na další stranu
Jan Musil
Paměť
Ještě včera jsem uměl
tolik vět zpaměti,
znal písma,
uměl počítat.
Dnes nevím nic.
Rozprostřela se má paměť
jak hladina rybníka.
Kdybys se ptala
a chtěla odpověď,
musel bych se ponořit
a už nevyplavat.
U dna je
veškerá má moudrost.
A ryby,
které plavou kolem,
jsou němé.
(29. 11. 2006)
Otázky
Je tady někdo?
Odpovídá někdo
na otázky?
Co létá kolem mne v povětří?
Co mám vlastně dělat?
Mám si koupit síťku na motýly
nebo se zahrabat?
Přisát se jako klíště
nebo si venku lehnout na záda
a čekat
na dravce,
na déšť, na mráz, na sucho?
Na čas,
až půjde kolem
a o mne zakopne?
(24. 12. 2006)
Co ten mrak
Co ten mrak pořád na slunci?
Nic se tady nezahřeje,
nic se neprosvítí.
Černé chmury
jako skleněné,
že se v nich všichni vidí.
A přitom nezaprší,
blesk nezablýskne.
Čeká se na hromobití.
Zavírám okno,
zavírám dveře.
Na prahu už mi
zase sedí tma.
(30. 3. 2007)
Mistrál
Mistrál valí vlny do pouště,
válí se po zádech nahých těl.
Hučí, skučí,
že zbloudil u moře
jak sebevrazi,
co si na krk navlékli oprátku
a neshodili z nohou
svá závaží.
Teď tu skučí spolu.
(22. 6. 2007)
Deštivá
Když začne pršet,
řeka je hned kropenatá.
Vzdává se,
rezignuje
jak vystrčené terče na střelnici.
Když začne pršet,
nesluníš se,
nesvlékáš se,
zas celý den je k meditaci.
Když začne pršet,
odplouváš mně z mysli
jako řeka,
jež tolik spěchá
k mořským vodám,
k svému konci.
(17. 8. 2007)
Přeháňka
Vlaštovky jak myšlenky,
když se rozletí
do všech stran.
Snad chytají modré z nebe
nebo kapky,
co mezi nimi padají.
Stačí však trochu větru
a všechno je zase pryč.
Stejně jako ty.
Miluji tě,
ale hned tě čertům posílám,
věrný svým proměnlivým
náladám.
(1. 9. 2007)
Štěstí
Krajina leží kolem
jak propíchnutý měch.
Loňské víno vyteklo,
letošní stále v sudech přešlapuje.
I pohled do tváře rybníka
je tristní.
Samé vrásky.
A kolem břehu k tomu mlčí
stromy utopenci.
Co dodat ještě přespočet?
Pěkné kralování.
Štěstí se vpředu protáčí
jak obruče.
Kdo jsou pro něj
ti praví?
(6. 10. 2007)
V parčíku
Ve stínu v trávě
a trochu na slunci,
v parčíku,
kde děti si hrají
dlouhý čas na zádech polehává.
Kolem jdu,
mimoděk.
A nějak si nemohu vzpomenout,
co mám právě teď
na práci.
Už jsem byl v hospodě,
dluhy mám splacené
a ty na mne už nečekáš.
(14. 10. 2007)
|