na další stranu
Jan Musil
Ty jsi
Ty jsi ta žena,
která když se svlékne,
zalehne i vlastní brejle.
Ty jsi ta žena,
která ráda válí sudy.
Zamotá se s tebou,
kdo neuteče.
Ty jsi ta žena,
která jako boží slovo
jasně hoří,
dokud v nebi nebo v pekle
nepohoří.
(1. 7. 2006)
Halucinace
Kam táhnou ty divoké husy,
žene se koňské spřežení,
mraky jako zdivočelí býci?
Padám do propasti,
vítr mne protahuje skalní štěrbinou,
která se tlamou otevírá,
zubatou tlamou pro rozkousání.
Kde jsem očekáván tak naléhavě,
že jsem protahován i štěrbinou ve skále?
Kde jsem očekáván?
Padám do propasti.
Husy táhnou dál.
(1. 8. 2006)
Vrabec
Vrabec.
Vrtulka, když letí.
Všemi mastmi mazaný
žebrá před dveřmi.
Popeláři pro něj přijíždějí,
ale on
jako že jim neuletí.
Zavřu oči
a je pryč.
Zavírám oči,
pořád tu nejsi.
(3. 8. 2006)
V koutě
Zahnalas mne do kouta.
Jak z něj ven?
Potají vymodlím si okno
a pak z něho vyskočím.
Nebo zavolám na hasiče.
Uhasí mne.
Hned budu i pro tebe studený.
Vyschlý horský potok,
když dlouho neprší.
A voda nepoteče,
dokud ji nezaliješ slzami.
(31. 8. 2006)
|