literární časopis založený v roce 1964

Tomáš Martinec

Láďa (Hospoda na Ostaši)

pátek 10. srpna
Kurva, povídám kamarádovi, nelez tam! Můžou tam bejt vylomený hodiny! Lez sem to mockrát, znám ji..., řve na mě. Říkám mu, nikdy nevíš, jaký to tam je. No šak tady nic není, křičí. No jo, říkám já. No, dyť sem ti to říkal. Skála neodpouští chyby. Nikdy, to si pamatuj…

Kluci se mi smáli, když sem balil Marcelu. Co to táhneš za závaží, říkali, styděla se, no jasně voni kluci sou někdy nabroušený. Štvalo ji to, ale za čtyři roky se dostala tam co já… ale palici, panečku, tu měla úplně v prdeli. Fakt ti říkám, že se z trojek během tří roků dostala na devítky. Pak říkali chlapi jí, co to taháš za závaží?! No to sem se dycky začal ohánět kdejakým klackem …
Marcela porozuměla drsnýmu humoru horolezců, šak jim to začala vracet. Když měl někdo ňáký hemzy, tak se v klidu otočila a tak jak ti to teď tady řikám: ‚Užs´ někdy mrdal na skále...?'

Poznali sme se na Křížáku. Přišla tam a já tam zrovna skákal na Matematickou, protože sem byl maličkej, tak abych se dostal tam, co ostatní, musel sem vyskočit.
To je náš žabák, chechtali se horolezci, ale tak, jak skáče na skále, skáče i v posteli.
A byla moje…
Sakra, ta byla, jen tu palici měla jinde.
Marcelo, končíš, seš ve třetím měsíci. Bylo by mu dnes osm, já to vím. Její táta, když se potkáme, pozdraví. Je to fajn chlap. Ale její máma, ta když mě vidí na Teplickym náměstí, tak se honem otočí a jde pryč.
Ještě ráno sem jí říkal: dnes v Ádru končíš, slyšíš, holčičko, končíš! Myslíš, že mě brala vážně? Byla ještě paličatější, tak šla na prvním. Já ji jistil. Říkal sem ji, kurva, to nedolezeš, je to na tebe dlouhý, né, … jen sem se koukl stranou, stranou, a zahlédl, jak letí… Do prdele, je to tak… Ještě teď mám ve vočích slzy, když na to vzpomenu…

Rozdal sem všecko. Chlapi si to rozebrali. Já se na skálu nemohl ani podívat, ani podívat.

No jo, dlouho sem tady ani nebydlel, jak sem jezdil po Čechách za ženskejma, chvíli do Třebový, pak do Králíků, no, a teď zas do Hradce…
Tak si připadám jako starej vůl… holky sou pořád mladší, já starší… Co z toho mám, no nic…Víš, co, já se můžu na ty ženský akorát tak vysrat. Skály sou furt stejný i po tom průseru, no šak už víš… že mi to nedá a sem tady. A když sem tady, tak mám na talíři od našich furt to samý: Chceš se zabít?! Co tam pořád lezeš, to ti to nestačí…? Chceš se zabít?!
Víš, kolik sem měl přátel, co ve skálách zůstali…?
To já už mám doma dalekohled a z balkónu vidím, jak se slunce opírá do skal na Ostaši. Zrovna Michálek otevírá hospodu. Hodím do auta motorovku a cestou do lesa se zastavím na pivo.
Ale až teprve loni sem si na skálu zas šáhl. Po osmi letech.
Seděl sem tady u Michálků a už nevěděl co dál… napadlo mě jedině lezení na Ostaši… A pak mi ten starej dobrák Veverka podal kletr.
Bál sem se, ale začalo to nanovo… Člověče, já ti měl takovej divnej pocit, jako že ta skála za nic nemůže, a že je to osud a takový podobný věci mě tam napadaly… No tak sem se zase brzy našel… začaly se objevovat věci ze starýho kletru. Sem tam sem něco dostal. Kurva, už toho bylo dost, no né…? Tak na lesanu, vodku už né, ha ha… na lesanu, platím to já … jen ty ženský už nějak nejsou to, co bejvaly. Já znal jednu… co měla palici úplně v prdeli.


sobota 11. srpna
Jé, támhle de kamarád, Hynek…. Jak sem se tě včera ptal, Veverko, máš kdyžtak ještě nějakej ten manuál o Ádru nebo něco?
Aha, máš jenom Křížák!
No, ale ten von nechce, že ne, Hynku?
To se nedá nic dělat…
…poslední Ádr's teď prodal Polákům. Ale tak jako hele, Hynku, v tom… v Teplicích ho určitě maj.
Ale jo, toho já se nebojím, že by to nesehnal. To sežene, ale tady byla ta výhodná cena.
Veverko, kolik to vlastně stálo.
No, dvě kila, myslím.

Veverko, mluv trochu nahlas… von má naslouchátko.
Slyším perfektně!
Tebe sem se neptal, Veverko. Ale tady Hynek?
Já taky slyším perfektně.
Jo?…Už jo, Hynku?
Úplně perfektně. No, já mám teďka digitální sluchadla.
A ty nás slyšíš, Láďo?
Hele, nedělejte si ze mě prdel…ale dyť já vím, že tenkrát mě blbě rozuměl, že sem musel mluvit dost nahlas.
A kdy to bylo?
To je dva roky zpátky, možná dýl. …hele to sme byli tenkrát pod Junáckou na tejch bobkách tenkrát, jestli si pamatuješ, ještě s Rypáčkem eh… a ještě s tím…no…, to už je jedno, to neřeším… Tak teď je to lepší… jo? Tak to je supr…, no ne, protože sem si uvědomil, že jak sme tam byli teďka spolu, jak sis tam zkoušel tu osmu, že docela dobře slyšíš, právě, mě to bylo divný, víš…! No, je to dobře, protože to potřebuješ, …žejo, musíš se dohodnout! Jinak to nejde. Rukama, nohama to de blbě na skále, že.

Počkej, ukážu ti něco…
Poznáváš to, Hynku, kde to je? Když já mám tak malej displej na foťáku.
Hele, tady to je líp vidět. Dneska sem tam vytáhl,… na tom displeji to je fakt blbě poznat.
…tak půjdem dělat novou cestu na Myší díru?
Počke Veverko, ty vole, my to v klidu dopijem, ukážu fotky a pudem…!
Láďo, vezmeš kovadlinu?
Určitě…, jasně, Veverko, jenom klídek, prvovýstup počká.
Víš, kde to je, Hynku…? To je skála Hop trop…
Dneska sem, ...počkej,…dneska sem jim tam natáh' provaz, aby ty turisti nespadli, protože sem říkal…
…todlento není Hop trop, Láďo, nebo snad jo…?
Ale Veverko, nepoznáš dvojku sestupovou?
Dneska sem je tam vytáh, protože říkali, hele, Láďo, my si chcem dát něco na vodšlapávání jako doma… víš…
Tak sem to vytáh nahoru, už to tam znám, pak si to dal ten kluk, pak si to dala jeho vlastně jakoby mladá a ta druhá káča říkala: sem ždímlá? na to seru!...
To už fotili, když sem sestupoval.
Tam je taková jedna vlnka krásná taková, a pak ještě druhá a třetí.
Ale dyť von tam lez', jen si nemůže vzpomenout, kde ten Hop trop je. Včera sme tam šli kolem, Veverko.
Šak dem do lesa, ne? … tak na lesanu,… jen ty ženský…, já znal jednu… co měla palici úplně v prdeli…


neděle 12. srpna
A vo tom to je,… ty magore, nikam s tebou nelezu… To tak. Myší díra tos' nemoh' říct dopředu? Dyť sme na ni včera koukali spolu… a ještě sem táhnul tu kurvatěžkou kovadlinu až nahoru... Nevíš, jakej mám hrudník asi?… Ty nevíš, tak já ti to musím říct, jako kráva, ty vole… prd vím…, jak má člověk dole vědět, co je nahoře… Co? Kdo to měl vědět? Tys' to měl vědět! Tys' přece věděl do čeho dem! Ztrácím signál, ale ne, telefon za to nemůže…, už je to lepší, musel sem s mobilem poodejít… Dnes budu odpoledne na Ostaši. Ááá, už přišel… no kamarád…, co s ním du do dolňáku. No, na Ostaši budu, kde bych jinde byl. A ten borhák z kovadliny přineseš kdy?…, potřebuju ho… chci tam dát kruh. Mám vyhlídnutou převislou okrajovku. Čím dřív tím líp… Jasně…, tak se večer zastav…, dobře, sejdem se u Sestupovky na pivo… Čus. Jo…! Tak čus!

Ahoj Hynku…! Sorry, mluvil sem teď s Veverkou…

Já sem takovej vůl… Včera sem byl s Veverkou u Myší díry. Lez´ první,… víš, jaký to tam je! Pak sem nalezl do spáry a komínem, až se cesta zužovala a nakonec tam byla ta ‚Myší díra'! No, křik´ sem na Veverku, že to neprolezu, povídal, to zvládneš, musíš se nadechnout, zmenšit hrudník a naprat se tam, řek´ mi. Tak já se nadechl a do Myší díry sem se napral. Moh´ sem bejt tak v půlce díry. Najednou… nemoh´ sem dál, ne jen to, já nemoh´ ani zpátky, dolů. Kurva, já to tam zašpuntoval jako nikdo… Teď sem nevěděl, co bude dál. Nejhorší bylo, že já nemoh´ dýchat. Visel sem nohama nad stěnou, držel mě jen hrudník… Dolů, křičel sem bez dechu… Nahoru, křičel Veverka a tahal za provaz. To nepude, na to já. Veverka zas, pomůžu ti lanem. Tahal a nic… Já myslel, že tam fakt budu tak dlouho, dokud nesteču… Myší díra… Hynku, nelez tam… varuju tě. A vo tom to je… skála neodpouští, věř mi, vo tom to je… Skála ne… Nakonec mě vyšpuntoval jak šampaňský, ale musel skočit ze skály, aby mě vytáh´ … Nahoře sem se nadechl a vyflusnul trochu krve… Hlavně, že sem moh´ zase dýchat.
Já znal jednu, co měla palici…, ale radši bych si dal lesanu…

2006