na další stranu
Karel Sýs
Snít
Snít o tom co se stalo
zapsáno křídou na setřenou tabuli
Snít o tom co se nám děje za zády
Snít o tom co přijde až tu nebudeme
až začneme školničit
kdesi v nejhořejším patře
v čekárně na závěrečné vysvědčení
v čekárně poškoláků
kde si podává ruce premiant s propadlíkem
a kde se nikdo neptá
na tonus svalů
na světlost mozku
na kapacitu duše
Krejčího 4
Antologie Divoké víno 1964-2007 váží dvě kila. Je to tedy kniha dostatečně těžká, aby - padne-li někomu na nohu - si ji dotyčný nadosmrti zapamatoval.
Ludvík Hess neměl zajisté na mysli házet někomu knihy na nohy, natož pod nohy. Naopak ho napadlo jednoho požehnaného dne roku 1964, kdy mnozí z budoucích autorů ještě ani nematurovali, podat pomocnou ruku neopeřeným mladíkům a neoprsatělým pannám, jejichž básně neměly kde verše složit.
Název časopisu on a jeho spolunadšenci odvodili z básně Konstanty Ildefonse Galczynského Dzikie vino, což zní mnohem divočeji než v češtině. A tak si přes propast času opět podaly dva slovanské národy ruku, jako za dob Karla Hynka Máchy.
Hned první číslo vyšlo v dnes neuvěřitelném nákladu tisíc výtisků za dnes neuvěřitelnou částku 600 korun, tenkrát ovšem Kčs! Žižkovští tiskaři byli totiž tři a každý si řekl o dvě stovky. V jakých nákladech vycházelo později, nebudu ani říkat, protože bych vypadal jako chorobný báječ. Povím jen, že ještě v témže roce se náklad vyšplhal na 5000 výtisků a v žádném případě svůj pohyb k azuru nezastavil.
Divokému vínu se dostalo kanonizace ještě zaživa, vlastně v nejrannějším dětství. Poslyšme evangelium podle Bohumila Hrabala: "Na svých toulkách pražskou periferií se Vladimír Boudník setkal se skupinou mladíků, kteří jsouce dojati a vzrušeni podivuhodným zákoutím, napnuli nad ten prostor bílý transparent s nápisem KLUB POEZIE. Tak vítr vzdouval ta poetická upozornění zavěšená na čtyřech tkalounech tak dlouho, než déšť a vichr plátna urval, než čas odvál i tu skupinu básnických mladíků… Fotograf Michálek tu poslední plachtu vyfotografoval u zadní zdi hostince U erbu v Libni a já, když jsem se to letos dozvěděl, spojil jsem svoje dva libeňské texty rytmicky tak, jak je sestaven list akátového stromu, dva texty, které se do sebe zasouvají jak zips, sestavil jsem ze dvou příběhů periferijní baladu na počest těch poetických mladíků, na počest Vladimíra, a konec konců napsal jsem ten text pro všechny lidi, kteří milují pražský folklór a poezii."
Samozřejmým obrazovým doprovodem Divokého vína byly dívčí akty, často pořízené samým otcem zakladatelem. Zatímco však očepýřené klíny paní a dívek již vypelichaly, básně této antologie vesměs nezestaraly ani nezastaraly, a zejména myšlenka - vztyčit krov nad něčím tak křehkým a zároveň agresivně se ke slunci deroucím, jako je poezie, neztratila nic ze své aktuálnosti. Právě naopak - kéž by bylo víc takových adres jako Krejčího ulice číslo 4, kam zaletět, když doba je zlá a venku se připozdívá!
|
