na další stranu
Tomáš Martinec
Underworld
umřel aby se tam podíval
ustrojil se pak se zvedl
a procházel se inverzní krajinou
lomem s dunivými zvuky padajících kamenů
podepsal se
do knihy příchozí
čekal až když na něho houknou
ustrojí se do bílého saka
po točitých schodech zamíří chodbou
a na konci chodby se před ním
kabely zaseknou
zkroutili se zablesknou
kabely se scvrkly a vytvořila se koule
nořila se temnotou
dýchá... vlnu za vlnou
teplo krve, srdce
dýchá... vlnu za vlnou
probouzí se a cítí vůni
bubliny s lidskýma očima
v jeskyních sedí
zkamenělí
jsou tu tisíc let
bardo tarot tao
sfinga pyramida
tao
až zas pramen vytryskne kabel na povrch
Tramvaj
Uprostřed nocí
v chodbách vlnicích
tramvaj zatekla
do spálené
svinula křídla
odpočala si
Kouř
úsvit buněčných svazků
skrýváš se
a honíš co se plazí
otevřený šmyklobus
škrabká opuku po opuce
přetavenou vyvřelinu
jíl
dým
oplet kouře
zatymovaný ve spáře
zcementělý kouřem
rovnátka si kouřem profoukneš
chrom se rozleští do stran
běžíš a kouř ti přilepuje
ocel do bot
tušíš
bum bum bum
bušíš do vrat v opuštěném klášteře
a bolest co přijde
roztrhá dásně
klepe čelistmi strachem
kouř zchladí
a ticho opuchne
počuraj se strachy při spánku
poserou se poserou při snu vzteky
když budou klečet
na dno přivážou jazyk
rozsápou je jak krabičky
bota přirazí jim hlavu k zemi
šklebí se a vod bolesti
jen cvaká čelist...
kouř se prokousává uchem do mozku
proniká do žil
a nádechem si propaluje cestu do mozku
kouř se rozplývá nad
těly které si vyškubaly
|
