdy pobavit
se nechá děva sličná
však s jiným bude okoličná
V okouzlení
když se nám tak hezky rozechcalo
musel jsem se zasmát
celej můj život jako na dlani
teplo je taky vždycky jen krátce
a pak se klopýtá mrznoucí nocí
a zatímco křehká duše básníkova
kochá se nekonečností vesmíru
na špičce nosu se formuje sopl
taková je tedy plnost bytí?
nejraději bych do ní kopl
Výběr z básní, které později někdo nepřesně obšlehl
jak lvové bijem o mříže
zatímco naši chytřejší spolupracovníci
nám píšou z Paříže
Výběr z mouder, která později někdo nepřesně obšlehl
dejte mi pevný bod
a já o něj zakopnu a rozbiju si hubu
Z poesie angažované
nějak bylo
nějak bude
toto klima
je na myšlení chudé
Železniční
sex
je pánem
českých drah:
na jízdu se těší všichni
z dochvilnosti
mají strach
Podzim v divné rovině
bez první pomoci
vykřikuji do noci
jsou to marné
holé
věty
mozkové smetí
Z cyklu kosmologických úvah na téma černá díra
jo, sraní
to je úleva.
takový sraní
- ono se to nezdá -
je jako když vyjde hvězda
O tužbách lidského srdce
mrdal bych, až bych brečel
radostně a zvesela
já bych u toho klečel
ty bys hodně křičela
O praktické medicíně (zpěvná, laškovná)
na pitevním stole
kdosi
ležel
a vedle láhev rumu
neb bez zvláštního umu
je těžký život patologa
raději chlast nechť buňky kosí
mozkové
(ó jé)
než deprese různorodá
O moudrosti
pravda je zakletá
v nějakém tom víně:
náhoda není blbec
náhoda je vychytralá svině
O nadějích
naděje
bláhové
bláha usíná
o tři patra níž
v hospodě
u piva
Prsénky (balada rockově-koncertní)
prsénky byly tři
ale to sem nepatří
pak nastala fáze
"rozebrání"
ber
žij
užij
táhni
já seděl
a koukal
nějaký
Josef Užaslý
Barová - internacionální
podivím se česky
zeptám se německy
(avšak stále hezky)
na und?
bar plnej
mezinárodně vstřícnejch
kund
O rovnosti
to u stolků nejsou lidé
to rumem se bratří lid
v jednom šiku na chodníku
všichni stejně budou blít
(věnováno la Révolution française)
Botanická podsněžní
i na zimostráz je příliš zima
co teprv na palačinku
smutnou duši úzkost jímá
kuchař zvedá činku
u kamen zimostráz se choulí
v prázdné, pusté kuchyni
šlape pánev na vidouli
sporák se zašil do skryjí
řemeslo změnil, dobře tak
kalhoty rouru zakryjí
je to sporák - záporák
haleká kuchař v podyjí
O pádech
hranatě padá kostka ledu
lépe to popsat nedovedu
takový život - volný pád
prožil bych jednou taky rád
Zimní
zamrzla pole, lesy, mechy
párátek trsy, zaječí slechy
zamrzly myslivcům ty jejich pušky
lámou se zajícům pod ledem tužky
zamrzla pára i solný lán
na cestě kůň, v sedle kmán,
zamrzla ucha, zástěra služky
zamrzly dveře, lem podušky
zamrzlo vše - i stará kára
na splavu bruslí divá bára
***
Stínadla se bouří
na Žižkově kouří
Velký Vont i s Dušínem
Červenáček, Metelka
plouží se Samotínem
O hraní
hrál jsem karban
mariáše
přes potok
až do oblak
co se stalo?
žes tak vesel?
stále skáče
vraný kůň
a bílý bok
do oblak
i přes ten mrak
hrál jsem karban
mariáše
marně dítko
doma pláče
koupíme si zavináče
otec zludračil
hrál jsem karban
mariáše
a kde jsem to vlastně byl?
Entrée
Chtěl bych potkat anděla,
zářivého, bílého anděla,
zachránil by mě před tím,
co se jinak nedělá.
Zatím - kéž bych jen dřív to věděl -
koukám: šlapky, páky, konce sedel.
Chtěl bych potkat anděla,
kouká na mě tlustá prdel.
Oznamuje se láskám vašim
oznamuje se láskám vašim,
že už tady jen tak strašim.
že už voda nenaříká,
když skáču sumce do rybníka.
oznamuje se láskám vašim,
že prodávám na saharu sníh.
že sucho prodám nočním spáčům,
nad výdělkem potom spláču.
oznamuje se láskám vašim,
že už lezec ztich.
Kristovské haiku
Když jsem šel na Golgotu,
nasbíral jsem si hřebíky.
Jen tak pro jistotu.
Ameriky
Stal jsem se
Kryštofem Kolumbem
a Coronado byl úplně vedle:
nenech se vysmát…
Co 10 zlatých měst -
jedno z hliníku
by bylo dost
na letadlo.
Nakonec každé spadlo.
Dvě u kafe
krindy pindy
pindy
pindy
no tak zas jindy
***
už delší dobu chci pohlídnout ke hvězdám
a vždycky je z toho naprostý hovno
ne snad, že bych ty malý lampy neviděl
jen pocit sounáležitosti s lidstvem
vesmírem a mnoha tajemstvími
se jaksi nedostavuje
a tak zrovna včera na začátku prosince
jsem šel dolů z jednoho kopce v noci tak teplé
a příjemné, jak obyčejně nebývá
a už zas: pocit sounáležitosti se
nedostavil
prostě místo všehomíra jsem jen sešel z kopce
a místo všehomíra dýchal jen
docela obyčejný vzduch
jistě že existuje Bůh
ale nemůžem ho hledat v každym prdu
jak si filozofové mylně myslí
on totiž Bůh většinou je zticha
on totiž Bůh většinou nic neříká
on totiž Bůh
je nevyslovitelný
prostě drží hubu, což je umění
kterému my jsme se nikdy nenaučili
|
